Líbáš jako Bůh

Dostal jsem anonymní e-mail vztahující se k mému hodnocení k tomuto pokusu o filmu, dovolím si ho "přetisknout": "Jsi normální závistivý pitomec. Nechápu,jak někdo může kritizovat práci druhých a nedoložit svoje zkušenosti." Dle mého svědčí krásně o tom, co za pokusy o lidi na ten pokus o film chodí._____LÍBÁŠ JAKO BŮH chtělo být evidentně romcom klasikou jako LÁSKA NEBESKÁ, DENÍK BRIDGET JONESOVÉ či LÁSKA PŘES INTERNET (což jsou filmy, z kterých okázale čerpá), ale skončilo pod úrovní NOCI V RODANTHE. Jako obraz života, kdy se máme identifikovat s/či mít alespoň porozumění pro hrdiny, je to naprosto nepřijatelné, protože všichni do jednoho jsou naprosto nesnesitelní, sobečtí a namyšlení, nevhodně ke svému věku se chovající hlupáci. Jejich odříznutí od světa je natolik mimózní, že to nelze omluvit, jako postavám jim chybí motivace, soudržnost v jednání či jen jasná jednorozměrná charakteristika. Kdo se může ztotožnit s postavami, které nemají vůbec žádné problémy, prožívají pseudorománky a pijí výhradně víno, jezdí v zánovních autech a poslouchají kvalitní hudbu? Tohle není kýč, nýbrž midcult._____ Zároveň si uvědomuji, že "film" je profesiálně natočen a nevypadá televizně, protože kamera pracuje s hloubkou ostrosti, není příliš statická, dobře zvolená hudba vyvolává ty správné emoce u cílového publika, stříhá se mezi více ději najednou a některé scény jsou obstojně vygradované, i když otřesně rytmizované. Jenže ono to selhává v samotném základu, kvůli neexistujícímu příběhu, nesoudržnosti vyprávění, nesympatickým postavám, nevtipnosti a celkové rozbředlosti (dvě hodiny na takový žánr jsou k uzoufání)._____ Mám za to, že by někteří tvůrci, jejichž předrevoluční tvorba je poměrně obstojná, měli raději zemřít a nepáchat teroristické útoky na kina a fyzicky a psychicky mučit nebohého, nelidového a nehloupého diváka, který má určité nároky. (Tímto zdravím Trošku, Menzela a Poledňákovou, kteří mají ve štábu alespoň technicky zdatné lidi, což se nedá říct o porevolučních zrůdách Tománkovi a Kotíkovi.) Oproti KROKODÝLŮM sice ubyla obliba v kýčovitých záběrech a lidové taškařici i scénkovitosti představované Nekonečným, ale druhé jmenované bylo nahrazeno estrádními výstupy pseudocelebrit z pořadů o věštění a nekonečných seriálů. Poledňáková se tak stává hubenějším a nevousatým Troškou, která má potřebu své filmy označit za pětihvězdičkový hit ještě předtím, než vstoupí do kin, na plakátu dominuje její jméno a jasně pojmenovává, proč je u diváků-hlupáků, kteří si jednou za několik let zajdou do kina, tolik oblíbená: protože je lidová. I lidový humor se ale musí umět._____ Platí přirovnání, které jsem prve užil u NEJKRÁSNĚJŠÍ HÁDANKY, ale zde je nutné ho zvýraznit, podtrhnout a umocnit vykřičníkem (!): LÍBÁŠ JAKO BŮH je lepší než předchozí počin Poledňákové JAK SE KROTÍ KROKODÝLI, ale je to jako říct, že je lepší chytnout kapavku a syfla než AIDS. 0/10 (14.02.2009)

Člověk by si myslel, že věta "líbáš jako Bůh" je kompliment. Díky Poledňákové však již víme, že je to synonymum pro "líbáš úděsně zdlouhavě, k uzoufání nudně, naprosto bez vášně a už mě laskavě pusť, půjdu raději čistit toalety na veřejné záchodky než trávit byť jen minutu navíc ve tvé přítomnosti". (06.12.2010)

Banda nesympatických postav neustále někam běží, padá, něco rozbíjí, píše sms, hádá se a usmiřuje, jezdí sanitkou...A tak pořád dokolečka dokola. Líbáš jako Bůh není tak katastrofální, jako předešlý film paní režisérky, ale do zábavnosti a hlavně uvěřitelnosti třeba Stoličky jí chybí hodně. Pokud je vám padesát, máte vagínu a rozum patnáctileté puberťačky, vzhůru do kina. Pro nás ostatní v tom filmu bohužel nic není. (19.04.2009)

Průměr a hlavně je to film natočený pro jinou generaci, než jsem já. Režisérka kdysi zvučného jména hledá stále formu a když obsadí Kaisera s Magálovou jako zamilovaný pár, tak možná není při smyslech a každý viděl, že se ti dva k sobě nehodili. Ostatní herci hráli tak, jak hráli, ale příště bych scénáristům poradil, aby necpali do filmu za každou cenu zastaralé hlášky, a pokud možno, vyvarovali se přeexponovanému scénáři bez vtipných gagů a nasolili tam něco zajímavějšího, když už chtějí točit filmy jakoby ze života. (06.12.2010)

Očekávaný jarmark trapnosti se odkládá na neurčito. Scénář sice nevěrných linií předkládá až moc a vůbec celý pohled na věc je většinu času řádně střelený, ale s dostatečným nadhledem jsem si film ke svému nezměrnému překvapení chvílemi až užíval. Může za to hlavně ústřední linka, která nechce říct nic jiného než to, že láska kvete v každém věku a stejně se v každém věku může člověk chovat jako zamilované pako. A když je tím pakem Oldřich Kaiser oprašující na plátně svoje komické etudy, není důvod stěžovat si. Příjemná jednohubka a pár uvolňujících úsměvů. (04.01.2011)