Paříž, když to hoří

Film ve filmu. Příjemný, s nadhledem a ironií. Na dobu vzniku rozhodně zajímavý námět, kterému ale chybí nějaká větší akce, nebo příběh, který by film ozvláštnil. U mě samozřejmě platí, že mi stačí koukat se na kukadla Audrey Hepburn a mám na dvě hodinky vystaráno, ale jako divák bych ocenil paradoxně lepší scénář :) Rozhodnul jsem se nakonec pro horší čtyři, než lepší tři. Hlavně za myšlenku filmu. (13.02.2013)

Audrey by dokázala vnést šarm a krásu i na toalety na brněnském vlakovém nádraží. I když Holden zrovna nepatří k mým favoritům, nijak to Audrey nekazil. Překvapivě trapně však působil Curtis. Komedie je to především konverzační a s něžným úsměvem si střílí z filmového průmyslu. Přesto mi nasadila brouka do hlavy, jestli se opravdu nechal Shaw při psaní Pygmalionu inspirovat o skoro sto let starším románem, neboť se mi ta podobnost náhle zdá velmi realistická. (13.01.2024)

I'VE GOT AN IDEA! FIRST GOOD ONE I'VE HAD IN FOUR MONTHS. NO, THAT'S NOT TRUE. A FEW WEEKS AGO I HAD AN IDEA TO GIVE UP DRINKING, BUT IT DIDN'T PHOTOGRAPH! Ou, to bylo hodně špatné. Audrey moc nemusím, za to Holden je pašák. Bohužel, film byl strašná slátanina, i když chápu co tím chtěli dokázat. Dobře to fungovalo například ve filmu Muž z Acapulca s Jean-Paul Belmondem. Tenhle film jsem si pouštěl na třikrát a ani po kouskách jsem to nedokázal vydržet dokoukat. Nudné, nemasné a neslané, jak se říká. Jedna hvězda za snahu. (26.12.2017)

Taky budu patřit do tábora obdivovatelů. Paříž, když to hoří je námětem a trochu i žánrově blízká u nás hodně proslavenému Muži z Acapulca, Holdenův scénárista Richard Benson, to je Belmondův spisovatel Bob Saint-Clare - oba dva prožívají život skrze své právě vytvářené dílo. V obou snímcích najdeme prvky akce, romantiky a hlavně neskutečné parodování. Ovšem, Paříž víc staví na romantické zápletce a to nemusí každému vonět, jako zamilovaný pár jsou však Hepburn a Holden dokonalí, od začátku lze to nevyslovené vzájemné opojení pozorovat na Audrey, která mimochodem i v pětatřiceti vypadá pořád na dvacet. Zbývá vyzdvihnout povedenou hudbu, která zaujme od prvních záběrů, a přidat citát: Oh, what fun! Both of us having had giraffes as children.__ It's a small world, isn't it? (24.09.2009)

Rychlokurs psaní scénářů a svádění v podání Holdena a Hepburnové je bizarní komedie o filmu ve filmu, která si střílí z různých filmových klišé, dělá narážky na předchozí hereckou kariéru hlavního páru a občas se úplně utrhne ze řetězu a překvapí diváka vodopádem absurdit a nesmyslů, které jsou roztomile hravé a odlehčené. Například málokdo by čekal na projížďce v Bouloňském lesíku dvojici číhajících rudokožců nebo křehkou Hepburnovou jako střelecké eso v dvouplošníku._______ Film se nebere moc vážně a svědčí mu to. Dočetla jsem se v jednom článku, že když se spolu po letech v tomhle filmu opět sešli Holden a Hepburnová, kteří za sebou měli v osobním životě docela pohnutou aférku, už prý z nich ta vášeň dávno vyprchala a nedokázali ji ani zahrát na plátně. Nevím, kdo ten článek napsal, ale musel se novinařině vyučit v ústavu slepců. Od téměř prvního okamžiku, kdy do hotelového pokoje vchází Hepburnová jako písařka, aby nonšalantnímu Holdenovi přepsala zatím neexistující scénář, je jasné, kudy se bude příběh ubírat. Jestli dokáže svádět líp on svou sebejistotou a mírnou přezíravostí, nebo ona svoji něžností a očima, ze kterých jí občas vykouknou pořádní rarášci, to už nechám na vašem zhodnocení. /7. 7. 15./ (07.07.2015)