Sherlock Holmes

Guy Ritchie je jedním z těch režisérů, kterým přiznávám vysoké kvality, ale jejichž filmy mě nechávají chladným. A když to trochu přeženu: Sherlock Holmes mě přímo zmrazil. Nenudil jsem se, nebavil jsem se ... prostě jsem ho jenom viděl a dál už mě vůbec nezajímá. Vypouštím z hlavy, že existuje. Sherlock. Guy. (20.01.2010)

Suchary jsou dobré tak pro psi. Sherlock Holmes to je jiný chlapík. Tu atlet, tu James Bond. Jeho břitký intelekt však zůstal zachován. Snad jen to, že Holmes je neobyčejně chytrý hrdina, ho odlišuje od spousty dalších blockbusterů, které sázejí na šaškárny hlavního hrdiny. Tvůrci si však vymínili i nějaký ten příběh. Což o to, story o Blackwoodovi je vcelku roztomilá, ale chybí ji jakákoliv důmyslnost. Aspoň tedy ze strany zloduchů. Další vráskou na jinak i zábavném Holmesovi je jeho digitální prostředí. S ním už se jděte vycpat. Zlaté doby otevřených moří u Pirátů z Karibiku. Tady je celá atmosféra průmyslového Londýna zvalchována do zeleného plátna, na který se naklíčuje výsledný a digitálně upravený obraz. Ale jděte. Takže za zúčastněné herce jedno velké ano, za Ritchieho entuziasmus snad taky, ale jinak dost chatrný blockbuster. (06.02.2010)

Určitě to byla legrace, určitě tam byla akce, ale určitě si to ode mě nezaslouží lepší hodnocení. Downey a Law tvořili zajímavý tým, nejsem proti, aby si spolu zahráli znovu, a vzhledem k tomu, jak Sherlock končí, je to víc jak pravděpodobné - tedy pokud ho nezasáhne krize. Je to film, který nepřináší nic nového, nepřekvapí, může vás omrzet, co může zklamat jsou stokrát ohrané vtipy. Myslím, že 128 minut je víc jak dost. V kině to musí být asi zajímavý zážitek, ale rozhodně mi nevadí, že jsem o něj přišla. Tenhle film zařazuji pod škatulku "jednou a stačí". V přepočtu slabší tři *. (10.02.2010)

Je fakt, že kdo na princip nespolehlivého vyprávění nepřistoupí hned od počátku a nenechá se unášet iluzorní realitou, tomu se může zdát film poněkud stereotypní a nudný. Robert Downey Jr. (film od filmu ho mám raději) zde představuje totálně racionálního a poněkud sociálně bezohledného Sherlocka Holmese a Jude Law jeho věrného pomocníka, válečného veterána a "vyléčeného" gamblera dr. Johna Watsona. Právě racionalita pravděpodobně odděluje Holmese od většiny publika. Toho, kdo se nechá unášet vyprávěním a zmást se černou magií, pak o to víc překvapí závěr, který Sherlock svým postojem proklamuje vlastně celý průběh filmu a svým silným vrozeným citem pro pozorování à la Mentalista se staví do pozice téměř "vševědoucího", určitě ale o krok napřed jdoucího než je sám divák, který se o průběhu dané scény (akce) dozvídá až zpětně za pomoci krátkého dovysvětlujícího flashbacku (často o nějaké skryté fintě či triku). To je jeden z prvků, který ozvláštňuje celkem přehledné a vyvážené vyprávění. Vzhledem k častému opakování tohoto aspektu může střední část filmu poněkud nudit, nicméně charisma hlavní dvojice na tuto skutečnost dává rychle zapomenout. Druhým z prvků jsou krátké flashforwardy při detektivových boxových vsuvkách, kdy jako zkušený bijec nejdříve ve zpomalených záběrech názorně ilustruje dopady různých úderů na protivníkovo tělo, jeho přemožení a následné zdravotní komplikace a poté jde do pravé bojové akce. Vzhledem k humornému tónu filmu se mohou zdát být tyto vsuvky jako matoucí (Holmes dostane nakládačku), nicméně není tomu tak. Moderní akční háv a další žánrová oscilace zasazené do období britského impéria druhé poloviny 19. století jsou zjevné, inspirace forenzními vědami z mnoha seriálových řad Kriminálek také. Guy Ritchie natočil povedenou poctu literárnímu hrdinovi sira Arthura Conana Doyla, vzkřísil skomírající filmy o době panování královny Viktorie. Anglii při vrcholu průmyslové revoluce zobrazil sice jako prosperující, ale plnou špíny, korupce a zločinu. Právě proto nemohl být Sherlock Holmes zobrazen jako uhlazený elegán a gentleman, ale jako tvrdý, poněkud asociální a vše přeživší jedinec (s dýmkou v ústech samozřejmě). (16.01.2010)

You know my methods. Apply them. Trochu Brokeback Baker Street. Doyleovské přízraky staré dobré Anglie. Známé a účinné detektivní pasti. Špetka robustního, zpomaleného Rockyho. Subtilní humor a povinné holmesovské propriety. Londýn v mlze. Dedukce, obstrukce, rekonstrukce. A zpovykané charisma toho zatraceného Downeyho, který ve mně zašlapal nesmělé výtky oddaného holmesologa. S Judem Lawem mají mezi sebou tolik náboje, jako kdyby stáli uprostřed Menlo Parku. A ačkoli zasloužilý čtenář vidí od počátku onu krimitrojčlenku jak na papíře, napětí to Ritchieho akční verzi muže s houslemi nijak neubírá. Logika je totiž neobyčejně dobrodružství. Coby čtenář klobouk dolů, coby dívka ruce nahoru:) 90 procent. P.S. My zasloužilí doyleovci víme, že obecná představa Sherlocka coby páprdy s lulkou je ACD předloze vzdálená rozhodně víc než zemitě chlapská Ritchieho reinkarnace, a v podstatě si myslím, že jde o nejvěrnější adaptaci vůbec. (18.12.2009)