Hotel Transylvánia

Třeskutě vtipná pohádka o mírumilovných krvesajích, kde je (nejen) moralizování vzhůru nohama, tempo vyprávění uhání doslova střelhbitě a hlavně - každých pár vteřin přijde fajn vtip a každých pár minut hláška či grimasa, která mě spolehlivě posílá do kolen. Přestože nedokážu vysvětlit, jak to téhle tvůrčí sestavě vyšlo, nebudu zakrývat, že ještě pěkných pár hodin po závěrečných titulcích jsem měl na tváři široký úsměv. I třeba díky Mavis, do které jsem se stihl zamilovat už během úvodní pětiminutovky. (05.08.2013)

Zklamání... Bál jsem se to pustit, protože jsem nikdy neměl v lásce protáhlé postavičky s protáhlým obličejem. Nějak bych to zkousnul, ale ten příběh tomu zarazil další hřebíček do rakve. Byl docela o ničem a místo toho, abych se bavil, tak jsem se většinu času dost nudil a hrozně mě štvaly "moderní písničky", které jsou podle mě dost neposlouchatelné. Strašidel tu bylo také přehnaně hodně a to nikdy nedopadne dobře, navíc když se moc nepovedou... (05.06.2013)

Jednoduchá, nezáväzná blbina. Jej veľké plus je spojenie najznámejších príšer to jedného filmu. Dôraz je predovšetkým na detského diváka. Film je v mnohom strašne infantilný a jednoduchý. Čo ale nepovažujem za chybu. Je príjemné totiž vidieť najznámejšie monštrá takto po kope. Síce to nemá také čaro a nie je to taká pocta hororovému žánru ako Burtonov Frankenweenie, ale aj tak sa jedná o rozprávku, ktorá neurazí a má nábeh na to aby pobavila. Scéna, keď sa vlkodlak zbavil oviec, som nemohol udržať smiech. (18.02.2013)

Lidi o strašidlech říkají spoustu ošklivých a nepravdivých věcí, třeba to, že upíři sají krev. Ale fuj, co si myslí, že by požírali něco trejfe, hnusnou lidskou krev? A vlkodlaci že jsou zlí? Takoví rozkošní vlci a ta jejich štěňátka, celá smečka těch nevycválaných zmet... bratránci drazí. Když chcete odsuzovat, zameťte si před vlastním prahem, já tam pak zkusím strčit prstík nebo dva a běda vám, jak budete asociální a skřípnete mi ho mezi dveře. To bych musela ... s vlídným úsměvem zkusit znovu podruhé, nebo po sto osmé, nebo po milion šesté, protože my strašidla jsme přímo nelidsky báječná stvoření. A je s námi neuvěřitelná sranda. Ona taky možnost měnit se v netopýra, létat na stole či na koštěti, používat draka k vyhřívání sauny nudu prakticky nepřipouští. Jedna věc funguje stejně ve světě strašidel i lidí, když se na někoho podíváte a ozve se to magické (vida, kouzlo, takže to patří přeci jen k nám) "cink". Jo, lidi, mějte rádi svoje strašidla. (22.07.2013)

Genndy Tartakovsky - jméno, které je za mořem známo díky Cartoon Network počinům Dexter's Laboratory a Samurai Jack, které nikdy nedostaly film do kin, nejspíše kvůli neúspěchu Genndyho kamaráda Craiga McCrackena se svými Powerpuffkami, které se do kina opravdu moc nehodily. Jenže několik let uplynulo, silně převažují CGI animáky a právě v 3D formátu se Tartakovského osobitý styl dost ztrácí, zůstávají jen ty dětské eskapády a něco jako příběh, občas s lehkými vtipy a narážkami pro starší. Ale vypadá to celkem fajn a neuráží to, ovšem v posledních asi 20 minutách se to zvrtne do tak wtf přepáleného rozuzlení, které nemohou sežrat snad ani předškolní děti (prakticky podobná nevyváženost jako na mnoha místech v disneyovském Boltovi), a ten song (text) na konci? Brrr... Nebýt těch dvou posledních aspektů, jde o fér animák, který sem tam pobaví a nikoho neurazí, ale takhle prostě jdu z 60% na průměr. A přiznejme si to, kdyby pod tím nebyl podepsán Tartakovsky a další známá jména z mnoha stran jako Adam Sandler a Selena Gomez, nemá to za mořem tak pozitivní recenze a na ČSFD je to v modrém. Nenudil jsem se, ale po zhlédnutí jsem cítil divnou pachuť. Ale dvojka je možná o poznání lepší, možná jí dám někdy brzy šanci. (25.08.2017)