Muž v tieni

Stará dobrá filmárska škola od majstra Polanského. Napätie vo filme sa rozbieha pozvoľne a spolu s hlavným hrdinom postupne skladáme mozaiku záhad, aby sme sa popri riešení dozvedeli, že sme sa namočili do niečoho naozaj veľkého. Akčných scén tu prakticky niet, ak nerátam naháňačky, napriek tomu dokázal Polanski vytvoriť naozaj kvalitnú atmosféru človeka v ohrození. Nemalý podiel má na tom kvalitné herecké obsadenie na čele so štandartne dobrým E. McGregorom , ale hlavne vždy dokonalým T. Wilkinsonom. Pochvalu musím vyjadriť aj P. Brosnanovi. Jeho uhladená tvár mi nikdy nesedela, ale táto úloha mu sadla. Musím spomenúť, že ma naozaj potešilo obsadenie staručkého Eliho Wallacha, alias Tuca. Záverečná scéna nehody a lietajúcich papierov v Londýnskych uličkách je naozaj efektným tragickým a mysterióznym ukončením. 80%. (04.11.2010)

Rozhodně bych netvrdil, že Ghost Writer je strhující thriller pohybující se v neustálem napětí, ponurá atmosféra zde sice má své kouzlo, ale k napětí má i svá prázdnější místa. Ghost Writer není ani rozmáchlé politické drama epických rozměrů, přesto všechno je třeba poznamenat, že je to inteligentní, noblesní film který v diváku zraje až časem. Ve vzpomínkách krystalizuje jemný příběh anonymního spisovatele, jenž má jasný dramatický oblouk, minimalistickou gradaci, sympatické herce a úžasně natočený poslední záběr. Škoda, že snímek nebyl tak nějak "ještě lepší", ovšem nakonec se k te čtvrté hvězdě přikláním. 7/10 (07.09.2011)

Polanski natočil další ze svých úchvatných kousků. Působivá studiu síly textu, kvůli kterému je někdo ochoten i zabíjet se současným pohledem na proměnlivé politické vody, v kterých je politik závislý na schopnostech lidí okolo něho. Působivá atmosféra, která dává divákovi pocítit podstatu osamění a všudypřítomná paranoie, se z filmu ani na minutu neztrácí. Je úžasné sledovat, jak Polanski úmyslné volí obrazy (kontrast člověka čekající na svůj osud se studeným a depresivním počasím, budovami), architekturu budov, ladně na ně navazuje a neuhýbá. Chladná vypočitatelnost a vybroušená schopnost manipulace s divákem a jeho myšlením. Kdyby tu nebylo okatě digitální okno nebo zbytečné hledání v googlu, den po uvedení je to klasika. Takhle, si na to Muž ve stínu chvíli počká... PS:schválně, kdo jste si celou dobu víc všímali Ewana a jeho spisovatele, než samotného (což dokazuje i závěrečný záběr) nosného prvku příběhu, memoárů? PPS: je to celé "jen" deprese, z beznaděje k systému, kde vyhrává ten, co víc obětuje nebo chce více získat? (25.08.2010)

Polanského mistrovské dílo, které je spíš než hitchcockovské (co do pojetí ústřední postavy - nepravý muž ocitající se v síti intrik) či antoniovské (co do formy - vyprázdněnost či omezenost vyprávění s dlouhými, promyšleně komponovanými záběry, "napojenými" na hlavní postavu) především pakulovské, po vzoru paranoidního thrilleru POHLED SPOLEČNOSTI PARALLAX a fabuli rekonstruujicích VŠECH PREZIDENTOVÝCH MUŽŮ. Jelikož nemám co vytknout, mohl bych tímto konstatováním skončit, ale nedá mi to, abych se nevyjádřil jednak ke změnám oproti knižní předloze, jednak k početné skupině kritizující konec. Kniha Roberta Harrise nezapře, že její spisovatel si udělal jméno především historickými publikacemi, a tak je dění zasazeno do určitého časoprostoru, kdy každé vyjádření k politickým osobám či incidentech slouží k uvědomění si inspiračního zdroje - kritizovaného předobrazu, protože se jako čtenáři ocitáme v místech, kde jsou naprosto běžnou věcí bombové útoky ad. Cílí se tak na čtenáře, který je nejlépe Britem, a tak je závěr koncipován jednak jako určité svědectví o jedné době vlády určité osoby, jednak naplněním osobní i pracovní roviny (komu je kniha předána, aby ji dal do tisku, pokud se duchovi něco stane, zároveň i sepsání vlastního díla sám za sebe, nikoliv za druhé). Film je spíše než svědectvím o době žánrovým pastišem, který se primárně soustřeďuje na pracovní rovinu a tu osobní eliminuje na minimum (přítelkyně je zmíněna pouze jednou, nedochází ke sporu mezi ní a jím; komplikace pracovní roviny tou osobní - souloží - slouží k profilaci zdánlivě nedůležité postavy). A k "debilnosti" pointy: V tom případě má hodně Polanského filmu naprosto debilní pointu, protože ta z MUŽE VE STÍNU se nijak výrazně svou myšlenkou neliší např. od ČÍNSKÉ ČTVRTI či SMRTI A DÍVKY (nemožnost dosažení spravedlnosti), svým stylem od NOŽE VE VODĚ (práce s mimoobrazovým polem a nezodpovězení otázky přežití) a z hlediska vyprávění od ROSEMARY MÁ DĚŤÁTKO či DEVÁTÉ BRÁNY (vyprávění omezené na jednu z postav, která se snaží dobrat toho, jak se věc skutečně měla, končící rekonstrukcí událostí hlavní hrdinkou/hrdinou, aniž bychom se dozvěděli o oprávněnosti dané paranoie). Jde tak o film pro cinefily, kteří mohou spekulovat, jak si Polanski toho Oscara za režii převezme tentokrát. :) (17.09.2010)

Aneb jak málo stačí pro budování atmosféry, když se to umí. Není třeba vrhat na diváka tuny oceli, spektakulární výbuchy a jiné propriety, které nedovolují užít mozek. A přitom stačí jedno auto schované ve stínu a nějaké ty ponuré tóny, trochu deště a mlhy a máme tu thriller jak má být. S politicko kritickými tématy se poslední dobou roztrhl pytel, stejně jako Green Zone se The Ghost (Writer) nepokrytě trefuje do dua B&B, tentokrát především do jeho ostrovní polovičky. Až si říkám, kdy to přestane být vyjádřením skutečného politického názoru a stane se to módou... (15.06.2010)