Vojna a mier

V režii Kinga Vidora se Američanům v roce 1956 podařil téměř husarský kousek, a to natočení dvoudílného veledíla "Vojna a mír" s bezkonkurenčním mezinárodním hereckým obsazením. Tomuto filmu tleskám, ale současně velice chválím i zfilmované dílo režisera Sergeje Bondarčuka z Ruské produkce r. 1965 - Vojna a mír, které je zpracované a vytvořené v drsnější a prozaičtější reálii, než přepis USA. (26.02.2007)

Další z velkolepých amerických velkofilmů. Má skvělé obrazové kompozice, vynikající výpravnou stránku a příjemné herecké výkony. Tolstého literární předloha je obsáhlá a tak musí být obsáhlý i tento film. Jako mnoho dalších jedinečných literárních klasik, je i tato velkou výzvou pro filmaře a King Vidor se s tím popasoval velmi dobře. V historických knihách a filmech bývá život zúžen pouze na ušlechtilou vrstvu, jako by snad obyčejný lid nepatřil mezi představitele lidí. Na druhou stranu pouze aristokracie měla čas a prostředky na lásku, na válečné rozmíšky i oslavy života. Ruská duše byla a je široká, což je patrné i na tomto díle. Jsou zde tři hlavní postavy. Je zde hrabě Pierre Bezuchov (solidní Henry Fonda) s věčnou filozofickou otázkou o životě, odmítáním násilí jako řešení konfliktů, tápáním a hledáním smyslu. Je zde hraběcí dcerka Nataša Rostova (dobrá Audrey Hepburn) s živelnou touhou po životě a lásce, sebetrýzněním, hledáním, chybováním i vykoupením. A také kníže Andrej Bolkonský (zajímavý Mel Ferrer) se státnickou i vojenskou zodpovědností, očekáváním, zklamáním a odpuštěním. Z dalších postav: charismatický a svádějící kníže Anatol Kuragin (Vittorio Gassman), zpropadený i geniální francouzský dobyvatel Napoleon (dobrý Herbert Lom), ruský velitel ozbrojených sil polní maršál Kutuzov (Oskar Homolka), hřešící a přelétavá kněžna Helene Kuragina (Anita Ekberg), bujaře oslavující vojenský důstojník a ctitel krásných žen Dolochov (Helmut Dantine), veselý Natašin otec hrabě Michail Andrejevič Rostov (Barry Jones), ctihodná Natašina sestřenice Soňa Rostova (May Britt), Natašin bratr a vojenský důstojník Nikolaj Rostov (Jeremy Brett), mladý, odhodlaný a neopatrný Péťa Rostov (Sean Barrett), přísný a tvrdý Andrejův otec kníže Bolkonský (Wilfrid Lawson), či prostý Platon Karatajev (John Mills). Všichni hledáme lásku, podléháme svodům, vybíráme si nepravé, litujeme, bouříme se, trpíme, svádíme, zneužíváme, zatracujeme a přesto stále doufáme v nalezení čisté a pravé lásky. Válka je zničující věc pro lidi i pro země. Nejvíce pro ty nejprostší. Válka nemá své vítěze, pouze poražené. Taktika trvalého ústupu a následného napadání při ztížených bojových podmínkách je pragmatický krok, který ale též zavání zbabělostí a zákeřností a chce především potupit. Život je krásný, dokáže být velkolepý ve všech svých krásách hledání a nalézání lásek. Byť mají pouze přechodnou životnost. Ale ty chvíle jsou jedinečné a neopakovatelné! (25.02.2016)

Aj pri tej dĺžke sa mi zdal dej skratkovitý a prvá časť prakticky nie je o žiadnej vojne ani o mieri. Skôr o živote ruskej smotánky, pletkách, úletoch, tanci, zvádzaní a odpúšťaní. Druhá časť je, naopak, takmer samá vojna. Tie scény sa mi nezdali nijak chudobné ani slabé. Spolu so skvelými hercami nemôžem inak ako za štyri hviezdy. –––– Jestli se na mě při další figure podívá a usměje, stane se mou ženou. (12.03.2024)

Film se mi velmi líbil. Ale k tomu je třeba mít rád staré americké velkofilmy, odmyslit si jakékoli triky a užívat si báječných herců. Nevím, nakolik byla původní předloha Tolstého zprzněna nebo dodržena, ale z čistě filmařského hlediska jsou především davové scény velmi dobře udělány, kulisy jsou velmi milé, přestože Moskva nevypadá jako ruské velkoměsto a u mnoha scén jde vidět, že jsou natáčeny ve studiu a ne v reálu. Ale to přece nevadí, důležité je, jak film na vás působí. A já jsem měl z něho upřímhou radost. (30.10.2003)

Vidorovu verziu Vojny a mieru; následne vnímam najmä, ako teda i skoro nikdy nekončiacu, resp. akúsi mimoriadne »zdĺhavú záležitosť«, ktorá bola vo svojej podstate rovnako intenzívne vyčerpávajúcou, ako aj nemenej podstatné, čiže «vyčerpávajúce ťaženie» jednej z ústredných postáv, čo je vskutku v spoločnej kombinácii naozaj obzvlášť dosť zvláštnym zážitkom; dokonca ešte zároveň ukotveným skrz hollywoodske pozlátko, čo bolo mimochodom na moju náturu ozaj miestami už aj asi veľmi veľa, keď som sa znovu a znovu zase prizeral na akýsi silne sentimentálny, a k tomu i gýčovitý proces, pri ktorom som rozhodne neuveriteľne [pocitovo] strašne trpel, čo snáď stále umocňovala i účelová, astronomická minutáž v podobe 109 minút + 95 minút = 204 minút, čo inak predstavuje až nejaké 3 HODINY a 24 MINÚT!; áno, totižto tento zvlášť nudný a vyčačkaný titul bol akosi nerovnomerne rozdeleným na dva diely, kedy som zrejme úplne naivne uveril zrovna i tomu, že by sa to s príchodom druhého dielu mohlo napokon konečne zlepšiť, čo bohužiaľ boli vari len minimálne náznaky v rámci celkového zlepšenia, ktoré možno predsa trocha aspoňže niekedy bádať, povedzme napríklad: epická bitka pri Borodine? • Vezmite si, že na danom preteku, totiž som chcel teraz povedať, projekte, sa ["naraz"] zúčastnilo až 6 scenáristov, čo automaticky dopredu predznamenávalo nielen iba to, že pravdepodobne tu čosi dôležité [scenár] nebude fungovať na plné obrátky, čo sa inakšie s každou uplynutou scénou neustále len potvrdzovalo, že takmer z každého jedného kúta daného [umelého] prostredia, na mňa postupným spôsobom súčasne dychčalo i »melodramatické klišé«, s ktorým si nielenže tieto tri ústredné postavy vôbec nevedeli dať žiadne rady, ale väčšinou taktiež zachádzali až kamsi do totálneho extrému; inými slovami povedané: bývali naprosto nevkusne obsadenými, a preto pôsobili tak neznesiteľnými dojmami! • Ani Audrey Hepburnová, ba ani Ferrer s Fondom, sa do svojich rusky stelesňujúcich protagonistov absolútne nehodili, a to ani nehovoriac o ostatných postavách, kde by som mohol jednoznačne spomenúť i francúzsky náprotivok vo formáte Napoleona Bonaparta v podaní pôvodom českého predstaviteľa Herberta Loma, čo vo mne občas vyvolávalo až komický charakter. • Ani dočasné okorenenie situácie s Gassmanom či s Ekbergovou nakoniec neprinieslo pozitívnejšiu náladu, a tak už zostáva azda len skonštatovať, že prvú * udeľujem za opulentnú kompozíciu obrazu Jackom Cardiffom, pričom tú druhú a poslednú - po pravde ani nijako extra netuším, za čo vlastne, keďže tým pádom je len jedna žalostne málo? PS: Odporúčam originálne a rozsiahle spracovanie VOJNY A MIERU, odborníkom na slovo vzatým: S. Bondarčukom, než práve tento ťarbavý mišmaš, ktorý je veru [ne]obyčajnou stratou času. (19.03.2024)