Tri sezóny v pekle

,,Žádný peklo není, ale lidi jsou hloupí, vždycky si nějaký vytvoří. Když už jsou v těch sračkách po krk, tak zase touží po Bohu, po vyšší moci“..... Film o revoluci, nevolném dýchání, volnomyšlenkářském stylu života, lásce a maniodepresivních stavech, při jehož sledování si dost často říkám, jestli je tohle obyčejnej film pro normální lidi. Spolu s PROTEKTORem asi nejzajímavější český film posledních let. Dokonalej protiklad k profláklým ,,Troškovým Hrochům“. Ale záleží na každém, zda zvolí téměř dokonalé ,,vše“ z doby, kdy básníci nebyli v módě či raději vsadí ,,Trošku“ na jistotu. Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Jsem básník, intelektuál a surrealista. 2.) Chtěl bych svůj sexuální pud proměnit do umělecký formy. 3.) Zapomněl jsem, jaký mohou být Češi svině. 4.) Filmy Z.Trošky jdou mimo mě. PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** Víte, že? Jako inspirace pro film posloužilo několik let života Egona Bondyho, které popsal v knížce ,,Prvních deset let“ a jsou zde použity i výňatky z jeho textů ,,Ožralá Praha“, ,,Pražský život“, ,,Zbytky eposu“. (23.09.2010)

Tak nevím. Dobrý nebo blbý? Těšil jsem se na film o Bondym z doby kolem Prosraného Února a on tam nějaký Dicaprio důležitě deklamuje Bondyho verše (nehledě k tomu, že Franková byla hodně "zestetizovanou" podobou Krejcarové). A nastojte: za celou dobu ani jedno pivo! Nicméně mě ten kluk bavil a protože jinak to bylo výborný, rozhodl jsem se vysrat se na Bondyho (ostatně co já vím, jaký byl v sedumnácti?) a věřit Heinzovi. A stálo to za to. Tedy aspoň první půlku. Ta doba tragické 3. republiky opravdu nebyla vystižena zrovna věrně, ale nešť. Diskutující bohémové, "zvrhlí umělci", večírky, surrealismus, revoluce - bylo snadné uvěřit této úzce nasvícené hře reality a fikce, bylo velmi povznášející sledovat právě to, co si autor z této vroucí doby vybral, chtělo se mi volat "ano, jen houšť!". Bondy je mrtev, ať žije Heinz. Navíc na pozadí výborných dobových obrázků, a aspoň náznaků stahujících se mračen - pokud už nějaké náznaky čehokoli byly, tak všechno hezky a působivě udělané. (Problém mám spíš s tím, co tam všechno nebylo.) No ale zhruba tak od propuštění z psychiatrie to ztrácelo šťávu. Téměř výlučné zaměření na vztah Heinze s Frankovou mě brzo přestalo bavit. Samotné to nebylo moc zajímavé (jakkoli v první půli jejich vztah zajímavý byl) a zaslechnout v tom cokoli jiného se moc nedalo. Jakási nepodařená romance v hnízdečku obehnaném ostnatým drátem. Co se kurva děje venku? Kam všichni zmizeli? Osvěžením byl výlet do Vídně. Dosti působivé - z toho megalágru najednou v křesle v šantánu s vědomím, že za chvíli musí jít přes čáru zpátky. Pomoc někdejšího (ne)přítele estébáka mě v tomto filmu nějak nedojmula. Musíme si pomáhat? Naopak výborný fór byl, jak Heinz u výslechu mluví o svém plánu zlikvidovat Trumana otrávenými blechami. Bondy totiž ve svých pamětech popisuje, jak tohle nabízel na západní straně proti Stalinovi. Tumáš Mao! Jenomže v tu dobu už nebyl ani Bondy, ani Heinz, ale zbýval mi tam opravdu jen ten Dicaprio. Přes výslechy, hrozbu kriminálu a záchraně v léčebně se Dicaprio dostává k závěrečnému "jít si svou cestou" - v této fázi už jsem to tomu Heinzovi prostě nevěřil - ne proto, že by "hrdina zklamal". To film zkolaboval. Naopak mě upřímě dojal pohled z Paříže - což nebyl zrovna ten efekt, který jsem od tohoto filmu očekával. Nejenže to skončilo slaďákem, ale dokonce mě to jako slaďák dostalo. Hovno svou cestou! V celku jsem rád, že tento film vznikl, že někoho vůbec napadlo vzít tohle téma a udělat si ho po svém, pohrát si s tou dobou, navíc s použitím Bondyho. Ale jestli se na to podívám někdy znova, první půlka mi bude stačit. Dost se mi líbil Kraus (to neříkám proto, že by se mi ostatní nelíbili, ale spíš jako úlevu, že byl opravdu dobrý). Pan Huba jako otec byl nenápadný, ale bravurní. Ostatní herce nehodnotím, protože mi prostě splývají s postavami. Takže asi dobrý. Strašný zvuk. Líbila se mi muzika, i když tam moc nepatřila, ale to bych bral jako autorovu licenci. Naopak závěrečnou píseň si měl odpustit. (05.06.2011)

Jak básníkovi chutnal život a jak básník přišel o iluze. Prostě básník z jakého by Dušan Klein radost asi neměl. Pozér Bondy by z výsledku sice asi radost měl (ale stejně by to vyjádřil jak zmínil Tetsuo), ale to se již nikdo nedozví. Ovšem čert to vem, protože co je nejpodstatnější - JÁ mám z výsledku radost. A to tak, že velkou. Akorát jí v plném pětihvězdičkovém rozletu přibržďuje střední pasáž, kde se to zbytečně táhne a vlastně se ani nic moc neuděje a Hádek, který sice hraje fantasticky, ale sedmnáctiletého mladíka mu uvěřit nelze. (29.11.2009)

Prízemnosť vysokého rangu, v ktorej sa sloboda zamieňa s kurvením, básnením o prdení bez toho, aby sa človek posral, alebo vykrikovaním slova masturbovať na verejnosti. A potom povedia, že tí komunisti boli chorí. No áno, boľševici boli riadni zmrdi, ale takto ukazovať protiklad, ktorý má byť vzorom? Slušne a inteligentne sa nedá? (26.01.2023)