Paříž, když to hoří

Opět jedna skvělá komedie. Líný scénárista si najme písařku, aby za dva dny stihli napsat scénář k trháku, který očekává jeho producent. A rozjíždí se kolotoč fantazie, dělání si srandy z filmových klišé (ale s láskou) a bruslení mezi nejrůznějšími filmovými žánry. Scénárista promítá do filmu postavy z okolí a do velké lásky sebe a písařku, zatímco se zamilovávají i ve skutečném životě. Je to úchvatně zahrané - Hepburnová je kouzelně naivní, Holden hotový baron Prášil :) je tu pár hereckých i pěveckých cameí (Dietrichová, Sinatra, Astaire) a cameo, který nechce pochopit že je cameo (Curtis) :) A nejvíce jsem se zasmál, když se Hepburnová opije a film se bleskurychle mění na hammer horor, indiánku a letecký film :D (31.08.2021)

Taky budu patřit do tábora obdivovatelů. Paříž, když to hoří je námětem a trochu i žánrově blízká u nás hodně proslavenému Muži z Acapulca, Holdenův scénárista Richard Benson, to je Belmondův spisovatel Bob Saint-Clare - oba dva prožívají život skrze své právě vytvářené dílo. V obou snímcích najdeme prvky akce, romantiky a hlavně neskutečné parodování. Ovšem, Paříž víc staví na romantické zápletce a to nemusí každému vonět, jako zamilovaný pár jsou však Hepburn a Holden dokonalí, od začátku lze to nevyslovené vzájemné opojení pozorovat na Audrey, která mimochodem i v pětatřiceti vypadá pořád na dvacet. Zbývá vyzdvihnout povedenou hudbu, která zaujme od prvních záběrů, a přidat citát: Oh, what fun! Both of us having had giraffes as children.__ It's a small world, isn't it? (24.09.2009)

Šarm a půvab Audrey Hepburnové se k té atmosféře Paříže přímo hodí a opětovné obsazení Williama Holdena (Sunset Boulevard) do role scenáristy nese v této parodii přímo symbolický charakter. Společné dialogy této dvojice nad chystaným filmem mají vtip a dobře šlapou, stejně jako většina exteriérních scén, vytvářejících přímo film ve filmu. Že právě ten působil stále víc překombinovaně, lze považovat v rámci parodie za přirozené, možná i vhodné, ale celkově na můj vkus trvala táto filmová zábava příliš dlouho. Spočátku srší nápady, zaujmou i malá camea, ať už vizuální (Marlene Dietrichová nadlouho naposled na plátně) nebo hudební (zpěv Franka Sinatry v ojedinělém popěvku přímo pro tento film), a pokud jde o samotné rozvíjení filmu ve filmu, působí velmi svěže a s fantazií střídá nejrůznější prostředí. Naproti tomu poslední půlhodina už silně dodýchavala a jako celek si Paříž v letním parnu za mě nedokázala udržet stejnou úroveň po celý film až do konce. Tahle vleklost ve víru nastavované kaše odebrala z mé strany i původně zamýšlenou čtvrtou hvězdičku. 65% (08.01.2021)

Tak trochu nezávislý Hollywood, z roku 1964. Říkám to takhle, protože tenhle film je něco úplně jiného než na co je člověk zvyknutý z těch let. Konverzačka, hledá se nápad, možná příběh neuchvátí, ale Hepburn a Holden hráli tak odvázaně jako když doma tě něco hodně baví. Nepamatuji si kdy se mi líbila Hepburn jako herečka až takhle moc. 5/5 (02.06.2014)

„Ten bizarní objekt na obzoru je Eiffelovka. Nechal jsem ji tam přestěhovat, aby mi připomínala, kde vlastně jsem. Pokud vám vadí, tak ji samozřejmě dám zase odstranit.“ Film, u něhož se vyplatilo dát mu s odstupem času (u mě 5 let) další šanci. Napodruhé to už totiž šlo „plavně“ a já se moc bavil. V první řadě mile (a úmyslně) přehrávající hlavní dvojkou, kterou bylo radost pozorovat (třeba ve vzduchu!), v druhé zpracováním, které jsem si užil mnohem víc než prve. Dělání si srandy ze scenáristů, sílící sebeparodie, různorodé narážky, vtipné paralely, epizodní camea, „zvraty“ (navíc skvostné finále „Dívky, která…“ a též vydařený „skutečný“ závěr) a nakonec ta hravá atmosféra, to vše v hávu té (záměrně) nejkýčovitější romantiky, mě postupně zcela odzbrojilo. Zvyšuju hodnocení na slabších 5*. „Ano, takže tajemný cizinec. Kdo to je? Co dělá? Jaké utrpení, jaká muka způsobila ten smutek, který se skrývá v jeho očích? A proč, když už si pokládáme otázky, jsem neposlechl svého otce, a nenaučil se nějaké užitečné povolání?“ (05.04.2010)