Okami.

Konečně jsem si zašel do kina na nového Jokera a musím říct, že zatím jasný favorit na můj film roku. Čekal jsem, podle ohlasů, že to bude dobré, ale má očekávání to ještě předčilo. Nedávno jsem byl i na Ad Astra, které u mě také zabrnkal na ty správné struny, protože pro vesmírná témata mám opravdu slabost, ale Joker u mě zaválel ještě o něco víc. Přemýšlel jsem jestli by bylo něco co mohu filmu vytknout, ale napadla mě jen poslední scéna, která mi přišla už trochu navíc. Ale pořád byla dobrá, jen u mě vyvolala jisté pochybnosti. Nechci spoilerovat lidem co to ještě neviděli, tak případně dovysvetlím v soukromé zprávě. No a teď už zbývají jen všechny ty pozitiva. Joaquin Phoenix předvedl fenomenální výkon. Všichni herci co kdy hráli roli Jokera byly skvělí, ale Phoenix se pro mě stál tím zatím nejlepším. Už jen fakt, že kvůli této roli shodil nějakých pětadvacet kilo svědčí o tom jak zodpovědně k ní přistupoval. Celý film jsem nevěděl jestli se smát nebo plakat. Osud mu rozdal zatraceně špatné karty a bylo mi ho líto a moc jsem si přál, aby vše skončilo happy-endem. Ovšem, jako divák Batmana a celého univerza jsem věděl, jak to nakonec musí dopadnout a v tomhle filmu dostáváme překrásně smutný příběh o vniku Jokera. Je úžasné, že celý film může obstát i u lidí, kteří nevědí kdo je to Joker, Batman či Arkham City. Jde o precizní psychologické drama, které silně vybočuje, ze standardů, které bychom očekávali u komiksového žánru. I audio vizuální stránka je řemeslně vynikající a relativně strohé dialogy dávají divákovi dostatek času celou scénu řádně procítit a užít si každý detail. Moc se mi to nestává, ale mám chuť si na to zajít ještě jednou. Většinou se mi tohle stává až s odstupem času, ale Joker to dokázal už druhý den. Momentálně si užívám soundtrack, který je... prostě parádní. Co víc dodat. Za mě jasných pět palců z pěti a jak už jsem říkal, jednoznačný adept na film roku.