Milk

Herecký koncert o homosexualitě, kterému by kratší stopáž neuškodila, neboť v druhé polovině už začíná ztrácet dech. I přesto je snímek několikrát snáze stravitelný než z téhož roku uslzená Výměna, snažíc se taktéž zaobírat vážnými tématy. Velmi povedená hudební stránka, poctivá režie. Největší zásluhy posílám trojici Penn, Hirsch a Brolin, kteří se tentokrát vytáhli opravdu vysoko. (30.10.2009)

„Ako sa učí homosexualita? Ako francúzština?“ Mám s týmto kalkulom dva problémy: na homosexualite nevidím na rozdiel od režiséra nič zvláštne (tým pádom mi pripadá čudné nakrúcať o nej filmy) a nemám rád pseudo rebelov, ktorí si postavili kariéru na drogách, alkohole a nafetovanom mlátení novinárov a teraz sa tvária ako svätí za dedinou. Narážam na nesympatického Penna, ktorý si kariéru (okrem hŕstky dobrých výkonov - 21 GRAMOV, TAJOMNÁ RIEKA) založil na vulgarizmoch. Teraz, po štyridsiatke, sa hrá na polepšeného ľudomila, ktorý chápe menšinám a bojuje za ne (ÚTEK DO DIVOČINY... ale ten ma bavil). Ani sto Oscarov môj názor nezmení – stále to bude ošúpaný kretén. Ale páčil by sa mi MILK viac, ak by ho nehral Penn? Asi nie. Je to dlhé a nudné. Moju pozornosť si udržal len vďaka perfekcionistickej atmosfére (dobové kostýmy, autá, účesy) a niektorým hercom (Emile Hirsch, Diego Luna, Josh Brolin, James Franco). Radšej si dajte R E N T. (21.03.2011)

Úvodná časť o zásadnej zmene životného štýlu pôvodne vzorného zamestnanca finančnej korporácie, úzkostlivo strážiaceho pred kolegami a známymi tajomstvo svojej sexuálnej orientácie, na odvaleného vlasatého hipisáckeho lokálneho gay maloobchodníka a zároveň gay aktivistu bol skvelý. Následné volebné súboje v znamení návratu hipíka späť do systému (zmena imidžu aj účesu prinášajú len klasické hollywoodske prehral-prehral-prehral-vyhral. Dobre zrežírované, dobovo vierohodne pôsobiace zobrazenie atmosféry sanfranciských aktivistických zhromaždení v 70. rokoch 20. storočia. Dôležitým príspevkom je i ukázanie mediálneho pokrytia všeobecných amerických spoločenských aj politických nálad vo vzťahu k homosexuálom. A herecký výkon Seana Penna je vskutku obdivuhodný. Takže napriek istej strednoprúdovosti spracovania, existujú plusové záchytné body posúvajúce hodnotenie nahor. Nemalou mierou tomu prispelo celkové vyznenie filmu, zastávajúce sa práv nielen sexuálnych menšín, ale aj ostatných, mediálno-politickým hlavným prúdom na okraj odsúvaných a právne utlačovaných spoločenských minorít - invalidov, žien, dôchodcov, ľudí odlišných rás. (30.03.2021)

Životopisný film nikdy nezestárne, nikdy nenastane doba, aby byl neaktuální a nezískal si diváckou přízeň. Zvlášť když tu v korektním balení bojuje politik a pozdější mučedník Sean Penn za práva homosexuální menšiny. Veřejně se ke své orientaci přiznal, což v nepříliš nakloněných časech sedmdesátých byl relativně problém. Intenzivní kampaň ho nakonec stála život. Ať je právě oscarový Penn naprosto přesvědčivý i jako čtyřprocentní bijce za lepší příští, nelze snímku úplně propadnout. Zkušený režisér Gus Van Sant sice buduje dobovou atmosféru se suverenitou sobě vlastní, ale nenabízí nic moc navíc. Občas zabrnká na odvrácenou stranu jeho duše, jindy je to jen politicky schématické divadlo s tradičním arzenálem, které ničím nepřekvapí. Ani nevím proč, ale v jeden moment jsem si vzpomněl na Baader Meinhof Komplex. Jeho hrdinové taktéž bojovali za svoji pravdu a přesvědčení, jenže tady to chtělo propracovanější dramaturgii a kapku se nebát překročit schematickou uhlazenost. Naopak potěší originální výtvarné řešení, zajímavý námět či úchvatná Elfmanova hudba (do kolen mě osobně dostává skladba Postscript). Místy trestuhodně neobjevnému Harveyho příběhu jsem naslouchal rád, nicméně se budu držet hesla „jednou a dost“. (27.10.2009)

Konečně první první snímek s Oscarovou nominací za Nejlepší film, u kterého nominaci považuji za zaslouženou. Bravurně natočený příběh o člověku, který se nebál pravdy a byl ochotný za ní bojovat. I přesto, že nedávám plný počet považuji tento film za velmi podnětný a smysluplný. Nejde jen o nějaký levnou historku, ale o samotné myšlenky, které snad v divákovi nějakou stopu zanechají. Nemyslím tím jen vymýcení některých hloupých předsudků vůči homosexualitě, ale i zamyšlení se nad podstatou mnohých dalších zažitých nesmyslů, které někteří nazývají "boží morálkou". A nejen to. (20.02.2009)