Hačikó: Príbeh psa

86%? Na portálu, kde se citové vyděračství a patos trestá málem až smrtí? To vypadá, jako kdybyste za sebe nechali hodnotit vaše psy. I kdybych u toho býval nabrečel dva plné kýble a spotřeboval tři kartony ubrousků, co mi z toho filmu zbude? Vždyť život přece není jen "buď a nebo", to by byl stejně chudý a smutný, jako tenhle film. Někdy mám pocit, že krásné příběhy jsou podle většiny lidí jen ty smutné. Všem těm bych přál víc radosti a úsměvu, slzy štěstí totiž chutnají líp a není pravda, že k nim vede složitější cesta. (27.12.2014)

Nic nepomohlo, že režíroval Švéd, stejně spáchal podbízivou sentimentální věc. Američané opět prokázali, že se nedokážou vymanit ze svých tupých stereotypů a musí točit jen podle zaběhaných šablonek. Přes krátkou stopáž strašně nudný a steriiní film. USA opět dokázali, že jsou zemí netušených možností. Kdo mohl tušit, že takový námět dokážou takhle zprasit? (10.12.2011)

Nádherný film o vernosti, láske a o tom, že nie nadarmo sa hovorí pes, najlepší priateľ človeka. Film, v ktorom ma nadchlo hneď niekoľko vecí. Prvá a najkrajšia je tá, že tento príbeh sa naozaj stal. Nie je to americký výmysel a Hachiko skutočne žil. Druhou je krásna klavírna hudba od Kaczmareka, sprevádzajúca celý film. Potom výkon Richarda Gerea, ktorého som nikdy nepovažoval za nejakého výnimočného herca, ale po zhliadnutí Hachika mám pocit, že nikto iný by sa do hlavnej úlohy nehodil tak ako on. A v neposlednom rade je to pes, ktorý stvárnil Hachika. Ja by som mu dal najradšej Oscara za to čo v závere predvádza, lebo taký smútok som v tvári zvieraťa ešte nevidel. Keď toto všetko spojím vznikne úchvatná, emotívne natočená dráma a jeden z najkrajších filmov, aké som videl. (26.01.2012)

Prekrásny príbeh o láske, odovzdanosti, strate či smútku, ktorý ma emocionálne vyžmýkal a ktorý dokázal, že nielen ľudské vzťahy a tragédie dokážu dojímať. Citlivá jemná réžia, vynikajúci námet a najmä podmanivé klavírne tóny Kaczmarka mi sprostredkovali neobyčajný divácky zážitok. Povinne pozrieť všetci, ktorí si myslia, že v Amerike už nevedia natáčať pôsobivé príbehy. Vedia a viac než obstojne. (25.05.2012)

Švédský režisér Lasse Hallström natáčí s položeleznou pravidelností od roku 1999 jeden film ročně, chválu na jeho příspěvek z roku 2009 bych ale trochu mírnil. Film natočený podle japonského snímku z roku 1987 je samozřejmě velkou uslzenou oslavou přátelství mezi člověkem a psem. A také snímkem, kterému chybí pevná kostra. Prostý příběh nabídne nejprve odmítání nalezeného psiska, následně jeho pevné ukotvení v rodině univerzitního profesora a potom věrné čekání na mrtvého pána. Pardon, ale Hachiko mě vážně nedojímal. Pod kůži se mi dostávají rozhodně jiné kousky. Spíš mě vytáčelo to, jak se všichni usmívají, mají se rádi, poplácávají si po ramenou, podávají si pomocnou ruku a až hlavní dvounohý hrdina zaklepe bačkorami, všichni tu svorně slzí a trpí. Nejen diváky, kteří mají doma nějakého čtyřnohého kamaráda, nicméně dokážu pochopit, to ale neznamená, že z téhle líbivé jednohubky, padnu na zadek. Jan Andrzej Pawel Kaczmarek samozřejmě na výbornou!! Slzy jsem neronil, nebyl důvod.. (17.12.2012)