René

K nenapravitelnému recidivistovi René Plášilovi mám jen několik „drobných“ výhrad. Třeštíková vůbec nepřináší žádné novátorské postupy. Na jednu stranu je dobře, že se drží osvědčených postupů, ale tu a tam by nějaké to oživení potřebovala. Ač je ústřední postava nesmírně zajímavá, její příběh je stále stejný. Vězení, krátce na svobodě, vězení.. pořád dokola. Mrzel mě i samotný závěr, který je jednoduše nevýrazný. Jasně, napsal ho sám život, ale.. Palec dolů bych dal určitě i práci zvukaře, která je silně nedostačující kvůli špatné artikulaci objektu zkoumání. Mimořádně respektovaná Třeštíková naopak disponuje absolutní kontrolou nad materiálem a z toho vyplývající schopností přitáhnout masy diváků k časosběrnému dokumentu, který by jim jinak přišel naprosto nezajímavý. Divák díky ní velmi rychle přilne k osudu naprosto cizího člověka, který tentokrát neumí zacházet s vlastní svobodou. Jeho příběh se píše od jeho sedmnácti let, kdy jako student v roce 1988 doplatil na několik krádeží. Dostal se do kriminálu a na šikmé ploše se mu zřejmě zalíbilo. Na pozadí významných politických změn ve formě zejména volby prezidentů (autorka jimi ukotvuje Reného v čase) na něj názor několikrát změnila zřejmě i sama Třeštíková, která.. no, potěšila, ale doufám, že sestup narkomanky Katky potěší ještě o krapet víc!! (27.09.2010)

Helena Třeštíková je pro mě synonymem slova český dokument spolu s tvůrci Českého snu pány Remundou a Klusákem. René je další z jejích časosběrných dokumentů, ve kterém můžeme sledovat cestu do největších sraček ve kterých člověk může být po celých 20 let. René si za všechno může sám a je vcelku odstrašující sledovat jeho životní pouť z vězení do vězení. Sice ve mě Katka ( další časosběrný dokument H. Třeštíkové) zanechala hlubší pocit, ale i René by si zasloužil své promítání na školách. Odstrašující případ člověka, který se nedokázal přizpůsobit. (07.12.2011)

Když jsem to viděl podruhé, podstatně jsem na ten film změnil názor. K lepšímu. Jedna má výhrada ale zůstala, i když v kontextu s ostatním není tak dramatická: Dopisy, které René posílal Heleně jsou dobrým doplňkem, ale měla je číst ona, takhle to vypadá moc nahraně. Jinak skvělý pohled na člověka, který svobodu prostě neumí. (08.07.2009)

Časosběrný dokument je zajímavý formát. Není to úplně nepodobné šmíráckým show, kde lidem koukáte do soukromí a sami jste skrytí. Tady je to trochu jiné hlavně tím, že je natáčení vždy jednou za čas a kamera tak nesleduje danou osobu pořád. To tak objektu dává značný prostor pro sebestylizaci (což také René činí). Zhodnocení dokumentu: v krimu jsem nikdy nebyl, ani moc neznám tuhle sortu lidí, takže pro mne to byl zajmavý exkurz do života recidivisty. Režisérka sestřih nijak dramaticky neobohatila o další prvky (proto ta hvězdička dolů). Výjimkou jsou snad jen ta skládání prezidentských slibů, která Renda pravidelně sleduje v kriminále (cca 3x Havel, 2x Klaus) a pak střihy typu 1997 - René opouští věznici...pár záběrů na svobodě, povídání o životě, teď už to bude jinak.... 1998 - René, Valdice... Zhodnocení Reného Plášila: Čert ví, co s ním mohlo být, kdyby nestrávil hned první mladé roky v kriminále... Každopádně teď už je to beznadějný asociál. Ke cti mu slouží jen to, že nikdy nedělal násilnou kriminalitu. Celkově je to ale člověk bez pořádných hodnot, prospěchářský a prolhaný. Tak snad aspoň napíše třetí knížku... (01.08.2008)

Ty tři hvězdičky jsou spíš pro neuvěřitelnou osobnost Heleny Třeštíkové, než za její dokument. Z těch Reného proslovů jsem měla chuť mlátit hlavou o stůl. Kecy, kecy, výmluvy, kecy. S časosběrnými dokumenty je potíž, že dokumentarista neví, jestli jeho "objekt" bude žít zajímavě. No René žije dost jednotvárně, vykrade auto/byt a jde na několik měsíců/let sedět. The End. (30.03.2012)