Posledný dom naľavo

TV/// Obsazení 7/10 Děj 9/10 Amosféra 10/10 Prostředí 8/10/// PLUS: naprosto dechberoucí atmoséfra a napětí, které by se dalo řezat, výborně a přesvědčivě zahrané, skvěle se hodící hudební motivy, celé je to takové syrové a drsné, začátek klidný, takový nevinný ale postupem času se stupňuje napětí a zvyšuje nebezbečí, krve je tu jako z prasete MÍNUS: nejsem si jist do jaké míry je záporem, že tu jsou méně známí herci./// Shrnutí:Popravdě, nepamatuji film, u kterého jsem se tak bál a napětím ani nedýchal. Obrovské překvapení na poli hororových filmů, v době, kdy málokterý šokuje a většinu nudí. Ještě teď to rozdýchávám. Navíc, některé záběry jsou filmařsky tak dokonalé, že je ze své paměti asi nikdy nevymažu (hlavní postava plave za deště přes jezero, aby si zachránila život)./// Celkem 86%/// (20.10.2013)

Jednoduchá otázka. Čo urobia rodičia, keď zistia, že im nejakí bastardi znásilnili a mučili dcéru, ktorú ešte aj postrelili, a vlastne ju takmer zabili? A najmä keď zistia, že tí dotyční sú nasťahovaní v ich vedľajšej chatke uprostred lesa? Pôvodný horor nakrútil v r. 1972 dnes už preslávený Wes Craven (autor Vreskotu) a hoci som ho nevidel, remake vôbec nie je zlý. Príbeh o rodičoch, ktorí sa rozhodnú pre krutú pomstu, keďže je to z ich strany pochopiteľné, takže by sa dalo konštatovať, že nejde ani tak o horor ako o thriller. Musím naozaj pochváliť aké príjemné tempo si udržuje tento snímok, výborne gradujúci napätie až si divák záverečný masaker skutočne vychutnáva. Na dnešné horory a na to ako dopadávajú novodobé remaky ide o schopný a vydarený kúsok. (21.06.2010)

Remake řeckého režiséra Dennise Iliadise je mnohem blíže thrilleru a dokazuje, že se tentokrát muselo hrabat pečlivě, tedy až k počátkům samotného mistra žánru, Wese Cravena (zde jako producent, a patří mu dík, že nás ušetřil dvojice dementních policistů z originálu). Ostatně pár detailů se změnilo, ale podstata zůstala stejná. Máme tu opět dvě krásné roštěnky, kterým se zachtělo po troše trávy, a tak se nechají zlákat introvertním synkem psychopatického tatínka, který právě za pomoci svých stejně vyvedených kumpánů pláchnul před zákonem. Hoch chtěl jen trochu normální konverzace se stejně starými dívkami, jenže tím jim pořádně zatopil. Trio kriminálníků totiž nechce žádné stopy. Remaky ve Státech prostě letí, takže můžeme jen hodnotit, s jakými výsledky. The Last House on the Left určitě nedopadl špatně, ba naopak. Nelidská brutalita je prezentována stejně naturalisticky jako v nedávném hororu Oni, naštěstí tu máme po delší době opět „normální“ vrahy bez nadlidských schopností, emoce, které nejsou umělé a rodiče jedné z nebohých dívek, které pomsta žene vpřed. Stejně jako v originálu (ve kterém se vše podstatné odehrálo za denního světla – tady bohužel nikoliv) pak můžeme debatovat, jak daleko zajdou rodiče, když si jejich trpící dítě projde peklem a oni to „vědí“. Ostatně oproti originálu funguje všechno mnohem uvěřitelněji – herectví, dialogy, jednání postav. Jen ona brutalita byla tehdy určitě údernější (vezměte v potaz 70. léta), takový Aja, který Cravena při vší úctě překonal (remake Hory mají oči), umí šlápnout na plyn a nepůsobí samoúčelně – tady to bohužel nevychází úplně nejlíp. Nebýt takové plochosti charakterů a absence vyššího zájmu diváků, mohla být pomsta pořádně vypečená. I když ku prospěchu je fakt, že rodiče dívky tentokráte jednají na dosud nepoznané ohrožení spíše pudově, než-li nějak cíleně. Nejsem příznivcem série Saw nebo Hostelů, ale koukněte na obě verze a kvalitu a poselství posuďte sami!! (11.06.2009)

Kardinální otázka: jak je možné, že film, kde muži znásilňují ženy, hodnotí lépe ženy než muži? (dle IMDb) Vysvětluji to následujícím (-spoilery-): Horor na rozdíl od lehčích mainstreamových žánrů neumisťuje ženu do patriarchálního rozvrhu světa a nepřisuzuje ji v něm pasivní roli, ba naopak, kupř. „final girl“ není nic jiného než feministická ikona emancipující se ženy. Konkrétně tento film pak pracuje s revenge subžánrem – založeným na ublížení a následné pomstě –, jen s tím rozdílem, že oboje nevkládá do jedné ženy, jak je zvykem, ale do dvou, do dcery a do matky, které tímto můžeme chápat jako tutéž osobu. Dobrá, ale jak se tím vysvětluje vyšší hodnocení, které filmu udělují ženy? Jednoduše, ublížení (znásilnění) představuje maximální možnou submisivitu, to jest touhu ženy být ovládnuta a najít silného a spolehlivého muže, naopak pomsta zastupuje maximální možnou dominanci, tedy touhu po oné emancipaci. Horor nabízí ženám potěchu v takovém rozsahu, o němž se mužům může jen zdát. Horor je ženský žánr. Ovšem výše řečené je ve filmu přepsáno něčím ještě mnohem silnějším – důrazem na rodinu, ale zejména vyzdvihnutím mateřské lásky a ženských instinktů (dokonce i záporačka vnitřně ucítí, když se zbídačená dívka doplazí zpátky k rodičům). Poslední dům nalevo je de facto variace na onen notoricky známý autobus, který matka pozvedne, když pod ním leží její dítě. Nadto se ve filmu přepisuje Oidipův komplex, odvěké stigma klasického Hollywoodu (jistý badatel ho údajně našel ve všech filmech této éry), neboť vztah mezi matkou a dcerou se zdá být mnohem intenzivnějším než mezi otcem a dcerou. A co jiného je záporačka, pobíhající s odhalenými „Venušinými“ prsy než apel na rodinu. Chtěla by také poctivého muže a děti. Chtěla by kojit. Jenže není koho. Vážně oceňuji, kterak se tu přímluva za konzervativní hodnoty mísí s oslavou liberalismu. ____ Proč jsou horory tak přitažlivé? Protože horor je žánr velice přízemní a zemitý (bahno, voda, země v centru dění), ale současně revoluční a subverziví (proti-systémový) a idealistický – o velkých věcech se tu vypovídá způsobem, který je nám všem dobře znám. Horory překračují naši vlastní zkušenost, ale neopouštějí člověka a neukazují mu nic nového. ____ Dokonalý a precizní film. V každém detailu (rovněž však v polodetailech, celcích a v polocelcích). (22.06.2009)

Doufám, že tenhle dům je ve vsi opravdu poslední a že třeba není ještě nějaký napravo, protože si úplně umím představit, co se děje tam. Sousedovic dvojčata neposlechnou maminku, otevřou vrátka a zlý vlk, kterých jsou tam evidentně plné lesy, jim ublíží. Potom se z trhu vrátí matka s taťkou, uvidí spoušť v domě, všechno jim dojde, zloducha naberou na rohy a pak si řeknou: "Když sousedi maj mikrovlnku, my to prubneme na zahradním grilu." Veselice a kulinářské experimenty v dané oblasti nebudou brát konce, na začátku vsi je dům, kde mají jehly na špízy, nemluvě o možnostech kreativního využití formiček na kremrole, škrabky a starých dobrých dranžíráků. I když je bouřka, jste bez signálu, nemáte auto a padouchů je přesila, s tvůrčím přístupem dosáhnete snadno toho, že si padouch připadá jako žába v mixéru. Viděno během Challenge tour 2015 Speciál: Filmový lov (18.06.2015)