Nebeští jezdci

Už jenom za ty letecké bitvy a nádherné pohledy na mraky (už jen ten začátek...) si to zaslouží dobré hodnocení, protože tohle byla vážně nádhera a já asi poprvé pochopil, proč někomu může přijít létání tak krásné. Když si k tomu přidám i velmi originálně pojatý příběh, který se nám pomalu rozkrývá a minimálně (je tam toho víc) objevuje jednu velmi obecně známou pravdu tedy že: SPOILER "Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky" KONEC SPOILERU tady ovšem velmi zajímavě podanou a vygradovanou, tak musím říct, že jsem si to vlastně náramně užil. Takže je to velmi pěkné, je to chytré a rozhodně to nenudí, takže paráda. 9/10 (29.12.2015)

Další pro Mamoru Oshiho tak typický, vážný, depresivně laděný film. Tentokrát se příběh točí kolem dvou (výrazově a emočně velice suchých) postav. Na vojenskou leteckou základnu přilétá nový bojový pilot, kde se setkává s velitelkou, která má více tajemství než se zprvu může zdát. A právě o tom je převážná část filmu, příběh je zde podáván opravdu po kouskách většinou totiž, když už si myslíte, že se konečně něco dozvíte, je rozhovor více či méně logicky ukončen a vám tak zůstává jen jistý náznak, kdo co proč, film je také protkán efektními leteckými souboji, které jsou ale spíše jen na efekt, samotný film totiž válku příliš neřeší, dobře je to vidět na závěrečné „epické“ bitvě, která sice vypadá hezky ale s příběhem vlastně nemá nic společného a kdyby se vystřihla, divák by nic nepoznal. Psal jsem o výrazově suchých postavách (viz bowlingová scéna :)) přesto ale právě ony tento film v mých očích zachraňují, nejenom proto, že je to po všech těch přeafektovaných hereckých výkonech příjemná změna, ale také proto, že s koncem filmu a závěrečnou pointou (Pozor! Po závěrečných titulcích je ještě jedna scéna!), mi jich začalo být opravdu líto. (11.03.2009)

Musim říct, že tesně po shlédnutí nevim co si o filmu myslet natož co o něm napsat. Mám rád letecké filmy v jakékoli formě a proto si myslim, že namísto zbytečné omáčky mohlo být ve filmu více soubojů a detailů ze života pilotů. Přesto se mi to líbilo. Zajímavý a nápaditý snímek, ale na mého oblíbence Miyazakiho to stále nemá. (12.11.2011)

U některých režisérů jejich filmový rukopis nepoznáte ani za zlatý prase. U jiných režisérů zase stačí vidět třeba jenom pár minut jejich snímku, aniž byste věděli dopředu, kdo to natočil, a už máte jasno. Ošii u mě jednoznačně patří do té druhé sorty. Meditativní tempo snímku, nádherné úvodní titulky, fantastická hudba Kendžiho Kawaie, štěkající baseti a hromada otázek, na které si odpovědi musí dohledat divák sám. Fascinující. Tenhle film mě rozložil na jednotlivé kousíčky a na konci jen velmi pomalu složil. Pravděpodobně jeden z těch filmů, které byly stvořeny asi jen výhradně pro mě. :) (19.11.2011)

Tohle se hodnotí těžce. Jak píše Marius, opravdu je dobré se po skončení zamyslet, ale mělo by stačit pár minut. Rozhodně to není žádná odreagovačka, přestože tam ty akční a poetické scény jsou a povedly se. Takže kdo máte rádi americké blockbustery, rychle prchejte pryč. Oshii umí dělat vše skvěle, ale podle mě je mu ukradenej divák. Když srovnáte jeho filmy s žánrově podobnými blockbustery, tak je jasně vidět, že se nesnaží lidi pobavit, nebo zaujmout tempem, ale že chce představit svůj svět a na příběh dlabe. K čemu by byla taky ta nepotřebná věc, když je tu tolik zajímavého (až budete někdo vědět, jak napsat, aby se poznal sarkasmus, tak mi prosím dejte vědět). Prostě je to dobré na nějaké ty ceny a pro rádoby intelektuály, ale v kinech u nás by to podle mě byl propadák. (23.12.2009)