Rozorvané objatia

Skvěle zahrané a napsané postavy (všechny, až na Diega staršího) a dokonale vyskládané scény. Vskutku dramatický trhiller, kde se v každé (!) scéně odehraje něco zásadního, co posouvá děj vpřed. Napětí od začátku do konce směřuje film k závěrečné tečce a tak si při závěrečném hodnocení říkáte, že filmu ani není co vytknout. Jen té dokonalosti je na mě trochu moc, chybí tomu ... inu život či jak to nazvat ... a tak film zůstává "pouhým" filmem a nepřekračuje své hranice, což je škoda... (05.06.2012)

Trochu netradiční Almodóvar, i když ženy v něm také hrají značnou úlohu, jen těch úchylek je tu méně. Film řeší hned několik závažných problémů, ten, který napadne první - jak se vypořádat se slepotou. Ten další - jak lze změnit pohled na člověka, kterého jsme čtrnáct let nenáviděli, protože svou kamerou špehoval náš milenecký vztah k otcově ženě? Možná, že smrt Leny byla ve filmu trochu zbytečná nebo se mohla odehrát jinak, ale ona se vlastně k vyústění svého osudu nějak dobírala tím, že se nechala týrat svým manželem... Tak nevím, ale rozhodně to byl skvělýz film skvělého režiséra se skvělým hereckým obsazením včetně skutečně krásné Penelopy, která září ve svém domovském, španělském filmu rozhodně víc než v Hollywoodu. (23.11.2014)

Bravo, Pedro Almodóvar. Opět se povedlo natočit film plný emocí a velmi zajímavého životního příběhu, který je nám představován po dávkách, až do finálního rozuzlení. Kdo by čekal nudnou dvouhodinovou procházku, spletl by se. V první polovině filmu nám autor ukazuje současnost a občas vloží odkaz do minulosti, aby si nás předpřipravil na druhou polovinu, kde se potápíme do minulosti a začínáme postupně chápat pohnutky a chování hlavních postav. PS: Španělština je nádherný jazyk. Celkem 85%. (16.10.2009)

Jsem velkým fanouškem filmů Pedra Almodóvara a nemám ráda, když někdo tvrdí, že skalním fanouškům se bude líbit všechno. Rozervaná objetí jsou filmem, který stojí za to vidět, v Almodóvarově "knihovničce" jsou ale i lepší kousky. I přesto ale za čtyři. (01.11.2009)

Mají pravdu někteří komentátoři, že nový film Pedra Almdóvara trochu zabrousil do "červené knihovny", ale určitě bych to nepřirovnával k těm stále stejným a bezduchým Rosamundám a Daniellám. Mě osobně film nezklamal, ikdyž od Pedra jsem už viděl daleko lepší kousky. Takže 4 hvězdičky/ 75%. (04.03.2010)

Rozvláčne a pre mňa aj dosť nudné. Nedá sa uprieť kvalitný scenár a farebnosť obrazov no skutočne sa prikláňam k tým čo tento snímok považujú za telenovelu. A Penelope mi čoraz viac pripomína Juliu Roberts a tú skrátka nemusím.. (22.03.2010)

Almodovarovský standard! Jako obvykle velice propracované vztahové záležitosti okořeněné posedlostí a mnoha dalšími vlivy. Pedro mě prostě baví. Za normálních okolností bych dal *4, ale poté, co jsem viděl krátký film o kanibalce, nemám jinou volbu než *5. (09.08.2010)

Žádné převratné či nové téma, žádné nové myšlenky, ale znovu nepřekonatelné zpracování s mistrovým rukopisem. Po shlédnutí si řeknete jak to bylo úžasné, ale proč? Námět profláklý a tuctový, ale...herci k vám přenesli kus opravdového citu, obrovskou sílu lásky, kterou už nic nemůže překonat, zůstala zakonzervovaná přesně v den smrti Leny, je nepřenositelná, ale Almodóvar vám přesně to dokázal zprostředkovat. Spíše bych to vnímala tak, že z banality, naivnosti, jednoduchosti a prostoty vytěžil režisér maximum. (07.07.2012)

Žít, abych mohl vyprávět. To je mnohem víc Almodóvar, než-li Marquéz... A to i díky jeho poslednímu filmu! (18.10.2009)

Pedro supeeeeeeeeeeeeeeeeeer a Lluís Homar taky super. (08.01.2010)

... u tohoto snímku jsem si znovu užila Almodovárův koktejl citových skizz, namíchaný z podobných motivů jako jeho předchozí filmy /homosexualita, fatální láska, skandál, režisér a jeho film, scénář, cesta, nemocnice, tragédie .../ a ano: mám ráda jeho skizzování. Děj, postavy i životní situace, kterými (se s námi) potýkají, jsou velkoryse rozkresleny. Jakoby cesta filmem byla i cílem. Almodovárovy snímky jsou jako hrubě otesané kameny a o to více pulsují životem... P.S.: A pro kolik z nás s láskou umírala naše bytostná existence... kterou jsme znovu nalezli až s momentem katarze a odpuštění. (21.02.2010)

Tenhle film má skvělý plakát! ...který mi mimochodem děsně připomíná Hitchcockovi Ptáky. -_-??!! (15.03.2010)

Tohle nebyl ani tak silný a originální příběh, ale bylo to jemně a precizně zrežírované. Pod režií Almodóvarovou by zřejmě i film z každodenního života vypadal jako umělecké dílo. P.S.: NIkdy by mně nenapadlo, že učesená Penelope Cruz vypadá jak Audrey Hepburn. (31.10.2010)

Krásne smutný film. Pedro je král! (03.07.2012)

Jak zde zdůrazňují jiní, v Pedrových rukou se banalita mění v působivé a koukatelné dílo. Během sledování jsem uvažoval, co bych si o postavách asi myslel v podání jiných režisérů, no a dost možná by se mi nelíbili. Také jsem si uvědomil, že možná až příliš sleduji uměle natahované netflixovské telenovely, zatímco možnosti uzavřeného příběhu v Los abrazos rotos dávají postavám možnost jednat jako přirození lidé, nedočkáme se tudíž žádných zbytečných a účelně dramatických reakcí či činů. Zároveň si na režiséra zřejmě začínám zvykat, protože se mi tento film, podobně jako naposledy viděná Dolor y Gloria, líbil mnohem víc než tvůrcovi klasiky jako Carne trémula či Todo sobre mi madre, ovšem zpětně je to skutečně jen o nostalgii, protože byť asi měly nedostatky, tak na tato díla vzpomínám jako na velmi silné příběhy (zvlášť pak na ten oscarovej). Co je na Los abrazos rotos patrné je Almodóvarův bludný kruh, kdy opakující se témata a motivy mají tendenci stát se jeho vlastním klišé. Hlavní postava je možná vášnivý milovník žen, ale nebyl by to Pedro, aby v pozadí neměl i homosexuálního režiséra. Stejně tak filmová tématika, kterou využil jak ve Špatné výchově tak v Bolesti a slávě. Je sice přirozené, že filmaři jednoduše rádi točí silné příběhy z vlastního prostředí, ale pak se lehce může médium zredukovat jen na svědectví o sobě samém. Ostatně také mám občas nedůvěru, když King píše o spisovatelích, třebaže je nutné mu dát k dobru, že v tom vydavatelském spamu z jeho klávesnice se to jednoduše ztratí. Jak už ovšem bylo naznačeno na začátku, Pedro Almodóvar zvládá originálně pojmout nejen banální témata, ale i svá vlastní klišé, tudíž jediný film, který se zde opakuje jsou Mujeres al borde de un ataque de nervios, který se zde v podstatě natáčí. (07.04.2021)

24 hodin po zhliadnuti si nepamatam ani pribeh ani hrdinov. Rozhodne to najslabsie co Pedro natocil v poslednej dobe, velmi ho mam rad ale toto trosku prestrelil. (04.07.2009)

100% Almodovar, s krásou, z lehounkým humorem a zármutkem zároveň.. Kamerová prostorovost a vynikajiící i když nepatrná hudba se mi líbí v tomto filmu. Líbí se mi na ni hlavně ta nedotěrnost a nenápadná vlezlost pod kůži, která provází celý film.. (18.09.2009)

Svěží snímek - Almodóvar light - jen tak dál. Nejlepší byla mrtvola na Ibize, vlasy Cruz, Martelův barák, film ve filmu a úpíří scénář. (04.10.2009)

Pedro si jede už hezkých pár let svým vlastním stylem a myslím, že díky vrozené drzosti příliš negativní kritiky neřeší, jinými slovy: peče na ně a dál úspěšně balancuje na hraně "telenovel" takovým způsobem, že ho zkrátka musím obdivvat :-). Jen Penelopkou si nejsem moc jistá: není jen a pouze hezká než že by byla bůhvíjaká hérečka? Nepřipadá mi, že by na ní kromě kukadel bylo něco výraznýho... Každopádně, je to patrně jediná pohledná Španělka, běžně jsou Španělky spíš celkem ropuchy :-D. Ráda bych zdůraznila taky vizuální stránku filmu: nepokrytě zbožňuju všema barvama hrající interiery Almodóvarových filmů, to je něco tak úžasnýho, vkusně odvážnýho a osvěžujícího, že bych si moc přála jednou mít podobně zařízenej byt :-). (28.10.2010)

Hlavní problém je uvedenej už v distributorskym popisku: "Rozervaná objetí jsou natočená ve stylu noirových filmů z padesátých let minulého století, a Almodóvar do klasického žánru otiskuje pečeť svého neobyčejného talentu." Almodóvar je prostě "jinej" režisér a jeho snímky nesednou každýmu - mně teda určitě ne. Pomyslnym hřebíčkem do rakve byla pro mě neúměrně dlouhá stopáž a telenoveláckej námět, dvě slabší hvězdy. (25.08.2016)