Skaza lode Gustloff

Nemecký režisér J.Vilsmaier, ktorý sa preslávil hlavne svojim asi najlepším filmom Stalingrad, natočil film o pravdepodobne najväčšiej námornej tragédii, pri ktorej zomrelo okolo 9000 ľudí, prevažne civilistov a hlavne žien a detí. Čítal som kratučkú zmienku o príprave tohto filmu asi pred dvoma rokmi, tuším v Cineme a potom dlho nič, až zrazu úplne potichu vyšiel na DVD. Keď film s takou silnou témou vyjde tak potichu, zvyčajne to znamená prúser. No,je aj nie je. Jedná sa o televízny film o dĺžke 180 min., ktorý je rozdelený na dve časti. Na prehrávači zvolíte buď samostatný diel, alebo prehrať obidva naraz. Postavy a charaktery sú slušne prepracované, pár davových scén, kratučká scéna s ruskou ponorkou a potápanie lode, pri ktorých davové scény určite ovplyvnil rozpočet. Miestami máte pocit, že Titanic mal niekoľkonásobne viac pasažierov, ale opak je pravdou. Film z vás nakonci dokáže vytlačiť emócie hlavne z dôvodu, že ste venovali postavám a filmu tri hodiny. Či sa to dalo urobiť lepšie s obmedzeným rozpočtom pre televízny film, neviem, ale ako lekcia z histórie to cekom stačí. Ako už niektorí spomenuli ,vo filme mi chýbala dohra, kde kapitán lode bol tri dni po potopení zastrelený na príkaz Hitlera, ktorý neskutočne zúril. No bodaj by nie... Slabšie štyri. 70%. (25.01.2009)

Dvoudílný televizní německý film o nejhorší lodní katastrofě, k níž došlo v průběhu 2. světové války a zahynulo při ní 6 - 9 tisíc lidí. Bez nějakého většího překvapení nebo větší dramaturgické linky lineárně a až dokumentaristicky vyprávěný příběh o největší námořní katastrofě, kdy zásah sovětské ponorky stál tisíce německých uprchlíků život. Už od úvodních scén tvůrci citově vydírají - jestliže někdo hned v úvodních scénách umírá, jsou to malé děti. Bledá tvář holčičky, pláč dítěte v pozadí, v šátcích zabalené nemluvně. A touto vyděrčaskou cestou se film ubírá dál, abychom po třech hodinách plakali nad osudy zemřelých. Osobně podobné citové vydírání nemám rád, i když filmařsky je snímek velmi precizní - jak je ostatně u Němců zvykem. Jednotlivé záběry jsou i trikově a výpravou na velké výši. Ale přece jen sledovat tři hodiny osudy lidí, s nimiž se snad ani nechceme sžít, když víme, že většinou všichni zemřou, je poněkud nudné a zdlouhavé. Navíc chybí poněkud hlubší vysvětlení, proč na jaře 1945 ti lidé prchají ze svých domovů zrovna před sovětskou armádou. Čeho se báli? A ostatně ta loď Gustloff byla válečná a měla výbavu na ničení sovětských ponorek. To jen tak por úplnost. V jedné z rolí se objeví i česká rodačka a herečka Dana Vávrová. (19.12.2008)

Na TV film to ušlo. Samozřejmě se tam více mluvilo než dělo. Do toho nacisti, agenti, láska, hodný kapitán, fanatik, zlý kapitán bla bla atd... Řada reálií však seděla. Zejména živelné nastupování uprchlíků (díky čemuž se dodnes neví přesný počet obětí) bylo věrně znázorněno a i některé animované pohledy na Gustloffa se mi líbily. Ve srovnání s touto katastrofou a počtem civilních (zejména dětských a ženských obětí) je ztroskotání Titanicu jen malým žblunknutím. (25.01.2011)

Napařit ne dvakrát dobré hodnocení filmu, jenž zobrazuje tragickou, skutečnou událost ne zcela nepietním způsobem, není úplně snadné, ale jsou chvíle, v nichž není zbytí. Vilsmaier Stalingradem dokázal, že válečná témata i dlouhé filmy umí. Rozklad lidské osobnosti, který v něm předvedl, je něco, co v Gustloffovi nedokázal vyrovnat. A přitom si lze povšimnout některých paralel, např. snaha dostat se na loď tady je téměř jako snaha evakuovat se letadlem tam. Emoce i rozum však zůstaly v obou případech uvnitř stalingradského kotle. Již ve Stalingradu jsem nebyl úplně nadšen tím, že jako hlavní postavy si Vilsmaier vybral morálně neklopýtající dobré duše, které si tuhle válku nepřály, čímž výpověď filmu lehce degraduje. V Gustloffu však tímto mnou nevytouženým směrem zachází ještě dál, do vod, ve kterých ti dobří vždy věděli, že se ten Hitler neměl poslouchat, že teď musí přijmout trest za způsobené zločiny, kterým nikdy nechybí odvaha, čest (podvádění je u nich motivováno vznešenou láskou a touhou pomoci bližnímu svému). Ti špatní, naopak, cítí poslední zbytky loajality k říši a plní rozkazy tak, jak jim jejich chybějící srdce káže. A nakonec se stejně ukáže, že jsou to zrádci. Ani půjčování si motivů z Titanicu, který je zřejmě laťkou, již je touženo přeskočit, nijak snímku nepomáhá. Koho zajímá u takové události nějaká lovestory? Koho zajímá ta trpká ironie osudu, že se někdo chce dostat a dostane na loď, na které být neměl? Kdo dvakrát potřebuje ve svém životě vidět, že ženám z potápějící se lodi, houpe se na krku jakýsi přívěsek? Já ne. Také ústřední hudební motiv, který ve Stalingradu poháněl vojáky k pochodu do zkázy, nemá na Gustloffu tu správnou sílu... Slaboučké ***. (01.07.2009)

Až do této chvíle jsem vůbec nevěděl, že nějaká loď Gustloff existovala. Vše zastínil TITANIC. Takže jsem rád, že jsem se dozvěděl něco nového. Nicméně film se děsně táhl. Potápění lodi trvalo pouze pár minut, takže akce žádná. Ale na TV film to ušlo, takže pro mne to byl spíše průměrný film. (19.12.2008)