The Cat and the Canary

Tak tento první remake stejnojmenného filmu z roku 1927 dopadl o poznání lépe než původní verze, i když i zde bylo několik věcí (spíše postav), které mi vadily. Například to byla postava, kterou ztvárnil Bob Hope, jeho neustálé vtipkování mi celkem kazilo dojem z filmu, až na mne film působil jen jako „obyčejný starý film“. Ovšem atmosféra postupně houstla, já se nechával vtáhnout do děje, závěr byl jak se patří napínavý, a tak jsem si tento film nakonec užil. (25.07.2008)

Musím říct, že kdybych napřed neviděla původní němý film z roku 1927, asi bych své hodnocení o hvězdu zvýšila. Njn, vše má své pro i proti. Když už totiž víte, jak to celý dopadne, v podstatě jen sledujete zpracování. Ale musím uznat, že i když to spíše působí jako obyčejná detektivka, která má v sobě i nějaké dobrodružné prvky (budete dokonce hledat poklad), těch závěrečných pár minut bylo docela napínavých a možná bych se i trochu bála. :-) Pokud bych měla dál srovnávat s verzí původní, kde se samozřejmě dialogy objevují v samostatném obrazu mezi scénami, tak toto je tak ukecený, že jsem někdy ani nestíhala sledovat, co se děje kolem a jen zběsile četla titulky. Co se vtipných scén týká, jak už tu zmínilo pár uživatelů, všechnu pozornost na sebe strhnul Wally. Ale mně to vesměs nějak nevadilo. Jinak teda nevím, jestli existuje krom Cicily ještě někdo, koho by utišilo ječení strčením prstu pod nos. Mohu jen říct, že když ječím já, doporučuju se ke mně vůbec nepřibližovat a už vůbec ne mi něco strkat pod nos či blízko úst. Mohlo by to mého tišitele dost bolet. :-) A když se zaměřím na hlavní hrdinku – první dámu – mladou, krásnou a okouzlující - obávám se, že ji zaštítila nepřístupná a tajemná Miss Lu. Tak vypadá správná číča a ne nějaký vraždící maniak. A když už jsem u těch koček: Nemlaťte prosím do okna židlí, když vás něco vyděsí, ona není Kočka jako kočka. (03.02.2018)

Mysteriózní snímek s lehkým humorem tak trochu připomene Fantoma Morrisvillu. Maskovaný vrah, tajné chodby, odlehlé místo uprostřed bažin s aligátory, noc a smrt obcházející starý dům. Už úvodní záběry jsou pěkně strašidelné - džungle a chátrající dům obklopený nízkou mlhou vznášející se lehce nad vodou. Když se půvabná Joyce stane dědičkou, je jisté, že jí vrah půjde po krku. A pak je tu ukrytý poklad v podobě náhrdelníku, o nějž je rovněž zájem. A hospodyně Lu s černou kočkou klidu ostatním rozhodně nepřidá. Postavy neustále pobíhají po domě, ujišťují se, že je vše v pořádku, do toho přijde zpráva o tom, že z nedalekého blázince utekl vrah, a o zábavu je postaráno. Pěkná kamera, přiměřená stopáž a krásná P. Goddardová. (25.09.2021)

Klasika - starý dům plný tajných chodeb a dveří ve stěně nebo za knihovnou, 8 lidí uvnitř (6 dědiců, právník a hospodyně), uprchlý šílenec, co si říká kočka, k tomu nějaký ty duchové - z toho plyne pořádná porce zábavy. Velká část filmu je taková nepřekvapující - čte se závěť, pak nějaký to strašení, nějaká vražda, tajemná atmosféra, kterou odlehčuje Bob Hope svýma hláškama, ale ke konci začne přituhovat a závěr je pořádně napínavý a má úžasnou atmošku. Z herců mě zaujala především "královna vedlejších rolí" Gale Sondergard v roli hospodyně Lu. (17.10.2010)

Po nemej verzii ( Príšerná chvíľa, 1927 ) sa opäť stretávame s dedičmi milionára Cyrusa Normana a šialeným vrahom hovoriacim si Mačka ( v roku 1979 prepis úspešnej divadelnej hry opäť ožil vo filme Smrť podľa poslednej vôle ). Táto kombinácia horroru s komédiou je veľmi vydarená hoci obe spomínané verzie sú lepšie. Najväčšou slabinou je paradoxne humor, resp. jeho prezentácia. Všetky vtipné scény si uzurpoval Bob Hope, takže to vo výsledku vyzerá divne. (26.08.2012)