Spievanie v daždi

To, že je Zpívání v dešti přelomovým muzikálem, který inspiroval (nejen) spoustu dalších filmových tvůrců, jsem věděl už dávno i bez toho, abych se na film podíval. To, že zároveň již sám v sobě s nadhledem obsáhl pozoruhodné téma z filmové historie (a sice přechod od němého filmu k zvukovému, včetně tradičního problémů řady filmových hvězd, které nástup zvuku neunesly) se mi s překvapením odtajovalo až během samotného zhlédnutí. Nutno říci, že odtajování to pro mne bylo velice zábavné, tvůrce musím pochválit za spoustu hezkých nápadů v podobě dobře promyšlených a vtipných point. A samozřejmě taky hudebních čísel, z nichž mne nejvíc uchvátil asi "videoklip" ze začátku revue v půlce filmu, který oplývá na svou dobu až neuvěřitelným střihem a rychlým střídáním jednoho úžasného vizuálního nápadu za druhým. Příliš mne nezaujala dlouhá pasáž s baletem, ale navzdory mírným obavám se jinak před mýma očima skutečně vyklubala skvělá klasika. Jelikož je film zároveň ohlédnutím k starým časům ve znamení divácky oblíbených milostných veseloher, nemůžu mu ani v nejmenším vyčítat velký (z dnešního pohledu možná klišéovitý) romantický happy end. Jenom si ho naopak v duchu příjemné atmosféry celého muzikálu plně užít. 75% (viděno v rámci "Challenge Tour 2020" – 30 dnů se světovou kinematografií) (04.03.2020)

Iluze zahalená v iluzi zahalená v iluzi. Je těžko uvěřitelné, že v polovině dvacátého století vzali sami hollywoodští tvůrci film jako takový a pak ho (v hávu zábavy) rozebrali na ty nejdrobnější kousky. Zpívání v dešti nabízí částečně historickou reflexi s příměsí nutné fabulace, výlet do všemožných i nemožných žánrů, zároveň však ironizuje jak klišovité příběhy, tak samotnou produkci, fungování velkých natáčecích studií a dokáže se vysmát i většině filmových profesí (od nervózních režisérů, přes „nahraditelné“ osoby jako jsou kaskadéři a zvukaři, až po hvězdný manýrismus). A aby toho nebylo málo, nakonec se divák dostává až někam do psychoanalytických vod v pojetí kinematografie jako pokrouceného zrcadla skutečnosti. To se nejvíce projevuje na hlavních ženských postavách, z nichž jedna zobrazuje ideál, který je ale ve své podstatě falešný (Lina), zatímco druhá je obyčejnou dívkou bez pozlátka, která je však až „příliš obyčejná“ pro stříbrné plátno (Kathy). Proto jsou tyto dvě postavy těžko oddělitelné, potřebují jedna druhou. Ostatně člověk by těžko vydržel zcela bez umění, či kulturního vyžití (jakým je například film = velkolepá iluze) – to by se z každodenní rutiny, šedi a starostí nejspíše zbláznil. Na druhou stranu by však těžko mohl celý svůj život prosedět jen před plátnem kina - za touto příjemnou náhradou světa by se totiž v konečném důsledku skrýval pouze skřípavý zvuk nicoty. (12.03.2017)

Kdysi jsem četl článek o tom, kdy by si měl správnej chlap zapálit cigaretu. Psalo se, že po dobrém, ale i špatném sexu, jídle, maléru nebo pořádném zadostičunění apod., ale autor úplně zapomněl, že i po dobrém filmu by se měla zapálit. No, v tomhle případě by nepomohla ani krabička :-), abych vystihnul zážitek. Ona už stejnojmená písnička se stala legendou, proto jsem od filmu nečekal nic jiného, než dokonalý zážitek, který naštěstí přišel. Nejen, že je to nejpůsobivější muzikal, ale i výborná romantická komedie, na kterou dlouho nezapomenu, chemie mezi Donem a Kathy fungovala stoprocentně, ale nejlepší byl stejně šašek Cosmo a jeho občasná one man show. Musím se přiznat ke dvoum věcem, ta první není moc lichotivá, ale při přečtění jména "Kelly" jsem byl oslepen a očekával v hlavní roli mojí krásnou Grace, která se bohužel nekonala. A ta druhá, to se musím pochvástat, nenašel jsem bohužel titulky a perfektně to zvádnul i bez nich, takže jsem v podstatě výborný angličtinář :-) Tímhle filmem končí má půlroční odyssea za filmovým bohatstvím a jsem rád, že to bylo právě Zpívání v dešti. (27.06.2008)

Dlhé roky som čakal na uvedenie tohto filmu v televízii. Dva dni po úmrtí Debbie Reynolds sa mi to podarilo. Paradoxom je, že aj keď muzikály nepatria k môjmu obľúbenému žánru, dva z nich mám v top ten (West Side Story a Hair). Spievanie v daždi považujem naďalej za mimoriadny film a to nielen v rámci doby, v ktorej bol nakrútený. Napriek tomu ho dnešné sledovanie kritickým okom stálo jednu hviezdičku. Spevácke a tanečné čísla sú stále úžasné, dlhé zábery sú pôsobivé, príbeh poskytuje predstavu o tom, aký zložitý bol náhly prechod na zvukový film a koľko hercov na tento prechod dojazdilo. Problémom je, že veľa z toho, čo sa odohráva medzi tanečným exhibíciami sa ani nepribližuje ich úrovni, aj keď trojica hercov hrá ako o život. Pripomína mi to filmy Vlastu Buriana, ktoré by bez neho boli iba takou prvorepublikovou zlátaninou. Takže výborný muzikál, ktorý však na úplný vrchol nedosiahol. (30.12.2016)

Krásně pozitivní snímek, který drží pohromadě jen ústřední trojice v čele s Genem Kellym. Celý příběh je naprosto triviální záležitostí, ale co na tom, když to všechno pěkně vypadá a Kelly a spol. křepčí s úsměvem a našením, který vás nakopne jako celá bomba rajského plynu. 80% (21.03.2007)