Nebeští jezdci

Deprese, nedostatek hudby, dialogů a neskutečně detailní letecké souboje působí ze začátku trochu zmateně a moc diváku nadávají šanci pochopit co se vlastně děje. Musím ale říct, že když pak víte, je lepší pravdu neznat. Osobně ještě vzdávám hold lidem, kteří tvořili techniku. Alternativní stroje jsou výborně předělaná skutečná letadla. (24.01.2011)

Už jenom za ty letecké bitvy a nádherné pohledy na mraky (už jen ten začátek...) si to zaslouží dobré hodnocení, protože tohle byla vážně nádhera a já asi poprvé pochopil, proč někomu může přijít létání tak krásné. Když si k tomu přidám i velmi originálně pojatý příběh, který se nám pomalu rozkrývá a minimálně (je tam toho víc) objevuje jednu velmi obecně známou pravdu tedy že: SPOILER "Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky" KONEC SPOILERU tady ovšem velmi zajímavě podanou a vygradovanou, tak musím říct, že jsem si to vlastně náramně užil. Takže je to velmi pěkné, je to chytré a rozhodně to nenudí, takže paráda. 9/10 (29.12.2015)

Těch 15 minut (víc jich opravdu nebylo) leteckých bitev a manévrů v plně CGI animaci vypadá úžasně, ale tvoří spíš nepodstatný doplněk, protože to důležité se odehrává v komorním prostředí letištní základny, kde se velmi rozvláčně a tajnosnubně řeší nejasné vztahy mezi postavami. Hlavní problém jsem neměl s pomalým, přemýšlivým tempem, ale s naprosto nedostatečně definovaným sci-fi světem (válka jako komerční záležitost dvou společností, v nichž bojují nestárnoucí děti (klony?) na místech pilotů), jehož pravidla jsou nám odhalována pouze v náznacích, přestože největší traumata se vážou právě na jejich poznání a neschopnost se s nimi vypořádat. Samozřejmě šlo o tvůrčí záměr, jenže takto není možné si k postavám vytvořit jakýkoliv vztah, i když zpětně jejich chování dává smysl. (15.11.2012)

----- "Být či nebýt. Člověku jsou souzeny pouze tyto dva stavy." ----- Nemilosrdná vzdušná válka věčných dětí "Kildren" - bez rozbořených měst a zničené infrastruktury. Nikdy nekončící, ostře sledovaná válka pro válku - jako účelový produkt doby, jako exemplární příklad. Nekomplikovaná, čistá a přehledná válka jako PRÁCE - s jednoduchými, jasně danými pravidly ... a bez možnosti vykoupení. Mrazivý, pomalu plynoucí příběh o beznaději, podbarvený melancholickou, zádumčivou hudbou. Jeho hloubka i jeho bolest jsou měřitelné jen nekonečnou blankytnou modří oblohy a nevýslovnou nádherou nestálých, proměnlivých mraků. P.S.: Vzdušné souboje jsou neobyčejně působivé, navzdory tomu mě dokonale odrovnala drobná civilní scéna po závěrečných titulcích. (25.11.2011)

Musím přiznat, že jsem měl ze Sky Crawlers docela strach. Bál jsem se, že autor Ghost in the Shell a mého milovaného Angel's Egg se asi příliš dobře nepopasuje s nějakým dobrodružným válečným filmem. Že toto prostředí nebude nic pro jeho styl. Jak hluboce jsem se ke své velké radosti mýlil. Mamoru Oshii opět vytvořil snímek, po jehož zhlédnutí jsem zůstal ještě několik minut tiše sedět a užívat si ten skvělý pocit, což se mi zas tak často nestává. Film o kterém budu ještě pár dní přemýšlet a k němuž se budu určitě rád vracet. Kdo ale bude ve Sky Crawlers hledat především akci s jednoduchým, snadno pochopitelným příběhem, který se snaží především oslnit a ne oslovit, nutně se bude muset nudit (ano, narážím tu na komentář jednoho nejmenovaného uživatele). Tohle prosím pěkně není žádný Pearl Harbor a pokud hledáte jeho anime verzi, jste u Sky Crawlers na špatné adrese. Je to překrásný snový film k přemýšlení, ne k rychlé konzumaci a recyklaci. (07.09.2009)