Looper: Nájomný zabijak

Už v prehistorických dobách, když jsem coby kluk četl Andersonovy Strážce času, jsem uvažoval, jak obtížné je psát (či točit) sci-fi s tématikou cestování časem a neupadnout přitom do pasti časového paradoxu, který má schopnost z příběhu udělat absurdní frašku. Problém časového paradoxu ale ve skutečnosti není tím, co Loopera v mých očích činí nestravitelným. Johnsonův film je typická výplachová letní popkornovka, která si neláme hlavu s nelogickými přešlapy ve scénáři ani s překotným a prapodivným budováním vztahů. Nabízí sice potenciálně zajímavá témata, ale zpracovává je nebo letmo naťukává povrchním způsobem. Režie je rutinní a do té rutiny spadá i výkon Bruce Willise, který funguje jako opotřebovaná šablona na akční hrdiny. Dvanáct opic kdysi prokázalo, že lze zatočit chytrou, kultivovanou a přitom zábavnou žánrovku o tak nesnadno uchopitelném fenoménu, jako je cesta časem. Looper v souboji s Gilliamovým kouskem prohrává rozdílem několika tříd. Celkový dojem: 40 %. (05.02.2022)

Vzásadě jediné, co mi na Looperovi opravdu vadilo, byla úvodní premisa, proč zaměstnání Loopera existuje. Nedávala smysl ani v nejmenším třeba ve spojení s collateral damage zabitím v budoucnosti při odlovení jedné osoby (abych nespojloval). A vůbec pro to, aby mohla logika filmu fungovat, šla logika reálného světa na odstřel. Pominu-li tedy toto znásilnění mozku, zbytek stál za to a byl poměrně slušně intenzivní a slizce efektní. Na druhou stranu, nedotažená atmosféra pokročilé současnosti zaostávala za velkým množstvím již natočených filmů - vím, že srovnávat třeba se (starým) Blade Runnerem nebo Total Recallem znamená nastavit vysokou laťku, ale když srovnám ambice a rozpočty... Ze stejné váhové kategorie dejme tomu posledních 10 let podobně konfigurovaných scifi - odfláknuté. Děj bez komentáře, bez spojlerů to nejde. (21.01.2018)

Chybí tomu vyšší princip, jednotící myšlenka, tajemství, něco navíc, co v sobě měl přirozeně zaklíčován Zdrojový kod. Něco, co uvízne v závitech a provokuje další myšlenky, něco, co promění nezúčastněného diváka v uzlíček třesoucí se o osud svých hrdinů. Něco, co se otiskne v přítomnosti a nezmizí v budoucnosti. (14.10.2012)

Má to dobrý a promyšlený příběh, který baví. Navíc je to chvílemi docela drsný a třeba taková postupná deformace loopera z budoucnosti se mnou docela zamávala. Joseph Gordon-Levitt vypadá s tou maskou jako blbec, ale nepůsobí intoušským dojmem jak v jinejch filmech, což je dobře. Celé je to takové neučesané a moc "budoucnostních" věcí se tam neobjevuje, akorát mafiáni nosí srandovní klobouky a kabáty. Asi aby je každej poznal. To mi malinko drhlo, jinak ale v podstatě bez výhrad. (13.11.2012)

Nikdy bych si nemyslel, že něco takového napíšu, ale bavil jsem se nejlíp, dokud se na scéně neobjevil Bruce Willis. Za celý film mě nepřestala bavit podobnost obou Joeů a pořád jsem řešil na kolik je to zásluha maskérů, případně CGI a na kolik jsou si oba herci ve skutečnosti podobní. Další věc, kterou jsem převracel v hlavě, zatímco na plátně ubíhal ne zrovna nejzajímavější děj v dějinách sci-fi, bylo to, jak se scénáristi vypořádávají s onou neporazitelnou bestií, tj. paradoxem cestování v čase - na konci jsem musel uznat, že ne nejhůře, přičemž vůbec nejlepší mi přišel nápad odstranění problému budoucího Loopera skrz jeho současné já. To, že ve světě, kde existuje technologie cestování časem se mafiáni neumí zbavovat těl jinak, než vykonstruováním problematického popravčího aparátu v minulosti už holt musí člověk přijmout jako dějovou premisu a nehrát si na chytráka, který by těla obětí posílal o pár miliard let dál. Kromě příjemného Levitta je třeba vyseknout poklonu Emily Blunt, která tady dokazuje, že není jen rozkošná britská holka od vedle z romantických komedií, ale umí s přehledem prodat drsnou americkou chasnici, s přízvukem, dobře skrývanou křehkostí a nejistotou, prostě se vším všudy. Proč tedy jen (lehce nad)průměrné hodnocení? Neodnesl jsem si z toho nic výjimečného, tuším. 60% (06.03.2013)