Rozkaz

Místní finská domobrana a původní myslivec Harjula je takovej jednodušší, ale o to hodnější kluk. Když je tedy svědkem scény, kde finská vojska znásilňují a pak hromadně povražďují sovětskou ženskou gardu, úplně to psychicky nedá. Já byl prvních patnáct minut také v rozpoložení obrovského lidského odporyáše, kde Finové pro mě v tu chvíli byli nejhorším národem na světě. Postupem času jsem ale zvolnil a přijal to, že válka je svinsto a každý národ má za sebou určité represe, na které by nejraději zapomněl. No a jelikož Seveřani jsou velcí sebekritici, tak tady to divákovi nakládají s celou parádou. Naštěstí je tu ale Harjula, který jednu holku zachrání. Je hezká, nemluví, ale přežila strašnou hrůzu. Ta ale neváhá a rozjíždí klasické ženské taktiky. No radost koukat. (27.06.2018)

"Zdá se, že dokážeme najít zálibu v čemkoliv..." Tak nevím, zdá dokážu mít někdy zálibu v dnes tak moderní snaze vkládat snad do každého druhého filmu homosexuální dějovou linku... Za mě něco, co mi zde rozhodně vadilo (aniž bych, zdůrazňuji, měl něco proti lidem této sexuální orientace, jen prostě mi to zde přišlo násilné). Jinak po opravdu drsných 15 minutách (mnohačetné znásilňování a hromadná "divoká" poprava), které ale do válečného filmu tak nějak žel asi patří, čeká na člověka řada vizuálních překvapení, ať už jde o nádherně nasnímané scenérie severské krajiny či poměrně hezké erotické záběry (zde musím uznat všeho druhu). Dost paradoxně tak vyznívají slova soudcovy manželky, když říká "všude utrpení a tak málo krásy"... Moc zajímavě ale působí i ty vizuální kontrasty dané střídáním prostředí, v němž se film odehrává (vězení versus soukromé sídlo soudce Hallenberga). Z dějového hlediska je už ale můj dojem poněkud rozporuplný. Na jednu stranu skvěle psychologicky vylíčená postava soudce Hellenberga, "spisovatele a humanistu, co učí lidí, aby se chovali jako zvěř". Na druhou stranu třeba poněkud nadbytečná postava jeho manželky, která si tu střihne sexuální scénu podbarvenou (nevím proč zrovna) hudbou z Beethovenovy 7. symfonie (konkrétně z Allegretta). Samotný závěr mi přišel poněkud nepravděpodobný, i když docela chápu, že nějaký maličko optimistický konec to po tom "nářezu" asi i chtělo. Celkově určitě typ filmu, který mi jednou stačil, i když mě určitě obohatil. (18.02.2019)

Film plný zvratů a překvapení, aspoň pro mně. Na některé scény jsem musela zavřít oči, bohužel si myslím, že taková válka skutečně je. Děj v poslední půlhodině jsem vůbec nečekala, nejdříve mi to připadalo laciné, ale později jsem uvěřila. Více si netroufám napsat, film je velmi, velmi zvláštní. A dobrý. (18.09.2014)

Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. Film číslo 11 - Finsko. Další přínos Tour pro mě - díky některým filmům si rozšiřuji obzory, v tomto případě konkrétně zaplňuji mezery ve vlastní informovanosti o finské občanské válce. Tohle jsme se na střední škole v dějepise opravdu neučili. I k tomu může sloužit film, díky Rozkazu se budu v následujících minutách bavit sháněním informací o smutné kapitole finských dějin 20. století. Samotný snímek je doslova "vymazlený" po vizuální stránce - těží z nádherných scenérií, to je samozřejmé, ale kamera je opravdu úchvatná. Po obsahové stránce je snímek tolik šílený jako jsou šílené všechny války, které se kdy kde odehrály, Finsko nevyjímaje. V druhé polovině jsem byl hodně překvapený, možná lehce šokovaný, ale ve vypjatých situacích se lidé zkrátka nechovají normálně. Velké plus spatřuji ve výběru herců - půvab hlavní představitelky se mi zarýval pod kůži s ohledem na hrůzy, které musela vytrpět, hlavní herec byl na první pohled sympaťák a jeho činy až na jeden ve mně budily nejhlubší sympatie a psychologicky propracovaná a současně tajemná postava vojenského soudce byla herecky excelentní. Velmi silný umělecký zážitek a jsem rád, že díky finskému filmu, těch jsem moc neviděl. A je to druhý film, v němž jsem během týdne měl možnost zaslechnout úryvek z Beethovenovy 7. symfonie. Její dramatičnost se asi filmařům hodně líbí. (12.04.2015)

Film z obdobia fínskej občianskej vojny sa pevne drží hlavnej predstaviteľky, ktorá si prejde peklom. Pred istou smrťou ju zachráni veľká dávka šťastia a vojak Aaro Hurjala, ktorý sa rozhodne dopriať jej spravodlivý súd. Je tu vraj jeden sudca, známy spisovateľ, dobrý človek -humanista... Takého "humanistu" som už dlho nevidel. Ten "dobrý" človek má takmer všetky vlastnosti, ktoré by sudca nemal mať a neváha revolverom doraziť popravených. Navyše skrýva jedno tajomstvo, ktoré je kľúčom k rozuzleniu a vyvrcholeniu filmu. Akčné scény, ak ich tak môžem nazvať pôsobia reálne, tak ako celý film. Pôsobí drsne, otvorene, nahota sa tu neskrýva ani vojnové zločiny v tej najhoršej podobe. Dobro medzi všadeprítomným zlom stelesňuje iba hlavná dvojica a ja som im fandil. Vtedajší i ten dnešný svet je však príliš krutý na to, aby prežili obaja. Pomalšie tempo, jemná hudba a drsný príbeh o spravodlivosti a prežití. To je Kasky. 80%. (11.10.2014)