Hačikó: Príbeh psa

Možná to vypadá jako naivní útok na divákovy city, ale celé je to natočené s takovou láskou a citem, že jsem byl úplně unešen. Psí hrdina nemá chybu a jeho šíleně smutné oči jsou tím nejvýmluvnějším důkazem toho, jak je ztráta blízkého přítele bolestivou záležitostí.... S odstupem času sice musím uznat, že to citovyděračství nejtvrdšího rázu zkrátka je, ale vysoce uspokojivý první dojem tohle zjištění nijak výrazně neohrožuje. :) (29.06.2012)

Slzavé nádraží na mne zapůsobilo upřímnou vypočítavostí a tak se stále nemohu rozhodnout, zda mne více iritovala nepřítomnost děje, neustálé vlhko v koutcích očí všech zúčastněných, slzopudné smyčce symfoniků či dojetím přejedený klavír. Jsem samozřejmě rád, že mi na konci vnouček vysvětlil, že bychom neměli zapomínat a já se budu snažit na tento snímek nezapomenout, abych si ho omylem nepustil ještě jednou. (10.09.2012)

Po Marleym je Hači dalším psem, který mne donutil vyměknout u filmu tak neskrývavě kýčovitého, že se nad jeho příběhem dojímají i vedlejší postavy. Hallström dobře ví, jak na to. Od hřejivých barev v úvodu přechází ke stále chladnějším a zároveň dělá vše pro to, aby film samotný chladně nepůsobil. Neboť děj japonského originálu přesunul z 20. let do současnosti, nemá důvod brát ohled na historická fakta. Jeho primárním záměrem je dojmout. Dojmout příběhem neobyčejně věrného psa. Myšlence o neutuchajícím mezidruhovém přátelství podřizuje vše ostatní. Proč by tedy nevyeliminoval záporné postavy (chybí nový majitel domu nesnášející psy), sociální tématiku (stánkař i prodavačka knih jsou vůči krizi imunní) a téma mezigeneračního konfliktu (z psa se od začátku těší profesor, ne dcera). Japonský je krom hlavního hrdiny pouze jeden herec a ozuovsky přízemní kamera, což má ale pochopitelně krapet jiné opodstatnění než u mistra. Hačikó reprezentuje perfektní přizpůsobení japonské látky euroamerickému publiku. V dobrém i zlém. 80% Zajímavé komentáře: Dudek, liborek_, sha.piro (07.09.2013)

Hallstrom zase tlačí na to, aby byly slzy za každou cenu, ale dělá to tak přirozeným a nenuceným způsobem, že za to nelze nedat palec nahoru. Based on true story přiběh mezi pánem a psem je podaný bez zbytečného sentimentu, bez přebytečných kýčovitých emocí navíc, jinými slovy úsporně akorátní. V půli filmu budete držet pěsti a fandit, aby se téhle idylické rodince v idylickém maloměstě, kde se všichni mají rádi a všechno funguje, zastavil čas a to dobré bylo napořád. Ač je to nereálné. (28.05.2017)

Ne že by byl Hutch zrovna typ filmu, který bych vyhledával, ale slíbil jsem že se podívám (a sliby se maj plnit aspoň v dubnu, nebo co to máme za měsíc) a líbilo se mi to opravdu hodně. Děda Richard Gere je správňák, ti pejsci co hrajou různě staré podoby titulního hrdiny jsou taky hodně fajn. Verze 1.0 je nehorázně roztomilá. No a ten příběh dojme, chytne za srdce a nepustí. (05.04.2011)