Všechno nejlepší k mým narozeninám

Typický osmdesátkový slasher s pěknou kamerou, dobrou hudbou a podařenými vraždami, i když ani ty z průměru nijak nevybočují. Autoři počítali s tím, že divák se bude jen bavit a sledovat přímočaře děj, nikoliv přemýšlet. Jak dokázal vrah tak rychle uklízet mrtvoly a zahlazovat stopy, mi stále vrtalo v hlavě. Aktivita policie rovněž minimální, nálada ve škole veselá, jako by se nic nedělo. Odhalení vraha je nápadité, i když podobnou oslavu již bylo možné vidět ve více filmech, byť tenhle byl možná mezi prvními. Krve sice není tolik (i když jedna slušně ohozená stěna se najde), ale její absenci vyvažují pohledné herečky... (15.02.2013)

Myslel jsem si, že jsem už viděl všechny možný známý a dobrý slashery, kterým osmdesátky přály. Ale jaktože jsem o tomhle nikdy neslyšel ? Proč jsem na to nikdy nenarazil v tv ? Tenhle nepravem polozapomenutej snímek je naprosto vynikajicí, několik point a překvapení, člověk si myslí, že zná pravidla žánru, ale celý dvě (!) hodiny může jen tušit či hádat, kdo je vrah a jak to vlastně vše je a stejně to nedomyslí... osmdesátková atmosféra jak řemen a pro mě hodně příjemný překvapení, spolu s The Burning příklad toho, že je v 80´s ještě snad pořád co lovit. 7.5/10 (31.01.2014)

8/10 Po prvni scene dobre jsem nabyl dojmu, ze se bude opakovat stary znamy scenar tolikrat jiz videny a opredeny mraky klise a vycpany spostou vaty a nudnych mist, ale ouha. Tady se nastesti jedna o neco uplne jineho. Kanadanci se zhledli v italskem gialu, smichali ho s typickou americkou "hajsCOOL", popridavali par legracek, podmazli stylovou hudbou a okoreili to prekvapive slusnym scenarem, s nimz se nebudete ani na chvilku nudit, prestoze ma film na svuj zanr uctyhodonou stopaz. Skoda toho uplneho vysvetlovani zaveru, ktere je sice mozna prekvapive (o prekvapeni v tomto snimku neni nouze ;]]), ale bouzel shodi cely dosavadni prubeh o tridu niz, protoze nanuti divakovi svoji pochybou verzi "proc se to vlastne vsechno stalo". Presto prese vsechno je to opravdovy nadprumer, ktery by si zaslouzil vic pozornosti a mozna i remake, i kdyz pri urovni soucasnych $racicek bych so docela obaval o vysledek... (05.11.2006)

Pro slashery z první poloviny 80. let mám docela slabost... U Happy Birthday to Me je zásadní problém zbytečná délka, v prvních dvou třetinách filmu se divák chvílemi docela nudí, i když jsou vraždy docela nápadité a herci dobří... Vše vynahrazuje výborná poslední třetina, u které se na diváka valí jeden zvrat za druhým a poslední záběr je vynikající... Být film tak o dvacet minut kratší a vraždy trochu krvavější, šel bych s hodnocením asi na maximum... Ale i tak je to nadprůměrná vyvražďovačka, která většinu dnešní produkce hravě strčí do kapsy... (30.05.2010)

Režisér J. Lee Thompson, známý díky původnímu Mysu hrůzy, se zhostil i tohoto extrémně zábavného slasheru. Proto se člověku ani nechce věřit tomu, že vzniknul před 30 lety, tedy v době pouze vážně míněných kouscích typu Pátek třináctého, druhého Halloweenu nebo Vraha Rosemary. Díky chytře vystavěnému scénáři si divák nemůže být ani na chvilku jistý, kdopak nám to tu vraždí. V jednu chvíli se zdá vrahova identita jasná, vzápětí nám tu domněnku vyvrátí a fikaně nám předhodí další možnou variantu. Závěr vás pak musí stoprocentně mile překvapit. Jasně, do dokonalosti má tenhle slasher daleko, jelikož i tady se nevyhnul křečovitým momentům (vrah po sobě nevídaně rychle a pečlivě uklízí stopy, studenti pořádají ples a vůbec jim nevadí, že venku se ztrácejí jejich kamarádi), ale tohle není záležitost pro detailisty. Delší stopáž mi tentokrát vůbec nevadila a mírnější bodycount s číslem 8 zastiňuje nápaditost samotných mordů. Pro fanšmejkry, co rádi původní My Bloody Valentine nebo podobně laděný April Fool's Day, je tohle jasná volba. (15.05.2011)