Dievča na želanie

Převrácené hodnoty dnešního světa naservírované na zlatém podnose. Peníze. Byznys. Luxus. Lukrativnost. Lukrativnost v souvislosti s lidskou bytostí. Člověk coby prostředek. POVRCH (těl, předmětů…) válcující vnitřek (= podstatu). Zavřené dveře do duše / k projevení se / k odlišení se… ~ Více viz výstižné komentáře od JFL a Lavrana. ~ ~ Někdy si klienti myslí, že chtějí mé opravdové já, ale nakonec to nechtějí. Chtějí, abych byla tím, čím oni chtějí. Chtějí, abych byla něčím jiným. Nechtějí, abych byla sama sebou. (28.01.2013)

nemůžu říct,že by se jedanlo o nejslabší Soderberghův kousek,protože takový druhý Che mi sednul mnohem méně,nicméně Girlfriend experince je pro mě hodně těžko uchopitelný snímek.Jako celek na mě totiž působí neuvěřitelně studeně a nijace.Je to možná zvláštní slovo pro vyjádření pocitu z filmu,ale přesně takový mám po jeho shlédnutí pocit - žádný.Osobně mi tam chybí nějaké výraznější rozuzlení,ať už by mělo být jakékoliv...60% (04.07.2014)

Jediné čo ma na tomto filme zaujímalo, bola krásna SASHA GREY. (Teda nič proti SODERBERGHovi). Táto iba 21 - ročná dievčina je totiž na svoj mladý vek asi najzvrátenejšou peknou pornoherečkou (do sveta pornopriemyslu vstúpila tesne po dovŕšení 18 - ky !). A ten kto pozná jej "dielo" mi iste dá za pravdu. Čo sa filmu týka, GREY hrá akúsi luxusnú "děvku" a snímka je vlastne iba o kecoch, ktoré vedú jej "zaneprázdnení" klienti buď s ňou alebo sami medzi sebou. Čiže nuda ako vyšitá. Samotnej SAŠKE sa však hrať ako - tak darí a ja by som jej želal aby sa uchytila v tej normálnejšej časti kinematografie a zanechala pôvodné remeslo. A divákom ktorým by sa žiadalo vidieť SASHU v "evinom rúchu" radím počkať na scénu po záverečných titulkoch. (9.5.2009) (09.05.2009)

Proboha čeho se to Steven Soderbergh dopustil. Vím, že dokáže natočit každou ptákovinu, ale tohle už celkem přehnal. Snad nejnudnější film co jsem za poslední dobu viděl. Dialogy o ničem, příběh o ničem, kamera neskutečně nudná a prkená. Čekal jsem také daleko více sex-appealem nabitých akcí, čehož jsem se nedočkal. Abych tenhle komentář uzavřel něčím pozitivním, tak tím, že Sasha Grey je dívka od fochu a je neskutečně sexy, ale měl jsem nějak pocit, že se jí kamera vyhýbá. (15.04.2011)

První film se Sashou Grey, který se vyplatí zhlédnout až do konce. A víckrát. Zatímco v pornu jsou fragmentarizována jenom těla, Soderbergh se rozhodl rozbít na fragmenty celou narativní strukturu. Jednotlivé díly následně seskupil do diskontinuitních tematických trsů, podobně jako jsou organizovány výkladové dokumenty. Dívka na přání je svým způsobem skutečně dokumentárním dvojportrétem lidí, kteří se učí, jak se dobře prodat. Statická kamera (vyjma scén z letadla, točených zřejmě mobilem) je položena atypicky nízko, postavy sleduje zpovzdálí, případně rovnou přes sklo a jenom z omezeného množství pozic (namísto toho, aby flexibilně reagovala na pohyb herců). Vzniká iluze natáčení odosobněnou skrytou kamerou, která se nechce postavám dostat pod kůži a projevit vůči jejich osamělosti jakoukoli empatii, ale pouze o nich podat nezaujaté svědectví. Distance a chlad v barvách, prostředí i práci kamery dokonale vystihuje povahu světa, v němž jsou veškeré vztahy zištné a falešné, v němž si i pocit, že o vás někdo stojí, musíte koupit a v němž je člověk vnímán jen skrze jeho„tržní“ hodnotu. Tu může navýšit správnými kontakty, luxusním oblečením nebo pozitivní webovou odezvou (jako je počet „lajků“, které se zde ale přímo neřeší). Neustále zvyšování vlastní ceny je v podstatě jedinou náplní existence postav. Život Christine je stejně jako celá Dívka na přání příběhem bez dramatu a bez pointy. Samotná Christine své bytí logicky nedokáže reflektovat nad rámec omezeného myšlenkového horizontu, tedy jinak než vyprázdněným, nikam nesměřujícím popisem spodního prádla, které si oblékla, barů, které navštívila a obchodů, v nichž nakupovala. Právě nakupování je díky bicím v soundtracku největším oživením dne, jakkoli vyjde najevo, že tento podkres ke sledované činnosti nedodal režisér (který by tak šel hrdince nezvykle vstříc), nýbrž bubeník hrající na ulici. Nápaditě Soderbergh využívá i zvukových můstků, jež stěžují časoprostorovou orientaci v tom, kde (v čase) jsme, koho sledujeme a kdo mluví, a zároveň přenášejí princip mnoha navzájem se překrývajících a rušících vizuálních vrstev, pod nimiž se ale nic stěžejního neskrývá, také do zvukové stopy. Dívka na přání působí jako film bez jasného konceptu. Ve skutečnosti je „nekoncepční“ velmi promyšleným způsobem a na rozdíl od postav, které své životy nedokážou zastřešit vyšším smyslem, moc dobře ví, kam a proč směřuje. Zda jej budete následovat, se musíte rozhodnout sami. Sám vás k tomu nevyzve. 80% Zajímavé komentáře: JFL, Lavran, dr.horrible (17.03.2020)