Moje meno je Nikto

POŘÁD SI HRAJEŠ? Tak tato otázka je naprosto přesná, protože Terrence Hill je zde opravdu velice hravý a tato jeho vlastnost je ve světě chladného divokého západu velkým osvěžením. Nejsem zrovna fanda westernů a nedokážu je brát dostatečně vážně. Takže pokud je v nich přítomný humor vůbec se nezlobím. A tady mě Terrenceho vylomeniny se střílením do sklenic, sebráním jablka batoletu apod. v první polovině velice bavily. Odlehčená je i Morricconeho rozverná hudba a v některých chvílích i tvůrčí nápady (honička ve skladu ze zrcadly.) Díky těmto odlehčeným prvkům se film dá v pohodě dosledovat. Jinak jsem ale ve vážně míněných scénách jsem hlavně trpěl nudným westernovským nádechem, rozvláčností, zmateným dějem a přílišným natahováním. (31.07.2020)

Rok po Podivném dědictví se rozhodl Terence Hill podívat do míst Tenkrát na Západě. K filmu samozřejmě musí odkazovat již sama přítomnost Henryho Fondy. Kolem jeho postavy se snaží Nikdo vytvořit legendu. Ten film mě určitě baví. Není to sice Tenkrát na Západě, ale až na scénu v zrcadlovém bludišti ukázkově odsýpá a přitom nikam moc nespěchá. Za nejlepší scénu považuji návštěvu baru, ve které musí Terence Hill ve vzduchu sestřelit každou vypitou sklenici. 75% (30.11.2020)

Mé jméno je Nikdo je pro mně jedním z nejpříjemnějších lehce komediálních a přitom stále nelítostných westernů. Poetika muže, jehož jméno je Nikdo je přední složkou filmu, která skvěle funguje.Terence Hill hraje výtečně. Když tasí, nemá se mu kdo vyrovnat. Henry Fonda a jeho Jack Beauregard je zase typický a slušný hrdina se ctí a přesnou muškou. Hill film vede, ale Fonda předvádí též úchvatný výkon, jako ostatně vždy. Pár známých tváří jako Jean Martin či Geoffrey Lewis doplní obsazení a je vymalováno. Dohled Sergia Leoneho je cítit z každého záběru. Tonino Valerii se režie ovšem zhostil velmi dobře. Gastaldi zase vymyslel krásný půvabný příběh, který ovšem v některých až příliš komicky laděných scénách neúplně funguje. Když je tu dramatika na komickém pozadí, ještě se to dá, ale když některé scény mi tam prostě nesedí. Myslím, že tenhle western mohl dramatičtější. Ovšem dramatickou složku zachovává úžasná hudba od maestra Ennia Morricone. Hlavní vtipné a poetické téma je úžasné a vede celý film, téma The Wild Horde je geniální a ostatní témata převzatá z Tenkrát na Západě sedí též úžasně. Rozhodně tohle není komediální western jako typické Hillovky a Spencerovky, protože napětí a tajemnost z toho v některých scénách přímo srčí. Např. scéna na hřbitově a scéna s divokou bandou na samém konci filmu. První půlka jede skvěle. Úvodní sekvence, pak on nádherný Hillův úsměv ve vodě a tak dále. A samozřejmě úžasné dialogy mezi ním a Fondou. Druhá část je prostě slabší a mě osobně moc nenadchla. Mé jméno je Nikdo je ovšem velice příjemný snímek, který si vždy rád pustím. Když chce mít člověk dobrou náladu a chce western, a nechce ani nelítostný ani příliš "slizký" western, pak vždy potěší Nikdo a Jack Beauregard, jejichž příběh je příjemný a má moc hezký konec. U mě 70% a čtyři hvězdičky. Nejlepší scény jsou na hřbitově, s divokou bandou a setkání Hilla a Fondy v titulcích. (08.02.2019)

TV/// Obsazení 9/10 Děj 8/10 Hudba 10/10 Prostředí 8/10/// +parádní hudební doprovod, zajímavé postavy, obsazení, spousta zajímavých scén -řekl bych slabší příběh, o nic extra se ve filmu nejedná/// Tak to je hezký. Je to regulerní western, který začíná dramaticky a vlastně je i docela vážný, jen do něj nějak zabloudil Terence Hill a potkal se tu s Henrym Fondou, který hraje typicky westernovou postavu. Setkání a (nejen) slovní přestřelky těchto dvou herců jsou výtečné. Do toho spousta banditů a padouchů, kupy zlata a snaha udělat z jedné postavy západu věčnou legendu. Díky hudbě a občasnému odlehčenějšímu směru, kterým se film vydal je to i slušná zábava. Jen škoda, že některé komické scény jsou přehnaně dlouhé a trošku ruší a občas i mírně nudí. Nicméně i tak to byla výtečná podívaná a svým způsobem ojedinělá./// Celkem 85%/// (14.09.2010)

Spageti western měl dvě etapy – klasický špageťák symbolizovaný zejména filmy Sergia Leoneho a pozdější westernové taškařice symbolizované jmény Spencer – Hill. Tento film stojí přesně na rozmezí, staré dobré špageťáky tu zastupuje Henry Fonda, komedie Terence Hill. A tak tu máme vedle sebe typicky leoneovskou pomalou napínavou scénu, kdy se Jack Bouregard chce nechat oholit, a typické spencerovsko-hillovské fackovačky. Vše kupodivu ve vzácné symbióze. Musím říci, že i po šestém zhlédnutí se mi tento nostalgický western, kdy se v osobě Jacka Bouregarda loučíme se starým Západem i celým žánrem klasického špageti westernu, zdá velice podařený. A hudba Ennia Moriconeho, to je ta pověstná třešnička na dortu. (11.09.2006)