Ďaleko od hlučného davu

Najlepšia červená knižnica za realtívne dlhú dobu - čo je pre tento druh filmov dosť smutná vizitka. Osudový príbeh, krásna kamera, hudba z Village, dobrí herci - má to všetko čo má máť. Až na to najdôležitejšie. Chýba tomu srdce a vášeň. Vintenberg a stopáž sa držia až príliš na uzde. Takže vďaka prílišnej skratkovitosti film nedokáže s výnimkou poslednej scény vydolovať pre žáner žiadúce emócie. Chápem, že časy peciek ako Búrlivé výšiny od Wylera alebo Juh proti severu sú dávno stratené ale Legenda o vášni, Pokánie či Notebook nie sú až tak ďaleko. 8/10 s prihliadnutím na súčasnú konkurenciu. (10.11.2015)

Místo: Angiie, on: majitel stáda ovcí, ona: emancipovaná nemajetná žena. Situace: on ji žádá o úd, ona se zdráhá, on doufá. Střih. Ona dědí, on zatím přichází o stádo. A pak se sešikovaly všechny autorky červených knihoven do jednoho hejna a zplodily rozvášněnou soap operu plnou cukrkandlu a absolutně předvídatelných situací. Během téměř dvou hodin ho ona párkrát chce, párkrát nechce, on ji stále chce, ale nemá ty ovce, což je evidentně překážkou milostných pletek. Občas jejich vztah naruší stárnoucí seladon odvedle. Ale nemějte strach, milé děti, vše dobře dopadne a spolu odejdou do sluncem zalité krajiny. Děsivé! (03.02.2021)

Cakal som, ze dostanem Austenovsku romantiku so silnou hrdinkou, ktora čelí tazkemu osudu a nakoniec za to bude odmenena laskou. Ale Thomas Hardy nie je Jane Austenová. Zaciatok este funguje dokonale. Spozname charizmaticku schopnu hrdinku s nie najlepsim postavenim, ktora stretne svojho vyvoleneho a chemia medzi nimi funguje na 100 percent. Lenze potom sa jej bez jej pricinenia zacne darit a ziska aj dostatocne postavenie, aby si mohla vybrat chlapa, ktoreho bude chciet a tato hrdinka cely zbytok filmu nerozhodne váha medzi troma chlapmi. A ked uz sa konecne rozhodne, tak si samozrejme vyberie toho najhorsieho, cim definitivne potvrdi, ze jej to az tak velmi nemysli. Tym padom som s postupujucou stopazou stracal chut sledovat jej osudy. Pretoze kto by fandil tejto naivnej a trochu namyslenej kravke? Keby ju hrala aspon nejaka prekrasna herecka, cim by sa vysvetlilo, ze opantala tolkych muzov. Ale mne Carey Mulligan nejak extra zmyselna nepripadala. Takze ked sa nakoniec konecne dala dokopy s tym pravym, tak som jej to uz ani neprial. Skoro to na mna pôsobilo ako taky historicky Tvajlajt. Niekolko schopnych chlapov sa neustale toci okolo neschopnej kvavky, ktora bez svojho pricinenia nakoniec dôjde k stastiu. Ale predsalen je to dost slusne zrezirovane a aj zahrane a este v prvej polovici to bolo dostatocne strhujuce, takze tomu dam nadpriemerne hodnotenie, ale cakal som od toho ovela viac. 6/10. (29.07.2015)

Viktoriánská romantika jak se patří. Ona je na svou dobu příliš samostatná a nechce se vdávat. On č.1 je prostě chlap se srdcem na pravém místě, on č.2 je bohatý stárnoucí statkář slibující jistotu a on č.3 je floutek od armády. A mezi nima se děvče točí a přemýšlí, který či jestli vůbec nějaký je ten pravý. Koukalo se na to hezky, exteriéry byly malebné, mezi Carey Mulligan a Matthiasem Schoenaertsem to klapalo na výbornou a zadařilo se i vedlejším postavám. Ideální lék na počínající vztahový cynismus. 80% (09.09.2015)

Hezky natočená populární prstírna viktoriánským panen, u níž je až k neuvěření, že jí napsal chlap. Ačkoliv, když se na toho Hárdyho tak dívám, kdo ví, jak to vlastně bylo… Každopádně jsem měl u toho pocit, jako bych očichával ruku čerstvě vytaženou z netknutého klína Džejn Óstenové a přitom se na mě sápal některý z věčně lačných, lidožravých bobrů sester Brontëových. A k tomu všemu jsem musel čumět na esteticky až nehumánní Kery Chuligán, navíc charakterově napřesdržku, jak je rozpolcena mezi dva bezkonkurenčně nejcharakternější a nejcharismatičtější správňáky, kteří jakoby vypadli z nejlepkavějších snů zoufale nemrdaných, otylých hospodyněk, a dokonale teploušského oficíra (patrně autobiografického). Teď byste asi vsadili na můj odpad, že? Chyba! I heterosexuální cynik totiž občas zatouží po klasice, pohladit po šulínku a ošukat škaredého babochlapa nebo pár ovcí kdesi v romanticky zelených lukách dorsetské farmy devatenáctého století, víte! Asi mi zrovna včera v nestřeženém okamžiku olíznul nějaký harlekýn hypotalamus a po tom přívalu agresivních nebo debilních braků poslední doby to bylo prostě takové uklidňující. Já vím, měl jsem se od toho hlučícího davu držet co nejdál, připadám si teď tak trochu jako feminně empatická, přechytřele užvaněná slečna Matty těsně před ovulací, ale stejně tomu napálím hezky přihřáté tři a už se o tom nechci víckrát bavit. (24.07.2015)