Božský

dosť zvláštny biopic, i keď podľa mňa nepravý biopic, lebo sleduje naozaj veľmi krátke (i keď veľmi dôležité) obdobie zo života hlavného hrdinu a skrze neho sa skôr dozvedáme o situácii v krajine a o stave Talianska v danom období. veľa politiky a hustá sieť mien, intríg a vzťahov nech človeka neodradí, to by prišiel o skvostný výkon Toniho Servilla a veľmi esteticky prepracovanú (miestami obohatenú o nadhľad a odstup poskytujúcu iróniu ) formu plnú dravého a na podobný snímok netradične voleného soundtracku a vybrúsených kompozícií. niekedy (mne osobne - ignorantovi neznalému politiky a kontextu) forma prevážila nad obsahom, aby to ale vzápätí hlavný hrdina vzal do svojich rúk. (26.09.2010)

Přiznávám, že na film o Andreottim jsem nebyl připraven, ani jsem se jím nechtěl nějak blíže zabývat, a tak jsem ho bral jen jako prototyp jednoho z "vyšších světových politiků", hemžících se na stránkách novin a televizních obrazovek. Nebyl jsem ani připraven na způsob zpracování Sorrentinova zpracování, přestože nakonec to bylo právě to, co mě u filmu udrželo... V komentářích jsem si povšimnul zájem o porovnávání s českou politickou scénou. Samozřejmě, politika je spojena se systémem nikoli s národem a žádný svéráz (jako při ruském lovu neexistuje). To, co jsme viděli, je v konzumním kapitalismu všude, byť třeba někde zatím jen latentně. - Dobře se má politik, když jeho klaka ví lépe než on sám, který člověk je v jeho blízkosti přebytečný. (01.03.2020)

Nezvykle, přerývaně a nedořečeně vyprávěný životopis G. Andreottiho není příběhem jeho života, ale pokusem o portrét jeho charakteru. Což umožňuje takovou autorskou licenci, že není nutné řešit, jestli se všechno opravdu stalo tak jak snímek naznačuje. __________Divák nedostane lineární vyprávění, ale spíš množinu bodů, která se postupně skládá do obrazu s podobiznou politického manipulátora, který nechtěl získat moc kvůli výhodám, ale chtěl moc pro ni samu. _____ Abstraktnímu cíli odpovídá i abstraktní charakter hrdiny, o jehož motivaci a pocitech se nedozvíme nic. Jakoby žádné neměl a právě proto tolik bažil po politickém vlivu, protože ten jediný ho zviditelňoval. Jinak by skončil jako pro všechny neviditelný, opomíjený muž bez vlastností.______ Snímek baví až mrazivým humorem (nebo cynismem, chcete-li), chytrými dialogy, výbornou kamerou a inteligentní režií. ______ Pro neitalského diváka je ale složité zorientovat se mezi množstvím postav. I když tenhle snímek nechce vyučovat italskou historii, ale spíš zprostředkovat pocit z oné doby, přece jen bych uvítala trochu větší zviditelnění aspoň několika hlavních Andreottiho protihráčů (prostě proto, abych se v nich vyznala). ______ Při závěrečných titulcích mne zamrazilo z toho, že v tomhle případě nepůsobil zlo nějaký démonický psychopat jako Hitler nebo Stalin, ale přičinlivý úředník bez jediné vize, zato s archivem kompromitujících materiálů. P. S. Jestlipak si tenhle film pustil?/28. 6. 12./ (28.06.2012)

Pokud někdo trpí pocitem, že česká politická scéna stojí za starou bačkoru, topí se v korupci a malicherných pletichách, měl by si pustit snímek Paola Sorrentina Božský, který by ho patrně zbavil jakýchkoli iluzí o tzv. kultivovaném Západě. Film líčí pozdní léta vlády italského premiéra Andreottiho, který jako politik zásadním způsobem formoval tvář Itálie ve 2. polovině 20. století, a zároveň se věnuje jeho pádu a pokusům o politické přežití. Traduje se, že filmy o politice bývají nudné, ale režisér už od prvního momentu dává najevo, že v případě Andreottiho je k dispozici tolik temných motivů a krvavých událostí, že na nudu zkrátka nebude čas. Od prvních minut nasazuje rychlé tempo, dynamický střih, pozoruhodnou kameru a nejrůznější prvky, které přitahují pozornost, jako např. titulky představující jednotlivé kapitoly a postavy příběhu. Navíc atentáty, podivnými sebevraždami a intrikami se to ve filmu jenom hemží. Scénárista si nemusel nic přibarvovat, vycházel jen z novinových titulků a obecně známých skutečností. S vykreslením postavy sedminásobného premiéra a klíčové postavy italského politického systému Andreottiho je to už trochu komplikovanější. V rámci maximální démonizace je líčen jako kombinace egyptské sfingy, upíra Nosferatu a Josifa Stalina. Jeho téměř autistická tvář a bezemoční chování by mu v demokratickém systému jen stěží zajistily tak důležité postavení. Ve skutečnosti takový politik potřebuje hodně empatické chování a sociální inteligenci. Extroverti jsou ve výhodě. Když režisér představuje premiérovo okolí v kapitole Andreottiho frakce, má divák díky zvoleným detailům v chování postav od prvního momentu pocit setkání mafiánské bandy nebo moskevského politbyra. Naprostou špičku ve filmu tvoří dialogy, často maximálně cynické a odhalující myšlenkové pochody zúčastněných. Už kvůli nim ale také kvůli maximálně zajímavému soundtracku, kdy se provokativně mísí klasická hudba s rockovou muzikou a finální titulky podkresluje latinoamerická skupina Molotov, se přikláním k páté hvězdičce. Není to sice snímek dokonalý, ve druhé polovině se občas scénáristovi trošku rozjíždí pod rukama, ale vzhledem k obsahu a zpracování jde ve svém žánru o současnou špičku. Celkový dojem: 90 %. (30.05.2010)

Paolo Sorrentino se mi hned u tohodle filmu zjevil jako takřka dokonalý režisér. Jeho práce s kamerou, zvukem, hudbou, příběhem, postavami a herci je takřka geniální. I z toho důvodu jsem se vydržel u filmu, který mi absolutně nic neříká, koukat až do konce. Nic mi neříká proto, že je neuvěřitelně obtížné se v něm orientovat. Italská mafie, potažmo politická scéna, je brutálně široká a je těžký pochytit každou postavu, co se ve filmu objeví. Na druhou stranu si člověk udělá obrázek nad Itálií a praktikami jejich politiků, která se netáhne jen v okolí jednoho člověka, ale v rozmezí hned několika oblastí. Šílený. Člověk se nestačí divit, co se tam všechno v té době událo a o to víc mě udivuje, že jsou Italové schopni o sobě takový příběh natočit. Klobouk dolů. Plný počet jsem snad nedal jenom proto, že jsem měl problém v té záplavě lidí se nějak vyznat. Po druhé by to ale určitě už bylo lepší. (13.05.2013)