Ponurý dům

8/8 Klasický román Charlese Dickense z let 1852-1853 milovali již tací jako Chesterton nebo King. Toto je nejnovější adaptace, jež se stala určitým předělem mezi BBC seriály směřujícími k oslavám Dickensova 200. výročí narození. Následoval Oliver Twist, Malá Dorritka, Nadějné vyhlídky a Záhada Edwina Drooda. Obsazení je silné, Carey Mulligan je nádherně křehká a Gillian Anderson výtečná ve svém utrpení, které musí v sobě dusit. Jen si myslím, že 4 nebo 5 epizod by úplně stačilo, 8 je je skutečně příliš. I když to kritické téma o vleklé justici, která ničí celé rodiny po celé generace, je samozřejmě výborné. #bbc (25.04.2019)

Napínavé, dramatické, smutné, britské. Oni to v tý Anglii vážně umí, točit knižní předlohy. Cítila jsem puch z městských špinavých částí Londýna, s odporem se dívala na pana Smallweeda, trpěla s Esther při její nemoci a trápení duše a srdce, plakala s Adou, prostě jsem si to užila. Oproti Little Dorrit Bleak House nepostrádal akci a dramata. Až jsem pomalu přestávala věřit tomu, že by to vůbec někdy mohlo skončit dobře. Herecké výkony milé, prostředí takové, jaké mělo být, kostýmy hezké. ..já bych chtěla taky takový malý Bleak House.. (22.03.2011)

Sešlost bizarních dickensovských postav z časů viktoriánské Anglie má podmanivou atmosféru a dokonale vykreslené prostředí, obzvláště ponuré lokace. Jedině snad televizní produkce může nabídnout plnohodnotný prostor rozsáhlejším literárním předlohám, což žel film z praktických důvodů pomíjí. Což znamená, že televizní díla Dickensovi sluší, i když jde o delší stopáž. Pro mne jednoduše oslovující téma. (19.05.2012)

Dickens se vším, co k němu patří. Po první polovině jsem byl trochu na rozpacích z pomalu se vlekoucího děje a zdánlivé absence napětí a zápletek. Jak se však později ukázalo, autoři seriálu si jen připravovali půdu pro excelentní druhou polovinu a zvláště závěr. I v tom, jako v téměř všem ostatním, respektovali Dickensův literární pohled na svět. Kdyby byl Dickens filmař, myslím, že by seriál natočil skoro stejně. Se stejnou dávkou realismu a romantiky se stejným optimistickým závěrem, v němž ovšem nebylo opomenuto, že zlo, ať již v podobě starého, zdánlivě zapomenutého hříchu, anebo v podobě chorobé touhy po penězích, skončilo nedobře. Přenádherná kamera a výprava to všechno ještě umocňují. (24.07.2010)

Dickensovy romány se většinou vyznačují ponurou atmosférou, černobílými charaktery (ženy jsou buď andělské, zlé nebo rázovité - muži lakotní, naivní nebo jsou to figurky), téměř nepřehledným množstvím postav a romanticko-pohádkovým dějem, kdy se objevují tajemní neznámí rodiče. Častý je i motiv marného boje se soudní mašinérií. To všechno převedeno na televizní obrazovku vyšlo skvěle. I když zrovna Ponurý dům jsem nečetla, tak myslím, že autorům se podařilo zvěrohodnit a poněkud zpeštřit povahové vlastnosti postav. Mohli je ale trochu víc osekat. Hodně postav se dějem mihne a vlastně ani nemají nijak důležitou roli (umírající dlužník, přítel, který se soudí se sirem Deadlockem, žena, která podporuje africké misiie, její dcera a její manžel...) Bez těchto vedlejších a nedostatečně rozvinutých příběhů bych dala plný počet. /2. 6. 2010/ (02.06.2010)