Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Německá loď Wilhelm Gustloff byla v lednu 1945 zasažena třemi sovětskými torpédy a okamžitě se začala potápět. Nastal zoufalý boj o přežití, při kterém zahynulo 5krát více lidí než při zkáze Titanicu. Tato katastrofa se vepsala do dějin... (oficiálny text distribútora)

Recenzie (53)

dobytek 

všetky recenzie používateľa

Tento komentář začnu trochu oklikou... V posledních dnech zrovna probíhalo šílenství kolem výročí 100 let od potopení Titanicu. Hromada lidí žije v přesvědčení, že to byla největší námořní katastrofa všech dob. Snažil jsem se tyto pomatence aspoň trochu poučit a odkazoval je právě na loď Wilhelm Gustloff (cca 9000 mrtvejch), ale dost mě překvapilo, jak málo informací je o týhle katastrofě k dispozici. Co se týče Titanicu, tak člověk na netu najde snad i to, jakou měl toho večera kapitán stolici. O potopení lodi Wilhelm Gustloff se nedá zjistit téměř nic. Zjistil jsem aspoň to, že o tom byl natočenej film, tak jsem se rozhodnul, že se na to podívám. A teď už k samotnýmu filmu... Z těch 3 hodin zabere samotný potopení lodi necelejch 30 minut. Když jsem si vzpomněl, jak jsem u Titanicu nadával, že se musim nejdřív prokousat 1,5 hod blbostma, abych se dočkal 1,5 hod celkem slušný katastrofický části, tak jsem měl skoro nutkání přihodit Titanicu ještě 1 hvězdu. Zase na druhou stranu musim uznat, že tady ten zbytek filmu nejsou žádný přeslazený sračky a občas se tam i něco zajímavýho odehrává. Nicméně asi bych to tvůrcům vrátil, aby to zkrátili tak na polovinu. Navíc tvůrci se ani moc nesnažili o to, aby film odpovídal skutečnosti, tak radši použili berličku o tom, že události se odehrály podobně a postavy jsou fiktivní. Pokud by někdo film podobnejch kvalit natočil o Titanicu, nejspíš by po tom nikdo ani neflusnul. ()

Morholt 

všetky recenzie používateľa

Pokud se jedná o cca třičtvrtěhodinovou potápěcí sekvenci, tak to bylo na televizní zpracování velmi slušné, ačkoliv bych občas uvítal trochu více světla. Ale budiž. Nicméně ten zbytek za mnoho nestál a upřímně řečeno pokud by to bylo podané jako hraný dokument, bylo by to mnohem lepší. Copak herci, ti byli fajn a mě konkrétně bavil Markovics užívající si svojí hnusáckou kreaci. Ale pokud jde o jednotlivé minipříběhy, tak ty byly vyloženě nezajímavé a v jejich záplavě se ztrácí i faktické okolnosti toho, proč Gustloff dopadl tak, jak dopadl. Jako doplněk k dané tématu by to ušlo, ale samostatně to moc nefunguje. 40% ()

Reklama

Orlau32 

všetky recenzie používateľa

Joseh VILSMAIER opět natočil film na základě skutečné události z druhé světové války, na který se nedá zapomenout. Zvláště je zajímavá episoda dvou bratrů - důstojníku německé armády, kdy každý z nich stojí svým chováním a myšlením na opačné straně. (Velmi mi to připomnělo situaci z filmu "Doktora Živaga" z r.1965, kde byla obdobná konfrontace postojů dvou bratrů.) Mě se film velmi líbil (nevěděla jsem, že se něco takového v lednu roku 1945 přihodilo, protože se to zřejmě tutlalo, aby se neprozradila vina SS politického důstojníka, který v podstatě celou katastrofu zavinil. Po válce při vyšetřování se to "zametlo pod koberec" a nikdo nebyl potrestán. ()

Subjektiv 

všetky recenzie používateľa

Napařit ne dvakrát dobré hodnocení filmu, jenž zobrazuje tragickou, skutečnou událost ne zcela nepietním způsobem, není úplně snadné, ale jsou chvíle, v nichž není zbytí. Vilsmaier Stalingradem dokázal, že válečná témata i dlouhé filmy umí. Rozklad lidské osobnosti, který v něm předvedl, je něco, co v Gustloffovi nedokázal vyrovnat. A přitom si lze povšimnout některých paralel, např. snaha dostat se na loď tady je téměř jako snaha evakuovat se letadlem tam. Emoce i rozum však zůstaly v obou případech uvnitř stalingradského kotle. Již ve Stalingradu jsem nebyl úplně nadšen tím, že jako hlavní postavy si Vilsmaier vybral morálně neklopýtající dobré duše, které si tuhle válku nepřály, čímž výpověď filmu lehce degraduje. V Gustloffu však tímto mnou nevytouženým směrem zachází ještě dál, do vod, ve kterých ti dobří vždy věděli, že se ten Hitler neměl poslouchat, že teď musí přijmout trest za způsobené zločiny, kterým nikdy nechybí odvaha, čest (podvádění je u nich motivováno vznešenou láskou a touhou pomoci bližnímu svému). Ti špatní, naopak, cítí poslední zbytky loajality k říši a plní rozkazy tak, jak jim jejich chybějící srdce káže. A nakonec se stejně ukáže, že jsou to zrádci. Ani půjčování si motivů z Titanicu, který je zřejmě laťkou, již je touženo přeskočit, nijak snímku nepomáhá. Koho zajímá u takové události nějaká lovestory? Koho zajímá ta trpká ironie osudu, že se někdo chce dostat a dostane na loď, na které být neměl? Kdo dvakrát potřebuje ve svém životě vidět, že ženám z potápějící se lodi, houpe se na krku jakýsi přívěsek? Já ne. Také ústřední hudební motiv, který ve Stalingradu poháněl vojáky k pochodu do zkázy, nemá na Gustloffu tu správnou sílu... Slaboučké ***. ()

m.krudenc 

všetky recenzie používateľa

Velmi hezký hraný dokumentární film o největší námořní katastrofě v dějinách lidstva, o které se ale nikdy moc nepsalo, což je nakonec celkem logické, protože šlo o loď, která dopravovala prchající výkvět jednotek SS a Wehrmachtu, před postupem sovětské armády. Na loď se však naneštěstí dostala i spousta žen a dětí. Celkem se obětí útoku sovětské ponorky stalo na 8 000 pasažéru této lodi. Každopádně snaha evakuovat tisíce lidí, vojáků i civilistů, luxusní výletní lodí přes Balt, v té době plně kontrolovaný Rusy, a navíc bez zajištění, byl ze strany německého velení neomluvitelný hazard. Jinak to ani dopadnout nemohlo. ()

Galéria (30)

Zaujímavosti (2)

  • Poslední film, ve kterém hrála Dana Vávrová (M.B)
  • Filmové spracovanie najväčšej námornej katastrofy v dejinách, pri ktorej zahynulo až šesťnásobne viac ľudí ako pri skaze Titanicu. Niektoré historické pramene uvádzajú počet obetí od 6 000 do 9 400. Torpédovala ju sovietska ponorka S–13, 30. januára 1945 pod velením kapitána Alexandra Marineska. Nemecká loď Wilhelm Gustloff patrila organizácii Kraft durch Freude (V radosti je Sila) a bola pomenovaná po švajčiarskom nacionálnom socialistovi zavraždenom v roku 1936, Davidom Frankfurterom, ktorý mal židovský pôvod. Z Gustloffa urobili martýra Tretej ríše. Loď bola postavená v Hamburgu v známej lodenici Blohm & Voss, bola 208,5 metrov dlhá a 23,59 metrov široká a vážila 25 484 ton. Na vodu ju pustili 5. mája 1937. Po zásahu torpédom zo sovietskej ponorky sa potopila za 45 minút. Zo začiatku slúžila ako výletná loď (mala aj bazén a kino), neskôr ju prevzalo vojenské námorníctvo a slúžila ako nemocničná loď (Lazaretschiff), ale bola aj napriek Haagskym konvenciám čiastočne ozbrojená. Pri svojej poslednej plavbe bola preplnená utečencami z východného Pruska a vyplávala z prístavu Gotenhafen, Gdyňa v dnešnom Poľsku, do Kielu. V čase katastrofy mal vietor silu 7 stupňov, boli vysoké vlny, teplota vzduchu mala 17°C a voda 4°C. Keď sa o udalosti od admirála Dönitza dozvedel Hitler, v záchvate zúrivosti nariadil kapitána Zahna zastreliť ako poslednú obeť Gustloffa 3. februára 1945.

    Bilancia zachránených:
    Torpédoborec T 36: 563 zachránených
    Minolovka Löwe: 472 zachránených
    Minolovka M 387: 98 zachránených
    Minolovka M 375: 43 zachránených
    Minolovka M 341: 37 zachránených
    Parník Gottingen: 28 zachránených
    Torpedofangboot TF 19: 7 zachránených
    Fregata Gotland: 2 zachránení
    Hliadková loď 1703: 1 zachránený (kojenec) (Cicis)

Reklama

Reklama