Réžia:
Thomas RothScenár:
Thomas RothKamera:
Jo MolitorisHudba:
Lothar ScherpeHrajú:
Manuel Rubey, Patricia Aulitzky, Christian Tramitz, Martin Loos, Nicholas Ofczarek, Susi Stach, Markus Mössmer, Doris Golpashin, David Haderer (viac)Obsahy(2)
Životopisný snímek o největší rakouské hvězdě populární hudby: dramatizace života Johanna Hölzela známého jako Falco. Filmová kronika Thomase Rotha popisuje Falcovy začátky na vídeňské hudební scéně, jeho sólový vzestup s “Der Kommissar,” mezinárodní průlom s písní “Rock Me Amadeus” (první píseň od německy mluvícího interpreta, která se stala hitem #1 v USA), jeho bouřlivý osobní život, plný drog a rodinných trablů, až do jeho smrti roku 1998, kdy v Dominikánské republice narazil se svým vozem do autobusu. Manuel Rubey z rakouské hudební skupiny Mondscheiner zde ztvárnil tuto popovou hvězdu s rychlým životem, která sice zmizela ze světových pódií, ale ve své rodné zemi zůstává velikou postavou. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (212)
Když tenhle zpěvák začal hýbat hudebním průmyslem,tak já byl čtrnáctiletý ucho,a ulítával jsem na tom.O Falcovi jsem toho mnoho nevěděl,takže jsem se těšil na tenhle filmeček.Je to docela velký překvapení,a mezi životopisnejma filmama patří určitě mezi to lepší.Jinak je až neskutečný,jak všechny ty rychle vystoupivší hvězdy v různej odvětvích šoubyznysu skončily stejně.Drogy,chlast,brzká smrt.Povedenej film prošpikovanej všema hitama Falca dostane ode mě 80%. ()
Manuel Rubey se předvedl, že má Falca zmáknutýho na jedničku a všechno jsem mu věřil, prostě a jednuduše fantastický výkon, který film opravdu zvedá. Některé pasáže byli velmi ve zkratce, ale propojování s Dominikánskou republikou bylo zajímavé a tak nějak to ucelovalo. Ale hlavně jsem si znovu uvědomil, že byl Falco borec a znovu jsem se dostal na temnou stranu rakouského pop/rocku a za to jsem tomuto filmu vděčný :-) ()
Jestli mohu srovnávat mnou nedávno viděné Walk the Line z holywoodské dílny tady s Falcem z německé produkce, tak umně mírně vítězí ta německé produkce. Oproti Walk the Line je Falco takové více surovější a bez zbytečných kudrlinek typických pro holywood. Ovšem zde ta multižánrová pestrost sahá občas i na hranici levné německé telenovely ,ale na tu světlou stranu ji zvedají všechny čistě hudební scény. Jelikož hudba Falca byla naprosto jedinečná a Manuel Rubey se úkolu zhostil dokonale. Ať už gesty nebo zpěvem. To co mají Walk The Line a Falco společného je, že za vším hledej ženu. ()
Pěkné. Depresivní, ze života, realistické. Cesta rakouské hudební legendy od neradostného dětství po neradostnou dospělost. Cesta ke slávě a cena, kterou za ni Falco platil. Jeho často nesnesitelná povaha zřejmě maskovala hluboký strach a nedostatek sebevědomí, kterými po léta trpěl. Do toho hudební vstupy jeho největších hitů a skvělé herecké výkony. Spokojenost. ()
Falco byl v tehdejší době jméno a je znát, že si tvůrci s tímto filmem dali skutečně záležet. Jeho život, problémy, všecko nádherně vystihli do plátna a mně se to neskutečně líbilo. Jedno negativum bych ale měl, i když s tím se tak nějak nedá co dělat. A to se zpěvem herce, ztvárňujícího Falca. Alespoň to mohli trošičku počítačově upravit, ale nevadí. Jako celek film funguje výborně. Jeho muzika se mi líbila a tady jsem měl možnost jeho život v kostce nádherně vidět. Pamatuji si jako malej capart, když jsem jezdil do Žďárských vrchů do chatek, jak tam známej měl ty Německý kompilace Just 2 Dance, nebo tak nějak. A tam hitovky jako Der Komissar, Rock Me Amadeus nebo Mutter, Der Mann mit dem Koks ist Da...vypalovačky jak cyp, jako malej jsem to hrozně žral. Falco, ačkoliv ve filmu lidé kolem něj tvrdili, že byl první bílý raper (a ty bych já nejradši vystřílel z povrchu zemskýho) také byl výborný umělec, kterého potopil fakt, že překonat sebe sama není tak jednoduchý proces, který by se dal opakovat...několikrát. ()
Reklama