Hobit: Smaugova pustatina

Dovolte mi, abych na úvod použil místní nadužívanou, klišovitou a ryze subjektivní komentátorskou frázi a významově ji otočil: „Je to tam.“ Lidský element (Bard) a přítomnost Ereboru vnesli potřebnou intenzitu, drak šmak a dědičné chorobě podléhající Pavéza říz. Ostatní už obstará Jacksonovo utahování šroubů temnoty a nezřízená hravost (i když pochopím, že některým se jeví spíše jako žravost, co i lembas v hlavě může změnit na strouhanku). Přísně kritická hodnocení přikládám tomu, že jejich autoři trpí ošklivou civilizační nemocí, která se právě Jacksonovi už léta nějakým zázrakem vyhýbá - a sice, že stárnou.. K jeho vizuální žranici z osobitého vesmíru jsou už další slova zbytečná, snad jen, že rok je někdy až příliš dlouhá jednotka času.. P.S.: Legolas by měl trošku omezit to barvení vlasů. Vždyť už se mu kvůli peroxidem rozleptané sliznici spouští krev z nosu.. (13.12.2013)

Já musím začít něčím, čím jsem tady snad ještě nikdy nezačal a čím by se asi ani komentář k filmu začínat neměl, ale já si prostě nemůžu pomoct a musím se prostě z toho vypsat hned. Je to hudba. Howard Shore vytvořil tak krásný soundtrack, který je jako když přijdete na hrad plný tajemství, fantazie, dobrodružství a vy k ceně lístku na tenhle hrad dostanete toho nejlepšího průvodce na světě, přesně takhle tady na mně působí je hudba pana Shora. Pokud jde o film, tak já doslova obdivuju Peterovo umění vyprávět obrazem. Peterovu schopnost vyvolat smích, pocit strachu, nechat vyniknout nádherné exteriéry Nového Zélandu, navodit atmosféru strachu, ale i naděje, bez jediného dialogu považuju za naprosto geniální. Šmakova dračí poušť v sobě nemá velkolepé bitvy, ale o to víc vynikne akční útěk trpaslíků z elfího království , takhle zábavně hravou akci jsme už dlouho neviděl. Trošku zamrzí větší množství elfích dialogů, které miluju, protože to nejsou jsou to tuctový knižně scénaristický kecy, maj v sobě mnoho krásy a síly. Naopak jsem docela rád, že Gandalf zde nemá tolik prostoru. Nic proti němu , kdyby u nás kandidoval na prezidenta, tak ho okamžitě volím, ale já bych s nim prostě nikam neputoval, ten jeho kukuč typu „já vím víc než ty“ by mně po chvíli asi pěkně sral, nevím sice jak to cítí Bilbo, nebo dřív třeba Aragon, ale já bych si v jeho přítomnosti připadal jak absolvent zvláštní školy. Musím však ocenit že právě Gandalfův výstup má v sobě nejvíc temnoty. A o co šetří Šmakova dračí poušť na emocích ve svým příběhu, o to víc je dává do obrazu a hudby. (11.12.2013)

Tak i druhý díl na mě zapůsobil podobným způsobem jako ten první, a to, co jsem napsal do komentáře k němu, bych sem mohl víceméně zkopírovat v původním znění. Tedy kromě toho, že i přes různé zastávky měl podstatně svižnější tempo (k čemuž jistě pomohl i fakt, že už se nemuselo znovu nějak výrazně představovat a příběh se rozdělil do více souběžných linií). A přestože si stejně jako u jedničky uvědomuju řadu nedostatků (z nichž bych však já osobně vypíchl snad jen ten pokus o romantiku, která na mě přece jenom působila poněkud křečovitě), Peter mě zase dostal tam, kam chtěl a já se nechal spokojeně unášet na vlnách jeho fantazie přetavené všemi (ne) možnými prostředky na filmové plátno. Moc se těším na epické vyvrcholení (které bude pravděpodobně ke konci nepěkně natahované, ale už se nato začínám psychicky připravovat) a dílu prostřednímu přiklepávám 5*. (12.04.2014)

Pak se ten vichr nechal svést přes moře noci dálkou cest. Měsíc jej hned jal do plachet a znovu svitla záře hvězd. Oblíbené scény z knihy povýšené na adrenalinové vrcholy, neskutečně funkční nové postavy a zmínky z jiných Tolkienových spisů konečně zobrazené tak, že se nemusíme chytat každé poznámky pod čarou. A když jsem se bál, že příchodem do Jezerního města může utrpět tempo, netušil jsem, že dostanu takhle vydatnou dávku Šmaka, která přebije úplně všechno kolem a udělá z Poušti znovu film roku. Fajn, vymýšlím si, to poslední jsem tušil. A ta atmosféra fantasy, dobrodružství a tentokrát i skutečného strachu a odvahy mi celý rok chyběla mnohem víc, než jsem si mohl připustit. (23.12.2013)

Pokiaľ som prvú časť druhej hobbitej trilógie označil za stávku na istotu, tak musím povedať, že v druhej časti Jacksonova parta rozhodne s ničím nepárala. Odbremenené predstavovanie postáv a zdĺhavý proces rozbehnutia príbehu na plné obrátky znamená voľnú ruku pre divácky atraktívnejšie dobrodružné scény. A tých je v tejto časti požehnane. Od začiatku je to celé jedna veľkovýpravná dobrodružná fantasy so všetkým, čo k tomu patrí; ako sme na to boli zvyknutí u LoTR pred desiatimi rokmi. Stále je vidieť to nadšenie a entuziazmus v hereckých výrazoch hercov, ale najmä zapálenie pre prácu tvorivého týmu, ktorí neustále vymýšľajú nové triky, zábery a uchvacujú neskutočnými fantasy prvkami a nápadmi. Príbehovo je to možno trošku nafúknuté, dialógy už boli aj inteligentnejšie, ale celé to speje k veľkolepému finále, putovanie a strastiplná výprava naberá na intenzite a práve to sú aspekty, vďaka ktorým prehliadnem tých pár nedostatkov. 90%. (05.10.2014)