Nebeští jezdci

Těch 15 minut (víc jich opravdu nebylo) leteckých bitev a manévrů v plně CGI animaci vypadá úžasně, ale tvoří spíš nepodstatný doplněk, protože to důležité se odehrává v komorním prostředí letištní základny, kde se velmi rozvláčně a tajnosnubně řeší nejasné vztahy mezi postavami. Hlavní problém jsem neměl s pomalým, přemýšlivým tempem, ale s naprosto nedostatečně definovaným sci-fi světem (válka jako komerční záležitost dvou společností, v nichž bojují nestárnoucí děti (klony?) na místech pilotů), jehož pravidla jsou nám odhalována pouze v náznacích, přestože největší traumata se vážou právě na jejich poznání a neschopnost se s nimi vypořádat. Samozřejmě šlo o tvůrčí záměr, jenže takto není možné si k postavám vytvořit jakýkoliv vztah, i když zpětně jejich chování dává smysl. (15.11.2012)

Mou představu škatulky "akční" těch 10 minut (byť našlapaných) zrovna nesplňuje, ale ten zbytek není vůbec špatný. Vizuálně docela hezké a ačkoli bych příběh za "originalitu" nebo snad "pravdivost" z lavic nevyvolával, budu-li se na Sky Crawlers dívat jako na nadsazenou hříčku, budu vcelku spokojený. Kratší stopáž by této hříčce nicméně slušela více. 6/10 (30.06.2010)

Musim říct, že tesně po shlédnutí nevim co si o filmu myslet natož co o něm napsat. Mám rád letecké filmy v jakékoli formě a proto si myslim, že namísto zbytečné omáčky mohlo být ve filmu více soubojů a detailů ze života pilotů. Přesto se mi to líbilo. Zajímavý a nápaditý snímek, ale na mého oblíbence Miyazakiho to stále nemá. (12.11.2011)

U některých režisérů jejich filmový rukopis nepoznáte ani za zlatý prase. U jiných režisérů zase stačí vidět třeba jenom pár minut jejich snímku, aniž byste věděli dopředu, kdo to natočil, a už máte jasno. Ošii u mě jednoznačně patří do té druhé sorty. Meditativní tempo snímku, nádherné úvodní titulky, fantastická hudba Kendžiho Kawaie, štěkající baseti a hromada otázek, na které si odpovědi musí dohledat divák sám. Fascinující. Tenhle film mě rozložil na jednotlivé kousíčky a na konci jen velmi pomalu složil. Pravděpodobně jeden z těch filmů, které byly stvořeny asi jen výhradně pro mě. :) (19.11.2011)

Další pro Mamoru Oshiho tak typický, vážný, depresivně laděný film. Tentokrát se příběh točí kolem dvou (výrazově a emočně velice suchých) postav. Na vojenskou leteckou základnu přilétá nový bojový pilot, kde se setkává s velitelkou, která má více tajemství než se zprvu může zdát. A právě o tom je převážná část filmu, příběh je zde podáván opravdu po kouskách většinou totiž, když už si myslíte, že se konečně něco dozvíte, je rozhovor více či méně logicky ukončen a vám tak zůstává jen jistý náznak, kdo co proč, film je také protkán efektními leteckými souboji, které jsou ale spíše jen na efekt, samotný film totiž válku příliš neřeší, dobře je to vidět na závěrečné „epické“ bitvě, která sice vypadá hezky ale s příběhem vlastně nemá nic společného a kdyby se vystřihla, divák by nic nepoznal. Psal jsem o výrazově suchých postavách (viz bowlingová scéna :)) přesto ale právě ony tento film v mých očích zachraňují, nejenom proto, že je to po všech těch přeafektovaných hereckých výkonech příjemná změna, ale také proto, že s koncem filmu a závěrečnou pointou (Pozor! Po závěrečných titulcích je ještě jedna scéna!), mi jich začalo být opravdu líto. (11.03.2009)