Božský

Divácky velmi složitý podívaná, na kterou jsme si ale už u Sorrentina zvykli. Bohužel Božský naráží na to, že pokud nejste znalý dané látky, tak díky Sorrentinovu zpracování budete často hodně mimo, protože kdo se u nás orientuje v italské vládě 80-90 let. Filmařský styl je hodně zajímavý a neotřelý. Toni Servillo je skvělý jako vždy. Bohužel jsem byl po většinu času naprosto ztracený ve změti událostí a jmen. Velice zajímavě zpracovaný film, ale pro většinu z nás bohužel naprosto neuchopitelný. (09.11.2016)

O politice nevím skoro nic, o italské ještě o to skoro méně. Nicméně portrét kontroverzního politika Giulia Andreottiho je neskutečně režijně rozpohybovaný. Toni Servillo v hlavní roli dává na frak všem pokerovým hráčům, protože jeho výraz je absolutně neproniknutelný. Scénář Andreottiho neobhajuje ani neobžalovává, je to spíše taková patologická studie moci. Pokud vás politika zajímá, tak si k mému hodnocení minimálně jednu hvězdičku přidejte. A pokud vás zajímá filmová režie, nejspíš film uvidíte mnohokrát. Bravo, pane Sorrentino! (15.07.2008)

Nadupaný film o politikovi a politike? Ťažko uveriť, ale ak k tomu prirátame pochybné kontakty politikov na podsvetie, mafiánske vraždy, intrigy, súdny proces, či výborný hudobný doprovod, tak vás tento film určite prekvapí. Ale to, čo robí tento film výnimočným je strih. Strih je jedna z najväčších režisérskych zbraní a kto to ovláda, má to na pol vyhraté. Tu je strih v kombinácii s hudbou tak neprehliadnuteľná zložka, že si to nevšimne len absolútny mulo. Nadupané sú už úvodné titulky, mňa najviac zaujal obesenec. Informácií je už v úvode toľko, že máte pocit, že sa vo filme asi stratíte. Nie. Kto si niečo o talianskej politike naštuduje vopred, bude pri sledovaní istejší, ale aj menej aktívny diváci sa určite nestratia. Na záver posielam do Talianska imaginárneho oscara za strih. 80% (12.10.2010)

O Andreottim jsem v životě neslyšel, o politiku se zajímám pouze povrchně a životopisné filmy nemám zrovna v lásce. Čím to tedy je, že mě tenhle portrét jednoho mimořádného muže dokázal dostat do kolen? Hlavní hrdina chodí jako mnich, co si to zrovna rozdal s jeptiškou; má srandovní uši, téměř nepoužívá mimické svaly, a přece budí respekt na první pohled. Všechna čest Tonimu Servillovi, že si s touhle opravdu těžkou rolí tak bravurně poradil, takhle strnulý, a přitom procítěný výkon podal naposledy Javier Bardem v Téhle zemi. Největší podíl na úspěchu má ale určitě Sorrentino, který hýří nápady, scény snímá nečekanými způsoby a nepotřebuje stříhat každou půlvteřinu, aby dal filmu patřičný rytmus. Za vůbec nejlepší ale považuji části, kdy nezazní žádný dialog a napětí je dosaženo pouze pomocí kamery, hudby a střihu. Tak se totiž pozná výjimečný film a jeho tvůrce - moment, kdy se oslavuje volební vítězství a ministr financí to jde pořádně rozšoupnout na parket, jsem si musel pustit hned několikrát. A věřte, že to v mých očích už něco znamená. (05.09.2010)

Tradičně skvělý Sorrentino v hlavní roli s úžasným Tonim Servillem (v něčem je jeho Andreotti ještě podmanivější postavou než životem znavený bonviván Jep z Velké nádhery, s nímž postava "Božského" sdílí náznak životní osamělosti). Už v prologu, který nás za doprovodu chytlavého soundtracku provede neblahým koncem osob z Andreottiho okolí, nastaví Sorrentino styl, který posléze v šerém svitu kamery buduje až k závěrečné sekvenci, kdy bývalý sedminásobný italský premiér stane před soudním tribunálem. Il Divo je film chytrý, svižný a především neskutečně poutavý. Sorrentino je zkrátka králem vypravěčů naší doby. Jediné, co mě na jeho žhavém díle trochu mrzí, je, že zcela neuspokojí zvědavost, již vzbuzuje; zachycuje totiž pouze fragment Andreottiho pozdní éry v 90. letech a k minulosti se vrací spíše sporadicky skrze okrajové motivy (zpověď) a vnitřní monology samotářského politika, jenž ovlivňoval nejvyšší patra Itálie od druhé poloviny 40. let. (10.05.2024)