Moje meno je Nikto

Rok po Podivném dědictví se rozhodl Terence Hill podívat do míst Tenkrát na Západě. K filmu samozřejmě musí odkazovat již sama přítomnost Henryho Fondy. Kolem jeho postavy se snaží Nikdo vytvořit legendu. Ten film mě určitě baví. Není to sice Tenkrát na Západě, ale až na scénu v zrcadlovém bludišti ukázkově odsýpá a přitom nikam moc nespěchá. Za nejlepší scénu považuji návštěvu baru, ve které musí Terence Hill ve vzduchu sestřelit každou vypitou sklenici. 75% (30.11.2020)

Záměrem asi bylo předat viditelně štafetu ve spaggeti westernu. Jenže vznikly dva filmy, protože Fonda a Hill si každý hrajou svoje. Určité scény jsou promakané, jenže ve filmu s Fondou mě štvou groteskové zrychlovačky vypadající dost pitomě. Prostě nejde spojit fackovací komedii s vážnou horse opera. Tluče se to. (16.09.2008)

I mistř tesař se někdy utne. Naštěstí když se utne režisér Leonova formátu, tak vznikne stále ještě dostatečně kvalitní snímek (jakkoli v něm ve výsledku neměl asi prsty zase až tak moc). Rozpačitý výsledek zapříčiňuje špatně obsazený, a zde zoufale nevýrazný, Henry Fonda. V jeho roli by to chtělo spíše někoho formátu Clinta Eastwooda. Druhým a podstatnějším problémem je nerozhodnost filmu čím chce být. Jsou tu dramatické, oddychové, čistokrevně komediální i parodické prvky, ale dohromady dvakrát moc neštymují. I když odkazy (nejen) na Sama Peckinpaha jsou vydařené. Přesto jde o dobrý western, který však funguje spíše v samostatných scénách (a těch dobrých tu nakonec není zrovna málo - již jen ta úvodní sekvence je dokonalost sama) než-li jako celek. Ovšem ke kameře a hudbě Ennia Morriconeho, byť i ta nedosahuje kvalit jeho nejlepších kompozic, nelze mít žádné výraznější námitky. Slabší čtyři *. ♫ Hodnocení OST: 4/5 (05.02.2007)

Takový potenciál a přitom tak rozpačitý výsledek... Mohl to být krásný westernový epos o vztahu stárnoucí pistolnické legendy s jejím velkým a talentovaným obdivovatelem, jenž by současně fungoval jako mírně parodická pocta leoneovkám. Už jen to, jak tu Morricone variuje/paroduje/vykrádá sám sebe (a Wagnerovu Jízdu valkýr), je dost dobrý důvod, proč Nobodyho vidět. Přestože Leone film především produkoval, je tu jeho specifický režijní styl cítit v nejedné scéně (samozřejmě hlavně úvod v holičství) a obsazení obou hlavních rolích asi nemohlo být o moc lepší. Jenže je to tak strašně epizodické a koncepčně nevyhraněné, že mě to vlastně skoro vůbec nebavilo. Chvíli z toho dýchá osudová atmosféra jak z TENKRÁT NA ZÁPADĚ a vzápětí sledujeme něco jako parodii na daný film, popřípadě komediální taškařici typickou pro Terence Hilla. A Valerii bohužel není Tarantino, aby dokázal vícero poměrně odlišných stylů skloubit v rámci jednoho filmu, aby výsledek byl konzistentní. Postavy i příběh jsou skvěle načrtnuty, jenže vinou výše zmíněné nesourodosti není ani jedno adekvátně dotaženo a film se kvůli tomu vlastně nikdy doopravdy nerozjede. Celý je v podstatě jako jeho vrcholná scéna (1 proti 150) - scéna pomaloučku graduje a graduje, divák čeká a čeká... A nakonec nepřijde skoro nic, co by tu dlouhou gradaci odůvodňovalo a diváka za jeho čekání odměnilo. 50 - 60 % (07.08.2013)

Jedno je jisté - spolupráce Sergio Leone - Ennio Morricone je jedna z nejpozoruhodnějších ve filmové historii vůbec. Když se ještě přidají takoví velikání jako jsou Fonda a Hill, tak to opravdu stojí za to. Vskutku prapodivný western, který mimo klasických Leonových prosředků (jako dlouhé scény a smysl pro detail) využívá i dost nevšední pro western, jako zrychlené a zastavené záběry, humor, zrcadla. Celkově je to geniální směs, která zaostává za ostatními pistolnickými díly režiséra jen o kousek. Terence Hill je tu opravdu skvělý. Škoda, že v Hollywoodu nedostal šanci na nějaký velký trhák. 80% (04.12.2011)