Reklama

Reklama

Flynn Rider je najúspešnejší a zároveň najhľadanejší zlodej v kráľovstve. Na svojom poslednom úteku sa uchýli do tajomnej, osamelej a, ako sa domnieva, opustenej veže. Chyba! Zo sebavedomého suveréna sa stáva rukojemníkom najzvláštnejšieho stvorenia, aké kedy stretol. Vežu totiž obýva tajomná dievčina s predlhými zlatými kúzelnými vlasmi menom Rapunzel. Zlá starena Gothel ju ako dieťa uniesla z rodičovského hradu, aby z jej dlhých vlasov dlhých dvadsať metrov čerpala mladosť a krásu. Rapunzel celý svoj život strávila zamknutá vo veži s jediným spoločníkom – malým svojráznym chameleónikom. Dnes je vo veku tínedžerky s bujnou fantáziou a Flynnov vpád a následný zmätok je tak vítaným spestrením nudného života. Nečakaná zmena spôsobí, že Rapunzel po prvýkrát opustí svoje väzenie a vydáva sa aj s novými spoločníkmi na dramatický útek, plný dobrodružstva, zamotaných situácií a divokých zážitkov, pri ktorých ich životy visia doslova – na vlásku... (TV JOJ)

(viac)

Videá (11)

Trailer 12

Recenzie (1 515)

Galadriel 

všetky recenzie používateľa

Na jednu stranu velmi předvidatelný příběh (pohádku Rapunzel jsem v životě nečetla, neviděla ani o ní jinak neslyšela), ploché postavy a klasické vyprávění pro děti s několika velmi průměrnými "muzikálovými" čísly. Na druhou stranu zábavná podívaná, která ani na chvilku neztrácí tempo a některé scény (zejména ty, ve kterých se vyskytuje banda z hostince u kačátka) bych se nebála označit za perfektní. Najde se i pár dalších vtípků pro dospělé, potěší místy patrná sebeironie (i když zdaleka ne tak dotažená a prvoplánově úmyslná, jako v Kouzelné romanci) a film jako celek sice nemá na žádný z Pixarovských kousků, ale s ostatní konkurencí se může snadno srovnávat. Příjemná podívaná a ode mě výsledných velmi zasloužených 70%. ()

freddy 

všetky recenzie používateľa

Byla nebyla, jedna blonďatá kráska čekala odříznutá od lidí a světa ve věži tak dlouho, až se dočkala čerstvého závanu v podobě kriminálníka, který se stal jejím osudem... Konečně jsem se dostal k tomuto animáku od Disneyho, který mě dlouho míjel. A můj dojem je pochopitelně kladný. Kůň, který by strčil do kapsy leckterého služebního psa? Holka, jejímž nejlepším kamarádem je chameleon? Mladý muž, který má nakročeno k tomu, aby jednoho krásného dne skončil na šibenici? Bába toužící po věčném mládí? Super postavy, které vhodně smíchané spolu s ostatním křovím tvoří dokonalou směs pohádky, dramatu, dobrodružství a vlastně i fajn romantického příběhu. Na jedno zhlédnutí během všedního odpoledne je tento animák ideální, a řemeslně je to zajisté velmi kvalitní film, ale po té páté hvězdě prostě nesáhnu z toho důvodu, že na tomto filmu není nic, kvůli čemu bych toužil vidět ho znovu. Z mého pohledu je tohle další fajn kvalitní film od Disneyho, ale žádná píseň mě výrazně nezaujala a celkově je tohle příběh na jedno kouknutí. Ale ty čtyři hvězdy si film zajisté zaslouží. ()

Reklama

Shadwell 

všetky recenzie používateľa

Představte si, že jste režisér a chcete natočit geniální film. Existují čtyři možnosti, jak to provést: ____ 1, První způsob, k němuž sáhl i animák Na vlásku, stojí na totálním oproštění se od skutečnosti ve prospěch virtuálních znaků. Asi nejlépe tuto skutečnost vystihuje sama hlavní hrdinka, princezna Rapunzel zajatá ve věži, která svým osudem také tak trochu připomíná znak bez vztahu k něčemu skutečnému. Možná proto je tak dokonalá. A i když je fakt, že na stylizaci a znakovosti stojí vlastně všechny animáky, neviděl jsem ještě žádný takový, který by byl tak esenciálně čistý a tak neuvěřitelně vybalancovaný co do temporytmu jako Na vlásku. K této čistotě přispívá i skutečnost, že tu nejsou žádné sebeshazovačné fórky, žádné masírování popkulturou typické pro dnešní filmy, žádný sebevědomý režisér hrající si podvratně s příběhem, ale jen krystalicky čistý pohádkový svět, který ovšem svým důrazem na ryzost bez jakýchkoliv cizí příměsí a záměrnou jednoduchostí připomíná zlatý řez – doslova ideální tvar, jak si je možná představoval Platón. To, co se nám tady vlastně odehrává před očima, je starý známý spor mezi 19. a 20. stoletím: zatímco 19. století se svými realistickými romány vidělo v uměleckých dílech reprezentaci či zrcadlo skutečnosti, 20. století si vymyslelo disciplínu zvanou sémiotiku, obrátilo se ke skutečnosti zády a v uměleckých dílech vidělo jen znaky, jejichž vztah ke skutečnosti je spíše náhodný (arbitrární). Tyto dvě krajní teze týkající se vztahů umění a skutečnosti tu ovšem byly tak nějak odjakživa: v aristotelovské, humanistické, klasicistní, realistické, naturalistické a dokonce marxistické tradici je úlohou umění zobrazovat skutečnost, zatímco podle moderní tradice je zobrazování skutečnosti iluzí. Netýká se to ale jen umění, ale vůbec celé filozofie 20. století (Russell, Wittgenstein, Saussure, Derrida), která je postavená právě na tom, že umění nebo jazyk je autonomní a na skutečnosti nezávislý. Vezměme si například známý výrok „Král Francie je holohlavý“, což je výrok, který není ani pravdivý, ani nepravdivý, ale prostě jen nesmyslný (důvod je ten, že jak výrok „Král Francie je holohlavý“, tak výrok „Král Francie není holohlavý“ neplatí, protože žádný král neexistuje). Filozof Russell tuto hádanku vyřešil jednoduše tak, že řekl: „Zmíněný výrok neodkazuje ke konkrétnímu předmětu, k něčemu skutečnému, ale je to prostě jen nějaký virtuální výrok, a takto by s ním mělo být nakládáno.“ Závěr z toho všeho je ten, že tahle údajně naivní disneyovská podívaná svým pojetím vlastně navazuje na největší intelektuály 20. století v čele s Wittgensteinem nebo Barthesem, a to tím, že na místo skutečnosti klade extrémní důraz na dokonalé a od skutečnosti oproštěné znaky. Současně tím odhaluje jeden velký zádrhel všech těch alegorií, metafor či podobenství, které umění po stovky let chrlí – není náhodou v těchto dílech, které jdou k věcem oklikou a vyžadují klíč k rozšifrování, něco podružného oproti animáku jako je tento, který na to jde přímo? ____ 2, Zbylé tři způsoby, jak natočit geniální film, už s tímhle animákem příliš nesouvisejí, jen pro pořádek bych je však zmínil. Druhý způsob představuje přesný opak způsobu prvního, neboť klade maximální důraz na skutečnost. Odsud vycházejí všechny ty nové filmové vlny z 60. let, italský neorealismus, Formanovy první filmy, Nový Hollywood, ale i třeba Greengrassova rekonstrukce Let číslo 93, nebo úžasný britský dokument Senna, které vytáhly hřebík vražený do rakve skutečnosti – není hlavním a vlastně i jediným důvodem slávy těchto filmů právě ten vehementní, skoro až dokumentaristický příklon k naší realitě? Zcela nepochybně tomu tak bude. Nakonec proč také neustále „potlačovat nevíru“ v imaginární příběhy (základní pravidlo umění), když lze „zdůraznit víru“ v ty reálné. Zásadní problém je ovšem v tom, že valná většina filmových tvůrců si to neuvědomuje a neustále strhává své filmy k fikci. Tito tvůrci podobně jako ekonomové očividně nechápou známé krédo „šedivá je teorie, zelený strom života“, tedy fakt, že problémem nejsou precizní ekonomické teorie a chaoticky nepřizpůsobivá realita, nýbrž chybné teorie a realita v cajku. Není to tedy tak, že co teoreticky báječně funguje, v praxi nezřídka selže, ale spíš obráceně. Totéž se dá říct o fikcích, které za realitou vždy nějak zaostávají, jsou to jen takové konstrukty (třeba já z toho důvodu až na výjimky zásadně nečtu beletrii, ale pouze knihy faktu a auto/biografie, kupříkladu zralou životopisnou zpověď Bod obratu od Klause Manna stavím co do přesnosti a kvality bezmála nad vše, co pronesli o první polovině minulého století všichni ti krasoduchové). Vytvoření fikce také hrozně odčerpává energii (nikdo nemá nekonečný zásobník), kterou může tvůrce vycházející striktně ze skutečnosti investovat jinde, a tím navýšit výslednou kvalitu díla. ____ 3, Třetí způsob, jak natočit geniální film, nestojí ani na znacích, ani na skutečnosti, ale čistě na fikci. Sem patří všechny ty známé vymyšlené příběhy. Zásadní problém spočívá v tom, že natočit geniální film takto vyžaduje, aby byl tvůrce taktéž génius, jinak se mu dílo rozpadne pod rukama, což se také v 90% případů stává. Na rozdíl od předchozích dvou variant (znaky a skutečnost), které umožňují při troše štěstí a úsilí natočit geniální film i člověku, který geniální není - ani Mefistofeles nenabídl Faustovi tak skvělou možnost! Naproti tomu tento třetí způsob fikce je vyhrazen skutečně jen těm nejtalentovanějším, a v tom podle mého spočívá jedno z největších nedorozumění kinematografie – všichni točí fikce, ačkoliv na to nemají. ____ 4, Poslední možnost, kterak dát dohromady geniální film, se týká spíše budoucnosti. Souvisí s cíleným ovládáním diváka přes vysílání elektromagnetických signálů na přesně vybrané části mozku, o nichž se ví, že kontrolují určité funkce, což by mohlo vyvolat některé emoce (drážděním jiných oblastní mozku by bylo možné vyvolat vizuální vjemy a myšlenky), anebo naopak s cíleným ovládáním filmu tím, že se vynalezne nějaká nová a dokonalá filmová gramatika, která by byla s to produkovat filmy srovnatelná s abnormálně precizní druhou větou z Beethovenovy Deváté symfonie. Dnes se na něčem takovém skutečně pracuje, neboť se zjistilo, že všem lidem tiká mozek během sledování filmů zhruba stejně, takže ať jste chlap, dítě, černoch nebo republikán, ať jste takovej nebo makovej, existují určité intersubjektivní pilíře, které platí pro nás pro všechny. Alespoň to tvrdí nově se rozvíjející disciplína zvaná neuroestetika. Je sice pravda, že pokud se dnes zeptáte průměrného intelektuála, jak by ve zkratce shrnul výhled do 21. století co se kinematografie týče, nejspíše odpoví: digitalizace a 3Dčko, možná nějaký stylistický nebo vypravěčský trendy, vliv her a já nevím co ještě, a o neuroestetiku ani nezavadí, jenže bude to právě ona, kdo možná překope celý filmový jazyk, který se tu přes sto let utvářel. Spousta lidí vidí v takovéto kontrole filmové výroby a v manipulaci s diváky něco velmi nebezpečného, jenže to je omyl, protože jednak většina velkých tvůrců jako Kubrick, Fincher nebo Hitchcock jsou manipulováním diváky beztak posedlí a u svých děl vyžadují naprostou precizitu (i takový Tarkovskij nechal přetočit 2/3 Stalkera), druhak se taková manipulace a snaha „dostat“ diváka beztak v kinematografii už děje, děje se vlastně už od jejího vzniku, akorát není stoprocentní a pořád jí něco schází k dokonalosti, nakonec vznik filmu je stále velmi intuitivní a náhodný proces. Tolik tedy ke čtyřem postupům, jak vytvořit geniální film. Animák Na vlásku každý z nich dokonce odráží v jedné z postav – znaky lze vysledovat v princezně Rapunzel zajaté ve věži mimo realitu, skutečnost zosobňují její pragmatičtí a starostliví rodiče, geniálního tvůrce natáčejícího fikce zastupuje krásný princ a neuroestetiku manipulující nebohými diváky zlá čarodějnice. () (menej) (viac)

Shit 

všetky recenzie používateľa

Disney zase boduje, sice to neni jako za starých časů, ta atmosféra je asi nevratná, ale přesto skvělá zábava, pěkný písničky a super postavy, kdy nejúžasnější byl malej věčně nalitej dědek a kůň hradní stráže, kterej se snažil dopadnout zloděje. Už je to fakt dlouho, co jsem viděl takovou pěknou animovanou pohádku, snad naposled první Shrek byl podobnýho ražení.a i proto se musim přiklonit k 5*. ()

Jezinka.Jezinka 

všetky recenzie používateľa

Med z toho přímo kape, eeeee - ona je vlastně řeč o vlasech, o sakra dlouhých vlasech, takže med nebudeme zmiňovat. Poznali by bratři Grimmové své dílo? Netroufám si hádat a myslím, že se to nikdy nedovíme (ale z pocitu kolegiality a lásky k pohádkám doufám v to, že by je využití jejich pohádky těšilo). Vyčítat tomu předvídatelnost - inu, to nemyslíte vážně! Je těžké předvídat děj v něčem tak klasickém a notoricky známém? (Šípkové Růžence, Krásce a zvířeti a hlavně Sněhurce doporučuji v takovém případě vyhnout se mílovým obloukem.) Stačilo vidět plakát a bylo mi to jasný. Stejně jsem na konci brečela a jsem vděčná za to, že to nejdrastičtější z předlohy tady bylo nahrazeno zpěvy a tanci. Jen to použití zlaté květiny vyrostlé z kapky slunce a vypadající jako orchidej v malém šťourovi, kterým jsem byla a stále jsem, budí otázku po důvodu jména princezny. Rapunzel/Locika je salát, sice moc fajn věc, ale že bych romanticky vzdychala nad miskou či nad záhonem? Nevzdychám, ale dokud její narození souviselo se salátem, logiku to mělo, v tomhle pojetí to logiku nemá. Chtěla bych toho bezva chameleona, co umí hypnotizovat. ()

Galéria (178)

Zaujímavosti (42)

  • Skladatel hudby Alan Menken prohlásil, že se při tvorbě nechal inspirovat rockovými nahrávkami z šedesátých let. (EbiGuetta)
  • Vedoucí týmu vizuálních efektů Steve Goldberg, vedoucí týmu počítačové animace Jesus Canal a tým vlasových expertů (pod vedením Sinman Čao a Kelly Ward) byli pověřeni úkolem vdechnout Locičiným vlasům život. Vyvinuli zcela nový software, zvaný Dynamical Wires. (Taninaca)
  • Pri vytváraní softvéru na simuláciu vlasov tvorcovia sledovali šampónové reklamy na YouTube a taktiež pracovali s modelkou, ktorá mala takmer dvojmetrové vlasy, aby mohli sledovať fyzické vlastnosti ich pohybu. (drake31)

Súvisiace novinky

Našla hraná verze Na vlásku Lociku?

Našla hraná verze Na vlásku Lociku?

13.08.2023

Studio Disney s hranými remaky svých ikonických pohádek v posledních letech nijak nezpomaluje, a kromě již oznámené Moany, Bambiho nebo Lilo & Stitche nás v budoucnu čeká také muzikál Na vlásku.… (viac)

Zloduši od Disneyho dostanou seriál

Zloduši od Disneyho dostanou seriál

05.03.2019

Visí vám v pokojíčku plakát Jokera, v dětství jste vždycky fandili Darthu Vaderovi a Hans Gruber je podle vás pravý hrdina Smrtonosné pasti? Pak pro vás má studio Disney dobrou zprávu, po vzoru… (viac)

Zachary Levi si zahraje superhrdinu Shazama

Zachary Levi si zahraje superhrdinu Shazama

29.10.2017

Po seriálovém Chuckovi by člověk Zacharymu Levimu prorokoval velkou kariéru - zatím se k ní ale neodpíchnul. Jeho největším kinoúspěchem je animák Na vlásku, v němž namluvil zlodějíčka Flynna, a… (viac)

Raubíř Ralf hraje dál

Raubíř Ralf hraje dál

14.07.2015

Od premiéry disneyovského animáku Raubíř Ralf už uplynuly téměř tři roky. John C. Reilly (Strážci Galaxie) tehdy namluvil videoherního záporáka, který se chce stát hrdinou, a byla z toho téměř… (viac)

Reklama

Reklama