Falco

Když tenhle zpěvák začal hýbat hudebním průmyslem,tak já byl čtrnáctiletý ucho,a ulítával jsem na tom.O Falcovi jsem toho mnoho nevěděl,takže jsem se těšil na tenhle filmeček.Je to docela velký překvapení,a mezi životopisnejma filmama patří určitě mezi to lepší.Jinak je až neskutečný,jak všechny ty rychle vystoupivší hvězdy v různej odvětvích šoubyznysu skončily stejně.Drogy,chlast,brzká smrt.Povedenej film prošpikovanej všema hitama Falca dostane ode mě 80%. (23.10.2009)

Pěkné. Depresivní, ze života, realistické. Cesta rakouské hudební legendy od neradostného dětství po neradostnou dospělost. Cesta ke slávě a cena, kterou za ni Falco platil. Jeho často nesnesitelná povaha zřejmě maskovala hluboký strach a nedostatek sebevědomí, kterými po léta trpěl. Do toho hudební vstupy jeho největších hitů a skvělé herecké výkony. Spokojenost. (18.12.2011)

Jestli mohu srovnávat mnou nedávno viděné Walk the Line z holywoodské dílny tady s Falcem z německé produkce, tak umně mírně vítězí ta německé produkce. Oproti Walk the Line je Falco takové více surovější a bez zbytečných kudrlinek typických pro holywood. Ovšem zde ta multižánrová pestrost sahá občas i na hranici levné německé telenovely ,ale na tu světlou stranu ji zvedají všechny čistě hudební scény. Jelikož hudba Falca byla naprosto jedinečná a Manuel Rubey se úkolu zhostil dokonale. Ať už gesty nebo zpěvem. To co mají Walk The Line a Falco společného je, že za vším hledej ženu. (27.02.2011)

Manuel Rubey se předvedl, že má Falca zmáknutýho na jedničku a všechno jsem mu věřil, prostě a jednuduše fantastický výkon, který film opravdu zvedá. Některé pasáže byli velmi ve zkratce, ale propojování s Dominikánskou republikou bylo zajímavé a tak nějak to ucelovalo. Ale hlavně jsem si znovu uvědomil, že byl Falco borec a znovu jsem se dostal na temnou stranu rakouského pop/rocku a za to jsem tomuto filmu vděčný :-) (25.05.2009)

Od téhlé biografie jsem toho vážně moc nečekal a to zejména proto, že samotný Falco mi jako interpret toho moc neříká. Mám rád když vím o čem zpěvák zpívá a tím pádem má u mě tvrdá němčina útrum. Přiznávám, moje omezenost. Můj vztah k Falcovi byl do tohodle filmu teda takový, že nějakého Falca vnímám, ale desku bych si asi nepustil. O to více mě Thomas Roth a Manuel Rubey překvapili, když mi v těhle 113 minutách ukázali tak zajímavou osobnost Johanna Hölzela. Talent, závislost, láska, strach, to všechno tenhle film docela dobře pokrývá a když k tomu přidám dobře napsaný děj a skvělou kameru dostávám hodně povedený rakouský výsledek za ćtyři. P.S. Díky překladatelům za titulkování písní, mám teď o Falcově textařině alespoň základní přehled. (19.12.2011)