Delta

Zlatá Palma - výběr (15.05.2008)

Návrat mladíka (Mihail) do rodného venkova se u místního obyvatelstva žijícím zaběhlým životem nesetká s velkým nadšením. Jediný, kdo ho vřele přivítá je jeho vlastní sestra (Fauna), se kterou se později sblíží. V odlehlejší části delty mezi rákosem a kuňkajícími žábami se na břehu řeky rozhodne postavit dřevěný srub. Fauna mu se stavbou pomáhá a nakonec se k němu i přestěhuje, za což je svým nevlastním otcem tvrdě potrestána a vesničany jsou oba zavrženi a odsuzováni. Po dokončení stavby se rozhodnou uspořádat hostinu a všechny pozvat na oslavu jejich dokončeného díla. Koncentrovaná nenávist, netolerance a samotné zlo dřímající v ostatních jejich incestní lásce nepřeje, brzy se dostane na povrch a k tragickému vyústění je to již jen krůček. Snímek má sice krátkou stopáž, je poeticky laděný a ukazuje přírodu v její ryzí podobě, ale některé záběry jsou až příliš zdlouhavé nebo hluché. Naproti tomu se člověk pokochá idylickou faunou vodního prostředí delty s ostrůvky nebo záběry na sestřinu želvu, která představuje jejího reinkarnovaného otce. Pohřební obřad veslujících loďek je pak jistě nejpůsobivější scénou filmu. Také hudební doprovod violoncellisty a hlavní protagonisty Felixe Lajka krásně doprovází šplouchání vody a šum rákosu. Nejen Delta je temným dramatem, i samotné natáčení se setkalo s tragickou událostí, když hlavní představitel Lajos Bertok, kterému je film věnován, náhle zemřel. Závěr Delty je tak trochu uspěchaný a film skončí dřív, než se nadějete, ale i tak se jedná o zajímavé dílo. (7/10) [MFFKV 2008] (11.07.2008)

Někdy stačí jen tiše sledovat, nechat do sebe pustit tu tísnivou atmosféru, vnímat detaily, kde není třeba mnoho slov, jen nechat pracovat své emoce, protože o ty tady jde především. Delta Dunaje skrývá nejen spoustu přírodních krás, ale i bolesti, zoufalství, beznaděje a kde na vás dýchá osamělost těch dvou bytostí snad z každého záběru kamery. Velmi působivý film, kde mě zaujali nejen hlavní protagonisté a jejich srdceryvný příběh, ale i malá želvička, či jedení chleba téměř v závěru, spoustu vodních silniček (delt), domek na vodě, můstek........... (09.05.2015)

Budování dřevěného domova na vodě a pohledy kamery na krásnou přírody sice zaměstnaly moje oči a krásná houslová hudba uši (k té "melodii" v hospodě se radši vyjadřovat nebudu :-) ), ne však mozek, který se dožadoval zodpovězení otázek, na které se mu bohužel odpovědí nedostalo. A proto mi zde chyběl prvek, který by mě dokázal odvést od tohoto přemýšlení, podobně jak to udělal žánrově ne tolik odlišný ruský Návrat, jenž mi nabídl výborné herecké výkony a propracované postavy. On vůbec ten vztah mezi bratrem a sestrou mi přišel divný. Nehledě nato, že nebylo poznat, jsou-li v přímé pokrevní linii či ne, protože chování sourozenců nasvědčovalo tomu, že se viděli poprvé v životě. Silné momenty tu byly vlastně jen 3, a to "odchod z domu" a "pojídání melounu" + následná tragédie (na druhou stranu čemu se divit, když si člověk pozve na večer k sobě domů bandu nadržených zmetků, kteří ho už od začátku nemají rádi, a ještě do nich lije chlast proudem). Původně jsem chtěl hodnotit slabšími 4*, ale těch nezodpovězených otázek bylo moc, navíc se tu našla nudnější místa (délka jen 90 minut), takže pouze průměr. P.S. Blizzarde, tu reinkarnaci otce do těla sestřiny želvy si vzal kde? :-D (16.12.2011)

Začátek až prostředek filmu jako kdyby byl dokumentem o stavění srubu. Scéna, kterou si budu pamatovat za několik měsíců, bude asi tak, jak lidé jeli na loďkách po slunné řece na pohřeb a k tomu hrála až téměř chrámová hudba. Při filmu jsem už trochu poklimbávala a v duchu si říkala, že to dostane 3* a ani ťuk navíc. Kdybych totiž poprvé v životě viděla svého by´t nevlastního bratra, určitě bych se zajímala, kde se vzal a tak podobně. Matka měla až příliš odtažitý přístup, který mi připadal psychologicky zcela nepodložený. Zprvu to vypadalo, že budou žít jako sourozenci... To vše se změnilo v krásné prosté dialogové scéně, kdy se ONA zeptala JEHO: "Mi van?" (Copak). Načež ji po pár vteřinách políbil, my jsme však jen viděli, jak stojí na špičkách. Konec nám naservíroval drama drsnější, než by kdokoliv očekával, což mi potvrdil jeden divák, jenž je mě po opuštění kina zeptal (zapalujíc si cigaretu), jestli jsem z toho taky v takové depresi. Zatemnělá opilá venkovská mysl omladiny se projevila v celé své hrůze a nezastavila se ani před tím nejhorším. Napjaté nervy už při šikanovací melounové scéně dostaly zabrat na konci, který byl ale lehce rozmělněn záběry na želvu a la National Geographic. Plovací vesta na úplném konci charakterizovala celý film - krásná krajina, klidná, malebná, ale v ní vesta mrtvého.../MFFKV 2008/ (11.07.2008)

What a really weird and rare movie. Delta je opravdu velmi netradiční a podivný, stejně jako nesmírně originální a osobitý snímek. Izolace prostředí před okolním světem a styl života, téměř jak někde před staletími, vytváří nezaměnitelnou atmosféru. Kamerové zpracování se jakoby odcizuje od toho, co se na plátně děje, ale zároveň nám vše zprostředkovává přímo před zraky. Jakákoliv intimní, či důvěrná scéna mezi sourozenci probíhá mimo kameru a divák se tak orientuje pouze podle stínu, či obrysů. V celém filmu je zhruba asi 400 dialogů. V Deltě se totiž skoro vůbec nemluví. Říkala jsem si, jestli je vůbec možné, aby někde existovala podobná (pošahaná?) komunita, jako zde, a i kdyby, není přece možné, aby lidi spolu prostě vůbec nemluvili. Všichni furt jenom zírají:) Očekávaný závěr přichází a jsem ráda, že alespoň ta želvička má naději na lepší zítřky:) (30.04.2017)

Nejlepší film na LFŠ 09 (30.07.2009)

Poetika buranova, kde jedinou zábavou je hospoda a ti nejbystřejší umí číst, je podmalována nádhernou hudbou a dobrým vizuálem. Otázkou zůstává, proč se do takových míst vůbec vracet. Samota zde není patřičně osamocená, je to jen odcizení, které je mnohem silnější, než v přelidněném městě. Tahle díra čeká na příchod spasitele, nikoliv na dalšího zamlklého samorosta. A tak se náležitě pomstí. (29.04.2023)

vivat Lajkos Félix - geniálny husľový virtuóz, ktorý robil do filmu hudbu a hral hlavnú úlohu; skvelý vizuál; Artfilm 2008; (03.12.2008)

Minimalistický skvost, kde se moc nemluví, ale není to vůbec na škodu. Výborná hudba, nádherná příroda a pak už jen oni dva. Jejich dramatický příběh beze slov, jejich smutný osud. Pořád mi to ještě leží v hlavě,(hlavně konec), takže zatím zůstanu na čtyřech, ale zítra se uvidí, možná půjdeme do plných. (01.07.2015)

Drama mladíka, který se vrátil do osady odříznuté od okolní civilizace. Do společenství, které se rozhodně nesnaží tolerovat jeho vztah s vlastní sestrou (režisérova dvorní herečka Orsi Tóth). Nejsilnější stránkou filmu s osudově pomalu plynoucím tempem jsou krásné obrazy a velmi dobrá hudba. Závěr mi ovšem moc nesednul (70%). (15.07.2008)

Ani raz ma nenapadlo Mihaila a Faunu odsudzovať. Smutný príbeh, ktorý nádherne vyznie v krásnom prostredí delty a v pozadí s nádhernou muzikou. Žiadne zbytočné reči a pomalé tempo. Niekto môže namietať, že to bola nuda, ale mne sa na tú nudu sakramentsky dobre pozeralo. (21.10.2015)

43rd KARLOVY VARY INTERNATIONAL FILM FESTIVAL 2008 - OPEN EYES - Otevřené oči - 90%, AUDIENCE AWARD - Divácká cena deníku Právo (Divácká cena: 1234) - 1.94/197 (04.01.2009)

Tiše a pomalu plynoucí vody, které však svým obsahem vypoví víc, než byste čekali... (04.06.2012)

Dělá mi dobře, když vidím (a zde i slyším), jak dobré věci vznikají v zemi, se kterou jsme ještě nedávno sousedili. V Maďarsku se filmům vždycky dařilo, ale v poslední době je možno jejich kinematografii - co do formy i obsahu - srovnávat v rámci Evropy jak se skandinávskou, tak s ruskou... A pokud se právě tento film něčím liší od standardních schémat očekávání, pak tyto "chyby" je možno právě tak považovat ze "přednosti". Fauna, po prvním mystickém objetí, při němž si nejprve musí odložit zástěru potřísněnou prasečí krví, si velice rychle zvyká na změnu životního rytmu - z hospodského ruchu do zádumčivého a meditativního pojetí Mihailova života. Samota a odloučení se jim mělo stát údělem. Pokus o smíření při oslavě glajchy mohl jen eskalovat xenofobní náladu vesnické omladiny... A navíc: bylo to moje první a velice příjemné setkání s Lajkó Félixem... (01.05.2015)

Označiť toto dielo ako "film o inceste" nemôže byť ďalej od pravdy. Ide v prvom rade o výpoveď o (nielen)Maďarskom vidieku a ľudí v ňom svojím vlastním rytmom žijúcich, s veľkou nevôľou nazerajúcich na čo i len sebe menšie vybočenie z nepísaných všeobecne ustanovených noriem správania sa, na ktorých je postavený celý spoločenský život. Ten kto bude uznaný z narušenia týchto pravidiel musí byť nenávratne vytesnený na okraj, no často i to je málo a samotná existencia tohto devianta spôsobuje nekontrolovateľný hnev a túžbu po treste. Pritom akokoľvek nemorálny prostriedok je prehliadaný so systematickou ľahostajnosťou, kým uspokojí potrebu formovať svoje okolie na obraz vlastných predstáv(nie ale seba, lebo každý z nich je určitým spôsobom vo svojom vnútri jedným z týchto narušiteľov pokoja, len je schopný svoje správanie navonok maskovať dôsledným dodržiavaním dohodnutého kódexu keď sa niekto pozerá). Mundruczó si vo svojom rozprávaní pomáha klasickou maďarskou filmovou školou, veď medzi jeho spolupracovníkov patril i Bella Tarr. Zvolil prostredie Delty Dunaja, jedného z jeho mŕtvych ramien zásobujúceho svoje okolie neznesiteľnou vlhkosťou, otravným hmyzom a bahnom svedomia obyvateľov malej dedinky na jeho brehu. Striedajú sa prekrásne obrazy močarísk, ktoré by mohli byť kľudne dejiskom nasladnutej romantiky, tu ale skôr slúžia ako symbol miesta rozkladu morálnych hodnôt, považovaných dedinčanmi za "posvätné", ale zároveň im ponúka ospravedlnenie zločinov, ktoré tu páchajú a stávajú sa tak faticky súčasťou tohto mikrokozmu rozkladu(patria k nemu už dávno a ide tak skôr o premietnutie do ich vlastného stavu mysle). (06.07.2008)

ocenenia : MFF Cannes 2008 - nominácia na 1. cenu ◘◘◘◘ keď ľudia zacítia v blížnom (druhom človeku) čo i len náznak pocitu šťastia a slobody ducha, dokáže z nich hlboká, zžierajúca závisť a žiarlivosť urobiť praobyčajné beštie! ... nie vždy, ale dosť často na to, aby slabší človek (taký ako ja) rezignoval na ilúzie a ideály o ľuďoch, svete a živote :-/ .... ľudská spoločnosť je ako riečna delta - síce plná života a pestrosti, no napriek tomu umárajúca dusnom, vlhkosťou, bahnom a pachom nánosov všetkého nečistého, čo rieky (životy) pozbierali od svojho čistého prameňa (28.09.2011)

Velmi citlivě a vkusně představený vztah dvou sourozenců, který rozvíjí otázku tolerance a nesnášenlivosti ve společnosti či práva zasahovat do života druhých a zároveň zpochybňuje smysl některých společenských konvencí (= aktualizuje otázku incestu). ~ Obrazově nápadité, symbolicky laděné komorní drama se jeví dlouhou dobu jako zdánlivé nic, až v posledních několika minutách /spoiler/ eskaluje všechna ta v místních lidech nahromaděná zloba. V kontrastu s předchozími obrazy, s tou nevinnou přirozeností přírody, lehkostí violoncella a jemným vztahem dvou citlivých lidí působí tento nečekaný zvrat velmi silně. Koncentrovaný střet dobra a zla. ~ Delta je dalším z řady evropských málomluvných snímků artového ražení, tentokrát z maďarsko-německé produkce, byla by však obrovská chyba nechat si tento až duchovní skvost ujít. (13.12.2011)

Krása lásky a ohavnost zášti. Mustr, který ve filmech fungoval a vždycky bude. Někdy se to povede, někdy méně. Delta je film povedený. Jen na konci, být na místě režiséra, bych zvolil víc kýče a nechal mrtvá milenecká těla plout dojemně řekou. Narážet do sebe a už v pučícím rozkladu je nechat líbat na mrtvá ústa. Poplakal bych si nad vlastním nevkusem. Film, který se podařilo natočit bez hysterického citového vydírání a přesto v něm je citu na rozdávání. Kdo chce? No nestyďte se. Tu máte, berte dokud je. (04.10.2010)

Tiché, hodně tiché. Mohlo to být, vzhledem k místu kouzelné. Ale ono ne, smutek a nicota.. (07.04.2023)