Réžia:
Paolo SorrentinoScenár:
Paolo SorrentinoKamera:
Luca BigazziHudba:
Teho TeardoHrajú:
Toni Servillo, Anna Bonaiuto, Flavio Bucci, Carlo Buccirosso, Giorgio Colangeli, Fanny Ardant, Piera Degli Esposti, Nuot Arquint, Massimo Popolizio (viac)Obsahy(1)
Štylisticky vycibrený portrét muža, ktorý vstúpil na politickú scénu Talianska v roku 1946 a nikdy z nej celkom neodišiel. Giulo Andreotti, kresťanský demokrat, bývalý sedemnásobný predseda vlády, minister zahraničných vecí a doživotný senátor sa nevyhol obvineniam z korupcie a kontaktov s mafiou. V roku 2002 bol odsúdený za podiel na vražde Mina Pecorelliho, novinára, ktorý poukazoval na Andreottiho kontakty s mafiou a väzby na únos a vraždu bývalého talianskeho premiéra a Andreottiho straníckeho kolegu Alda Mora. Na základe premlčania zločinu však bol napokon oslobodený. Prezývku Il Divo (Božský) získal vďaka častému prirovnávaniu ku Gaiovi Iuliovi Caesarovi. (RTVS)
(viac)Videá (1)
Recenzie (191)
Nezvykle, přerývaně a nedořečeně vyprávěný životopis G. Andreottiho není příběhem jeho života, ale pokusem o portrét jeho charakteru. Což umožňuje takovou autorskou licenci, že není nutné řešit, jestli se všechno opravdu stalo tak jak snímek naznačuje. __________Divák nedostane lineární vyprávění, ale spíš množinu bodů, která se postupně skládá do obrazu s podobiznou politického manipulátora, který nechtěl získat moc kvůli výhodám, ale chtěl moc pro ni samu. _____ Abstraktnímu cíli odpovídá i abstraktní charakter hrdiny, o jehož motivaci a pocitech se nedozvíme nic. Jakoby žádné neměl a právě proto tolik bažil po politickém vlivu, protože ten jediný ho zviditelňoval. Jinak by skončil jako pro všechny neviditelný, opomíjený muž bez vlastností.______ Snímek baví až mrazivým humorem (nebo cynismem, chcete-li), chytrými dialogy, výbornou kamerou a inteligentní režií. ______ Pro neitalského diváka je ale složité zorientovat se mezi množstvím postav. I když tenhle snímek nechce vyučovat italskou historii, ale spíš zprostředkovat pocit z oné doby, přece jen bych uvítala trochu větší zviditelnění aspoň několika hlavních Andreottiho protihráčů (prostě proto, abych se v nich vyznala). ______ Při závěrečných titulcích mne zamrazilo z toho, že v tomhle případě nepůsobil zlo nějaký démonický psychopat jako Hitler nebo Stalin, ale přičinlivý úředník bez jediné vize, zato s archivem kompromitujících materiálů. P. S. Jestlipak si tenhle film pustil?/28. 6. 12./ ()
Hafo lidí, mezi nimiž není snadné se orientovat, vede dvě hodiny dlouhé dialogy. A je to strhující podívaná. Giulio Andreotti, božský belzebub, narcistní stoik, politická mumie, ví, jak si udržet moc. Namísto představivosti k tomu používá ohromný archiv. Paolo Sorrentino na něj pohlíží s respektem i nadhledem. Všímá si zvlášť mikroskopických projevů života, stěží postřehnutelných okamžiků, kdy Andreotti projeví svou lidskost. Tyto momenty nechybí, ale zároveň jich je tak málo, že politik režisérovi výborně „slouží“ také jako nadčasová a neproniknutelná metafora moci (a za to maskou je… nic?). Byť inspirován reálnou osobou, zůstává filmový Andreotti záhadnější osobností, než Charles Foster Kane (namísto Poupěte zde máme coby indicii nanejvýš značně neuspokojivý Tedax). Kamera opakovaně najíždí na temně komického Toniho Servilla, během jednoho dialogu ho zabírá z několika úhlů, ve větší skupině osob si jej vždy najde, aby jí sloužil jako středobod obrazu. K němu se pohledy sbíhají, od něj vycházejí. Odstup od protagonisty uvolňuje prostor pro italskou politiku jako takovou – zde se nejvíce projevuje režisérova neocenitelná schopnost zlehčovat smrtelně vážné. Pouhé vystupování politiků z auta je natočené jako klíčová scéna strhující mafiánské ságy. Nemluvě teď o obsahu, který člověka s Itálií nesžitého pravděpodobně nestrhne, ve filmu není formálně nudné scény. Akrobatická kamera, nečekaný mix moderní a klasické hudby, změny vyprávěcího stylu a nálady dle toho, kterou vrstvu protagonistovy osobnosti (potažmo italské politické scény) se nám režisér rozhodne odkrýt, vizuální vtípky… skoro věříte, že očima schopného režiséra by mohlo být stejně zábavné handrkování tuzemských dinosaurů. Těžko se ubránit neoblíbenému, v souvislosti s politikou navíc velmi zřídka používanému slovu „cool“. Tohle totiž vážně je cool. 85% Zajímavé komentáře: FlyBoy, sportovec, rikitiki ()
MFFKV - Paráda! Geniální styl, různé mody vyprávění a jeho zprostředkovatelů (totálně netečný a neproniknutelný hrdina; rozsáhlé výslechy; nefokalizované sekvence), i přes choulostivé politické téma (rekonstrukce historických událostí v Itálii) překvapivě nezaujaté, i když pro plné pochopení všech vztahů (těch jmen jsou fakt desítky a pro neitalské nebo jinak zainteresované publikum je to napoprvé nepobratelné) si na to budu muset zajít ještě jednou... a kochat se. ()
Po herecké, režijní i vizuální stránce je to nepochybně brilantní kus, a kdybych chtěl být objektivní, musel bych se za ty tři hvězdy nahoře stydět. Jenomže přemítaje o tom, co jsem si ze zhlédnutí zmíněného brilantního kusu odnesl, dospěl jsem jen k trojímu: totiž, že Andreotti je vskutku tajemný muž, že moc člověka korumpuje a že bych se neměl hrbit. Nic z toho není důvodem, abych film musel vidět znovu. ()
O politice nevím skoro nic, o italské ještě o to skoro méně. Nicméně portrét kontroverzního politika Giulia Andreottiho je neskutečně režijně rozpohybovaný. Toni Servillo v hlavní roli dává na frak všem pokerovým hráčům, protože jeho výraz je absolutně neproniknutelný. Scénář Andreottiho neobhajuje ani neobžalovává, je to spíše taková patologická studie moci. Pokud vás politika zajímá, tak si k mému hodnocení minimálně jednu hvězdičku přidejte. A pokud vás zajímá filmová režie, nejspíš film uvidíte mnohokrát. Bravo, pane Sorrentino! ()
Galéria (18)
Zaujímavosti (8)
- Kromě nominace na Oscara získal tento film také Zlatý glóbus za nejlepší scénář, na festivalu v Cannes získal cenu poroty a Toni Servillo získal Evropskou filmovou cenu pro nejlepšího herce. (Smidy01)
- Sorrentino bol z negatívnej reakcie Andreottiho na film potešený: "Andreotti reagoval nahnevane a to je dobrý výsledok, pretože je zvyčajne voči všetkému ľahostajný. Reakcia ma utešuje a potvrdzuje silu kina v porovnaní s inými kritickými nástrojmi reality." (Arsenal83)
- Film sa natáčal vo viacerých talianskych mestách: Neapol, Palermo, Turín, Rím. (Arsenal83)
Reklama