Dievča na želanie

LFŠ 2011 ... Film, ze kterého se dalo vytřískat hrozně moc a vznikl bohužel pouze slabý odvar. Nad hlavní herečkou jsem sice prohonil mládí, ale v charakterní dramatické roli bohužel působila dost tristně a po celou dobu trvání snímku pouze tak nějak bezduše a s neměnným výrazem koukala (možná že to měla v popisu role, v takovém případě asi nechápu co tím chtěl básník Soderbergh říci) a občas něco otráveným tónem pronesla. Nevím co jsem si z filmu měl konkrétně odnést za ponaučení nebo zážitek, ale já se jen hodně nudil. Hrozná škoda. (02.08.2011)

The girlfriend experience je asi najmenej komerčný Soderberghov film. Neviem, či ním chcel vyjadriť svoj postoj k americkej politike, k americkej "fucked up" ekonomike, k prázdnote vzťahov, ťažkosti ich budovania a udržania, k tajnostiam rodiny (základu západnej spoločnsti), kde muži podvádzajú ženy so spoločníčkami, odcudzenosti a povrchnosti všeobecne, alebo či iba našiel ďalšiu vhodnú tému do toho, čo si predstavuje pod pojmom nezávislý film (jasné, že chcel filozofovať). Každopádne je to zaujímavé, záživné už o niečo menej. Prekvapila ma profesionalita a úroveň hlavnej hrdinky. "Oni si ma platia, aby som sa im prispôsobila, nie, aby som bola sama sebou". (25.10.2012)

Proboha čeho se to Steven Soderbergh dopustil. Vím, že dokáže natočit každou ptákovinu, ale tohle už celkem přehnal. Snad nejnudnější film co jsem za poslední dobu viděl. Dialogy o ničem, příběh o ničem, kamera neskutečně nudná a prkená. Čekal jsem také daleko více sex-appealem nabitých akcí, čehož jsem se nedočkal. Abych tenhle komentář uzavřel něčím pozitivním, tak tím, že Sasha Grey je dívka od fochu a je neskutečně sexy, ale měl jsem nějak pocit, že se jí kamera vyhýbá. (15.04.2011)

První film se Sashou Grey, který se vyplatí zhlédnout až do konce. A víckrát. Zatímco v pornu jsou fragmentarizována jenom těla, Soderbergh se rozhodl rozbít na fragmenty celou narativní strukturu. Jednotlivé díly následně seskupil do diskontinuitních tematických trsů, podobně jako jsou organizovány výkladové dokumenty. Dívka na přání je svým způsobem skutečně dokumentárním dvojportrétem lidí, kteří se učí, jak se dobře prodat. Statická kamera (vyjma scén z letadla, točených zřejmě mobilem) je položena atypicky nízko, postavy sleduje zpovzdálí, případně rovnou přes sklo a jenom z omezeného množství pozic (namísto toho, aby flexibilně reagovala na pohyb herců). Vzniká iluze natáčení odosobněnou skrytou kamerou, která se nechce postavám dostat pod kůži a projevit vůči jejich osamělosti jakoukoli empatii, ale pouze o nich podat nezaujaté svědectví. Distance a chlad v barvách, prostředí i práci kamery dokonale vystihuje povahu světa, v němž jsou veškeré vztahy zištné a falešné, v němž si i pocit, že o vás někdo stojí, musíte koupit a v němž je člověk vnímán jen skrze jeho„tržní“ hodnotu. Tu může navýšit správnými kontakty, luxusním oblečením nebo pozitivní webovou odezvou (jako je počet „lajků“, které se zde ale přímo neřeší). Neustále zvyšování vlastní ceny je v podstatě jedinou náplní existence postav. Život Christine je stejně jako celá Dívka na přání příběhem bez dramatu a bez pointy. Samotná Christine své bytí logicky nedokáže reflektovat nad rámec omezeného myšlenkového horizontu, tedy jinak než vyprázdněným, nikam nesměřujícím popisem spodního prádla, které si oblékla, barů, které navštívila a obchodů, v nichž nakupovala. Právě nakupování je díky bicím v soundtracku největším oživením dne, jakkoli vyjde najevo, že tento podkres ke sledované činnosti nedodal režisér (který by tak šel hrdince nezvykle vstříc), nýbrž bubeník hrající na ulici. Nápaditě Soderbergh využívá i zvukových můstků, jež stěžují časoprostorovou orientaci v tom, kde (v čase) jsme, koho sledujeme a kdo mluví, a zároveň přenášejí princip mnoha navzájem se překrývajících a rušících vizuálních vrstev, pod nimiž se ale nic stěžejního neskrývá, také do zvukové stopy. Dívka na přání působí jako film bez jasného konceptu. Ve skutečnosti je „nekoncepční“ velmi promyšleným způsobem a na rozdíl od postav, které své životy nedokážou zastřešit vyšším smyslem, moc dobře ví, kam a proč směřuje. Zda jej budete následovat, se musíte rozhodnout sami. Sám vás k tomu nevyzve. 80% Zajímavé komentáře: JFL, Lavran, dr.horrible (17.03.2020)

Trošku se odkloním a než-li film samotný (něco takového by asi nejlépe dokázal popsat Shadwell) přejdu k plakátu, jenž sám o sobě je čtyřhvězdný kousek. Už jen samotná tagline „See it with someone you ***.” je krásným odkazem na naivní hollywoodské romance ála Valentine's Day, kde na první místě leží láska a sex je až kdesi na pozadí. Zkrátka lež. Nesmím opomenou o ztrvárnění plakátu, konkrétně ony „tečky” s čárovým kódém, které srovnávají call girls k drahým magazínům, nebo-li šahat a listovat může pouze ten, kdo si zaplatí. A pak samozřejmě onen výraz, jenž mluví o temné stránce celého filmu. O příběhu vykořistěné dívky, které jde o život. Nádhera. (05.01.2012)