Pád do tmy 2

Pokračování Pádu do tmy je další ukázkou z komerčního hlediska pochopitelné, jinak však naprosto zbytečné a marné snahy o něco, co se už z principu zopakovat nedá. Dvojka postrádá nápad, moment překvapení a vlastně i logickou návaznost na jedničku. Na přecitlivělého jedince jako jsem já sice lekačky zabírají dycky spolehlivě, stejně tak detaily hnusností typu "kousni mě do krční tepny a rozpárej mi břicho", nicméně to je málo... Je rozdíl mezí tím být zhnusen detailními záběry na lidská jatka, nebo být pohlcen děsivou atmosférou a setrvat v napjatém očekávání, setrvávat v nejistotě... Horor hororem nedělají jen lekačky a vyprchaná "atraktivita" masek těch milých dvounohých zvířátek... (06.07.2010)

Prvý diel je výborný, dá sa pozerať i opakovane, to rozhodne nemôžem povedať o pokračovaní, od ktorého som vďaka pomerne vysokému hodnoteniu čakal o čosi viac. Oživenie jednej postavy som v úvode prežil, no prišla i druhá a to už je trochu moc. Postavy rýchlo ubúdajú, nie je čas na nejaké bližšie zoznamovanie, no hlavná ženská postava ma srala v jednom kuse. Za hodinu stihla pomerne dosť...v nemocnici vstať úplne blbá, nechať sa zniesť do jaskyne, zrazu sa jej v hlave rozsvietilo natoľko, že vie presne čo a kde. V niektorých scénach by aj Rambo čumel, ako sa ženy dokážu oháňať horolezeckým náradím...Film nepriniesol nič nové, skôr je to také typické pokračovanie , kde je všetko o triedu slabšie a záver z kategórie úplne debilných. Neviem si predstaviť ako chcú na tento záver nadviazať. Pád do tmy je skvelý tak ako je a určite žiadne pokračovanie nepotreboval. Slabé tri hviezdy. 50%. (27.08.2019)

Co horor hororem stojí, působí dvěma způsoby na divákovu srdeční soustavu. Buď ji trýzní strachem z neznámého, nebo obavami z něčeho, co již mozek důvěrně zná. V mém případě bych se jako speleolog z letmých pohybů, pazvuků a chrčení ve tmě posral za třicet sekund, zatímco kdybych už věděl, že kráčím vstříc ušatým macarátům, co tuze rádi krční tepny, zhnědl bych do půl minuty. A pak si vyberte.. Zatímco N.Marshall dovedně zkombinoval obojí, J.Harris musel rychle vyložit karty na stůl a popravdě řečeno, nevedl si zas až tak zle. Sice rozmetal můj "halucinační" výklad jedničky a záchranáře poslal do jeskyní trochu partyzánským způsobem, nicméně svištění cepínů, klaustrofobické stavy, koupele v trusu a krvavé spa & wellness stihly skončit dřív, než by se vše stalo jen pouhým Výkřikem do tmy. I když, ohledně toho konce - osobně si myslím, že měl dědek nechat lopatu odpočívat v kůlně a možná i sebe.. (30.01.2013)

The Descent: Part 2 je poměrně silný v určitých jednotlivých scénách, ale celkově mě příliš nenadchnul. Zpočátku jsem byl spokojen - klaustrofobický pocit (tak dobře známý z prvního dílu) se dostavil, jeskynní zrůdy na sebe také nenechaly dlouho čekat a kdybych řekl, že mě to chvílema nepostrašilo, tak bych lhal. Ale několik momentů scénáři neodpustím a chování postav mě doslova ubíjelo. Tak extra pošahaný šerif, jako je v tomto filmu, na světě prostě nemůže existovat, protože by neprošel psychologickými testy (předpokládám že něco takového Amíci taky mají). Závěr se mi nelíbil, nečekaný objev na začátku třetí třetiny se mi nelíbil, navázání na první díl se mi taky nelíbilo (vždyť by to šlo i bez té Sarah - a nepůsobilo by to tak divně). Bez znalosti Marshallovy pecky bych měl z filmu pozitivní pocit... ale já ji znám! 6/10 (06.03.2010)

Syndrom dvojek ve všech ohledech. Po necelé třičtvrtě hodince nám na scénu nastupují staří dobří známí hoši od bobří řeky, kteří mají věčně hlad, a začnou s konzumací bezkrevných záchranářů. Po krvi lačnící divák bude spokojen, atmosféru hledající divák bude notně zklamán. Dvojka prostě neměla co nabídnout, pokud ji chcete pojmout tímto způsobem. A to šlo z námětu udělat zábavné akční béčko Call of Brutty. Tak jindy... (28.11.2020)