Zapomenuté transporty do Polska
Forgotten Transports to Poland
Obsahy(1)
Zapomenuté transporty je jméno cyklu čtyř devadesátiminutových dokumentů historika a politologa Lukáše Přibyla, v nichž se autor věnuje transportům do méně známých koncentračních táborů a ghett na území Lotyšska, Běloruska, Estonska a východního Polska. První ze série dokumentů se věnuje koncentračnímu táboru Salaspils a životu v rižském ghettu. Přibylův dokument je mozaika vzpomínek přeživších českých Židů, deportovaných do Lotyšska v roce 1942. Celý obrazový materiál tvoří pouze dobové autentické záběry a fotografie nalezené v archivech, soukromých sbírkách i pozůstalostech v rodinách po bývalých příslušnících SS. Nemá vypravěče ani průvodní slovo, je sledem osobních zážitků, vyprávěných jejich přímými účastníky. Úplně vás mrazí v zádech, když jednoho muže slyšíte vyprávět o oblíbené zábavě velitele tábora, který téměř při každé návštěvě zastřelil několik vězňů - slovy svědka: "Chodil do tábora jako do bažantnice". Jiný muž zas přežil jako zázrakem raport, při němž za banální krádež nechali postřílet každého druhého nastoupeného. Jeho kamarádi po pravici i po levici už bohužel takové štěstí neměli. V táboře zabíjela nejen brutalita a zvůle esesmanů, ale i tvrdé zimy, při nichž teplota nezřídka klesala i ke dvaceti stupňům pod nulou. Navzdory veškeré hrůze a strádání si lidé v táboře a ghettu snažili uchovat alespoň střípky normálního života, dle hesla "Carpe diem" se jim občas povedlo uspořádat i večírek s tancem. Krádeže na pracovních postech mimo tábor byly pro vězně nejen existenční nutností, ale také jediným druhem odporu. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (24)
Až u posledního dílu jsem si uvědomil v čem je síla těchto Přibylových dokumentů. Je to v tom, že on minimálně zasahuje do vyprávění všech pamětníků. Jen je sestřihal, aby na sebe dobře navazovaly a doplňovali se, přidal pár vysvětlujících titulků, k přiblížení osob a prostředí, o kterých se mluví, dodal do filmu fotografie, ale jinak nechal čisté pole pro autentické vyprávění přímých účastníků. V jednoduchosti je síla. Všechny čtyři dokumenty jsou skvělé. ()
Velmi drsné svědectví pamětníků koncentračních táborů, na poměry českých válečných dokumentů jsem velmi velmi pozitivně překvapen. Ve všech příbězích se setkáte s naprosto nelidským přístupem k člověku a zároveň s poutavostí vyprávění samotných čechů. Většina dokumentů ve kterých hovoří pamětníci lágrů je sestavena z "vypravěčů" z ruska, polska, atd. Málokdy vypovídá někdo z tehdejšího protektorátu a já musím říci, že když slyším o svých zážitcích hovořit čechy, tak je to mnohem silnější a emotivnější zážitek. ()
Za mne nejlepší díl z cyklu Zapomenutých transportů - asi díky tomu, že se o danou tematiku zajímám jak faktograficky, tak ve filmových zpracováních, tak tento dokument mi ukázal skutečné osoby z mého oblíbeného filmu Útěk ze Sobiboru. Dokonce i jeden Čech o kterém jsem nevěděl, byl jedním z padesáti vězňů, kteří utekli z likvidačního tábora. Padesát z 250000 vězňů. ()
Kdo uteče, může přežít! Poslední díl protáhne diváka polskými vyhlazovacími tábory (Majdanek, Sobibor, Osvětim) a nabídne několik neuvěřitelných útěkářských příběhů, které by v hraném filmu působily jako čirá fikce. Znovu se objevuje motiv bot jako zásadní podmínky k přežití v lágru a svědectví typu: "Zastřelili člověka přede mnou i toho za mnou." ()
Svedectvo je vždy silná vec. O holokauste toho je veľmi veľa, oproti iným národom to pôsobí, akoby trpeli iba židia, no židia majú moc, vplyv a peniaze a preto na seba strhávajú pozornosť, no to neznamená, že si tu nevytrpeli. Nezaznamenal som nejaké nepresnosti, či štvanie proti niekomu, iste to mohli urobiť aj efektnejšou formou, no je to dobré. ()
Galéria (7)
Fotka © Falcon
Zaujímavosti (1)
- Ocenění Český lev za nejlepší dokument v roce 2009. (zdeny99)
Reklama