Daleko od hlučícího davu
Far from the Madding Crowd
Far from the Madding Crowd
Réžia:
Thomas VinterbergScenár:
David NichollsKamera:
Charlotte Bruus ChristensenHudba:
Craig ArmstrongHrajú:
Carey Mulligan, Matthias Schoenaerts, Mark Wingett, Tom Sturridge, Juno Temple, Hilton McRae, Jessica Barden, Michael Sheen, Jon Gunn, Richard Dixon (viac)VOD (4)
Obsahy(2)
Bathsheba Everdene (Carey Mulligan) je krásna a takisto veľmi tvrdohlavá. A ako veľa slobodomyseľných žien, to ani ona nemá ľahké. Tým skôr, že žije vo viktoriánskom Anglicku v druhej polovici 19.storočia.
Bathseba sa v okamihu, keď zdedí usadlosť v panstve Wessex, premení z obyčajného vidieckeho dievčaťa v nezávislú a cieľavedomú statkárku. A to z nej robí lákavú partiu pre to, čomu sa snaží vyhnúť- manželstvo. Najprv odmietne lásku chovateľa oviec Gabriela Oaka (Matthias Schoenaerts), sklame aj nádeje zámožného starého mládenca Williama Boldwooda (Michael Sheen). A rozhodne sa na zdedenom statku hospodáriť sama, bez mužskej pomoci. V tej dobe to bolo nevídaná odvaha, ale Bathsheba vďaka svojim schopnostiam, priamočiarosti aj vrodenému šarmu uspeje. Jedného dňa však do jej života vstúpi mladý, pekný, sebavedomý a arogantný seržant Frank Troy (Tom Sturridge). Presne taký muž, s ktorým by sa racionálna a sebavedomá Bathsheba určite nezahadzovala. A k prekvapeniu predchádzajúcich nápadníkov on je ten, kto v nej dokáže prebudiť vášeň. Vášeň, ktorá sa stane osudnou nie len Bathshebe.
(Barracuda Movie)
Videá (9)
Recenzie (282)
Hlavní hrdinka je asi dobrá hospodářka, ale to je tak asi jediné její pozitivum. Jinak je to stejná husa jako ty, kterými ona sama pohrdá a příliš nechápu dobračisko rovinu chlapa Gabriela či solidního Williama, co na ní takovou dobu vidí. Madam si představuje nezávislost tak, že všem řekne své mínění o nich, ale ať se nikdo neopováží říct jí to svoje o ní (i když je k tomu sama přímo vyzve). Dále disponuje přímo ukázkovou neschopností porozumět lidem a naopak snadno podléhá klamu, důsledkem čehož zničí život (minimálně) jednoho člověka, který se pro ni obětuje, jen aby ona mohla prozřít. Je to výborně natočené, ale k hlavní hrdince nespravedlivě shovívavé. Ta přízeň osudu měla potkat spíš nebohou Fanny, která příliš tvrdě zaplatila jen za takovou hloupou maličkost, že si spletla kostely. Asi za to mohou mé odporné sexistické ochranitelské instinkty, ale volit mezi těmi dvěma by pro mne bylo velmi jednoduché. ()
Film stejný jako jeho hlavní hrdinka, zároveň feminní i feministický (čímž netvrdím, že jedno vylučuje druhé). Přitom film v dobrém slova smyslu klasický. Poctivě udělané kostýmnní velkofilmy z éry klasického Hollywoodu, k nimž Vinterberg odkazuje v rozhovorech, nepřipomínají jenom soundtrack a velké celky krajiny hrající všemi barvami, ale i přímočará výstavba příběhu nebo časté užívání zatmívaček. Vinterberg a Nicholls předlohu zbytečně nemodernizují, pouze zdůrazněním některých povahových rysů protagonistky a drobnými úpravami dialogů vyzdvihují to, co v ní bylo moderní už v době vydání (silná a nezávislá ženská postava). Díky vyjmutí postav ze širšího kontextu viktoriánské společnosti a potlačení třídního aspektu je film nadčasový a jasně zacílený. Sevřené vyprávění, dynamizované od začátku tím, jak se k sobě mají/nemají Oak a Bathsheba (namísto kladení otázky, který z nápadníků bude tím pravým), nedává oproti Schlesingerově verzi skoro vůbec znát, že Hardyho předloha vycházela na pokračování. Snaha o udržení svižného tempa (s dobře rozvrženými dějovými zvraty a uváděním nových postav) a zachování maximální semknutosti, která film zachraňuje také před sentimentalitou, akorát chvílemi vede ke zkratkovitosti (natočeného materiálu bylo původně podstatně víc a muselo se hodně stříhat). Zřejmě na začátku a na konci není dost zřetelné, že mezi událostmi uběhlo mnohem více času než pár hodin, což trochu snižuje věrohodnost rozhodnutí, která postavy činí. Zásluhou herců, především Carey Mulligan, jejíž Bathsheba je velmi současná a velmí sympatická i tím, jak je nad věcí (a filmu tak nechybí ani jemný humor), ale autenticita nikdy neklesne pod přijatelnou úroveň. Její míra je ve skutečnosti po celou dobu mnohem vyšší než v nejedné moderní romantické komedii, která se melodramatickým konvencím navenek vysmívá. Vinterberg konvence naopak respektuje, aniž by kvůli nim slevil ze svých dosavadních nároků na pravdivost. Jestliže Schlesingerovo zpracování bylo pouze velkolepé, toto je navíc uvěřitelné. Více zde. 80% ()
Hrdá trubka, která zprasila život minimálně dvěma chlapům, dalo by se napsat. A pro mě navrch celkově film bez hlubší citové investice. Nedokážu pochopit, že si chlapík, který natočil několik výborných syrových dramat (Hon, Submarino, Rodinná oslava), vybral tak prošlapanou látku. Thomas Vinterberg představil umělou romantiku, kterak si jedna husa vykládá nezávislost tak, že když jí někdo řekne pravdu do očí, urazí se a vyhodí ho z hospodářství. Sic se vzpírá konvenčnímu způsobu života dané doby, což je chvályhodné, ale dělá to stylem, který může vadit, stejně jako její zvláštní citové pohnutky. Čekal jsem mnohem víc. Emoce mě poctivě obešly, herci dvakrát nezaujali, žánrové šablony otrávily, režie zklamala. Jen to audiovizuální balení potěší. ()
Daleko od hlučícího davu disponuje dvěma mými oblíbenými aspekty: 1) Příběh se odehrává ve staré dobré Anglii kdysi v 19. století, což mám rád - zejména díky prostředí, kostýmům a celkové atmosféře. 2) Ve středu stojí emancipovaná ženská postava, která si jde tvrdě za svým a nenechá se jen tak zviklat nějakým mužským názorem - v tomto případě ji velmi dobře ztvárnila Carey Mulligan, která na jedné straně působí opravdu křehce, zatímco na druhé straně je neobyčejně podmanivá. Příběh filmu nenásilně ubíhal, a byl doprovázen nenápadnou hudební stránkou a pěknými záběry anglické krajiny. Zkrátka film, který je mým šálkem kávy přinejmenším z výše zmíněných důvodů. ()
Každý, koho si tenhle snímek i jen trochu podmaní, by měl povinně shlédnout původní stejnojmenou adaptaci tohoto románu od Johna Schlesingera z r. 1967. Připadá mi, že Vinterberg natočil jen jeden dobrý film, hned ten první, Rodinnou oslavu, a od té doby mu rychlá sláva stoupla do hlavy a on už jen vymýšlí, jak si znovu lacino získat či udržet lásku publika, podbízí se a zkouší kdeco kromě soustředěné, smysluplné a osobně zabarvené vlastní individuální tvorby. *** Tady ale hodně nestoudně přestřelil hranici slušnosti, protože vpodstatě kompletně převzal, opsal, jako nedostačivý školák, chcete-li to jasně, Schlesingerův storyboard - knižní předlohu lze na plátno převést různými způsoby, každý režisér si musí nad knihou sám po svém lámat hlavu, promyslet, co a jak poskládat, co vyzdvihnout, jakou linku vynechat, čím začít, jaké zvolit tempo, proklady, triky k udržení pozornosti, napětí atd. Když si ale pustíte po Vinterbergovi i Schlesingerův film, zjistíte velice brzy, hned u první scény, že právě a jenom to udělal i Vinterberg - pustil si Schlesingerův film. On nepracoval po svém s knihou, jen si prohlédl cizí film a u každé scény si řekl, jak ji přetočí, nebo dokonce co úplně vynechá, protože by to bylo komplikované. Každému trochu analyticky nadanému člověku musí být jasné, s jakým zdrojem Vinterberg pracoval: že nerozvrhoval nově knihu, ale otrocky vyraboval a předělal právě tento film. Tomu se ovšem říká podvod, pustá krádež, pokud film není avizován jako čistý remake, a i v takovém případě novější počin musí mít vlastní cenu, musí v něm tkvět a být rozeznatelné, jakou novou kvalitu proti minulému dílu přináší, musí být ospravedlnitelný vydobytím něčeho, co nám i při obeznámenosti s původní prací, a dokonce právě tehdy, vyrazí dech. Ale když si oba snímky porovnáte, dojdete k závěru, že Vinterberg cizí scénář jen prokrátil a všecko znovu natočil kýčovitě, novoromanticky schematicky, upraveně a zjednodušeně - sebral dílu duši. Všecko je čistější, přehlednější, umetenější, barevnější, uhlazenější, pěkné návodné pokoukáníčko, hlavně nic složitého, aby se divákům netrávila špatně večeře. Špína a pot vždycky jen na chvilku, pro kameru v detailu, a pak už zase ne. Jen ta první scéna - ovce padající z útesu: ty Vinterbergovy nafouklé chudery leží dole tak pěkně rovnoměrně rozprostřené, všimli jste si? Statistici by se tetelili radostí. Logici by nevěděli, kam s očima. A tak je to tam se vším. *** Je to nepěkný hejskovský kousek. Než jsem viděla Schlesingera, do tohoto filmu nikoli Vinterbergovou zásluhou propsaná Hardyho genialita i vnímavost a promyšlenost původního scénáře nepřipustí, aby Vinterbergova levná obsese všechno divácky zjednodušit a zhezknout původní efekt úplně zrušila. Po odchodu z kina jsem si jen posteskla, že to nemuselo být tak naleštěné, ale vlastně jsem byla ráda, že se mi ta kniha připomněla, že se z ní do filmu tolik přelilo. Až pak se ve mně začala nad tím pseudouměleckým dánským floutkem vařit žluč, to když pohopila, co je v něm shnilého - když jsem se okouzleně a ohromeně nechala vtáhnout do Schlesingerova bravurního filmu, který nechává Hardyho nemilosrdné, ale svérázně podmaňující vyprávění jednotlivých lidských osudů zmítaných v područenství životních přeryvů, nešťastně šťastných losů, obratů i ran, v předivu soupeřících, nepředvídatelných sil, proudících jak z drsného světa lidí tak i nevlídné, necitelné a vznešeně nepodplatitelné přírody, vyniknout s veškerou virtuozitou po svém mistrovsky obsáhnutého filmového umění - a dokonce jde tak daleko, že si tu a tam dovolí jemně odtažité kousky s kamerou, které jsou nejen ústrojné a důstojné, ale působí zároveň i jako sympatické pomrkávání na diváka - zvlášť ke konci toho eposu to je, jako když se vypravěč poutavého příběhu, vědom si jeho i svých kvalit, ptá uprostřed věty trochu pobaveně, jestli mu posluchač neusnul, a přitom ví, že ne (např. ta rozkymácená a s perspektivou a poměry velikostí objektů kejklující scéna, v níž podroušený a unavený vozka přiváží rakev s Frankovou milou a novorozencem). Vinterberg vůbec nemá pro takové záležitosti cit a jeho komerční rasovina zpětně působí, asi jako by působilo upravené vydání Hardyho knihy v edici pro esteticky a rozumově nenáročné publikum: jako kdyby ho vydal Penguin pro čtenáře se slovní zásobou omezenou na dva tisíce slov. *** () (menej) (viac)
Galéria (99)
Zaujímavosti (7)
- Film bol natočený za 53 dní. (Martyska)
- Natáčelo se převážně v Buckinghamshiru, Oxfordshiru, Somersetu a Dorsetu, kde se nachází Mapperton House, který byl ve filmu použit jako ovčí farma slečny Everdenové. Dále například Sherborne, pobřeží West Bay, Durdle Door, Bicester a Forde Abbey. (Petrasuvicka)
- Belgičan Matthias Schoenaerts bol jediným zo všetkých hercov vo filme, ktorý nebol britského pôvodu. (MikaelSVK)
Súvisiace novinky
Michael Sheen bude neziskový herec
Úspěšný britský filmový, televizní i divadelní herec, držitel několika významných ocenění, velký filantrop. Michael Sheen, známý třeba z Pasažérů nebo Daleko od hlučícího davu se rozhodl, že většinu… (viac)
Vinterberg nelení a vzpomíná na mládí
Natočil jeden z nejlepších filmů roku 2012, sklízel s ním ovace po celém světě jak od kritiků, tak od diváků a zviditelnil se i filmovým fanouškům, kteří o něm do té doby neslyšeli. Jeho další film,… (viac)
Reklama