Bolesť a sláva

Pedro nám stárne - a už dávno to nie je to, čo bývalo :( Zlatá éra Pedra Almodóvar je už asi za nami, hoci oproti jeho dvom posledným filmom (Julieta a Los amantes pasajeros) to bol aspoň čiastočný návrat k jeho predchádzajúcemu majstrovstvu. Atmosféra filmu bola typicky almodóvarska - a to bolo na tom to najlepšie. Koncept kontrastu medzi dvomi životnými etapami Salvatora sa mi páčil, aj keď som čakal nejakú zaujímavejšiu pointu (táto bola skôr taká light poetická). Každopádne, napriek zaujímavému scenáru, som čakali niečo oveľa lepšie a svižnejšie. Občasný lyrický pátos tomu tiež moc nepomohol. A pritom to zozačiatku vyzeralo celkom nádejne... Nuž, od Pedra sa asi už niečoho výnimočného zrejme nedočkáme (aj keď by som sa v tomto naozaj rád mýlil). (14.09.2019)

ARTE POPULAR /// Už i Pedro Almodóvar dospěl do bodu, kdy je spíš než na cokoliv jiného čas na 8½: Film o filmaři, který neví, co točit, nebo dokonce zda vůbec, ale ví moc dobře jak: Překvapuje mě že ne pracuješ. Vždy jsem si myslela, že jsi jeden z těch, co neodejdou do důchodu. / Já taky. To v duchu nutkavého modu operandi. Příběh o neurotických, hypochondritických, nově snad trochu seniorštějších buznách na heroinu, obložený plátky příhodných noticek, které zarezonovaly Amdóvarovou imaginací. A jelikož Almodóvar své filmaření často nějakým způsobem tematizoval, nejen prostě provozoval (třeba v hitchcockovském La mala educación), větší důraz na postavu režiséra s výrazně autobiografickými prvky nepředstavuje distinkci, která by znemožnila zahrnout Bolest a slávu do množiny Španělových důchodových děl jako jeden z mnoha. Filmy jako tento dávají možnost zhodnotit kvalit pozdních počinů výrazně autorských tvůrců. Osobně k nim mám srdečnější vztah, než k agresivním mladistvým erupcím, u nichž snaha dokazovat brilanci vede ke tlačení na pilu. Third flush není horší než ten první. Anebo jedinečná chuť včerejších hranolků - nic pro každého, pravda, ale svébytná kvalita rozhodně. Pro diváka, který netrpí utkvělou představou nutnosti nepřetržité tvůrčí revoluce (a dokáže si vychutnat studené pomfrity) nabízí Bolest a sláva, jakkoliv to zní nanicovatě, vítané prohloubení režisérových obvyklých motivů v samozřejmé formě bez potřeby ohromovat, když se uprostřed svých tklivých příběhů ocitá on sám se svou vadnoucí chutí podnikat cokoliv kromě hulení cracku, namlouvajíce si, že tak bojuje s bolestí zad, a čtení fajnových chytrých knížek v luxusním starém domě uprostřed Madridu. Nechává plně na vás, zda věnujete pozornost potenciálně bulvární vrstvě nebo zajímavé zprávě o úskalích tvůrčí práce tváří v tvář vkrádající se impotenci; nenapadá mě nikdo další, kdo by nechával tak velký velký prostor podobnému rozhodnutí; pro každého všeho dost, pro všežravce hostina. V kině mého dětství to vždy voní po moči. A jasmínu. V tom mém po plísni nevětraného sálu. (26.03.2020)

Obávám se, že tentokrát do toho Pedro dal příliš mnoho sebe. Děj v jeho mládí se mi líbil moc (skvělá Penélope), v současnosti lze maximálně vyzdvihnout herecký výkon Antonio Banderase (film jsme viděli v sobotu večer v Brně v den, kdy byly vyhlášeny výsledky v Cannes), jinak je to ale dějuprosté, předvídatelné a poněkud se opakující. Alespoň já jsem v tom cítil návrat k Pedrovým snímkům konce osmdesátých let, samé buzny, drogy, Madrid. I když jsem moc chtěl, nebavilo mě to dost. (26.05.2019)

Antonio je v hlavní roli skvělý, vlastně je to jedna z nejlepších věci na celém filmu, jeho herecký výkon. Je to příjemná postava, se kterou jsem soucítila od začátku. Flashbacky do jeho dětství byly ale úplně to nejlepší a nejzajímavější. Vidíme, jak se postupně formovala jeho povaha, jeho vnímání okolí a jeho láska k matce, která přetrvala. Film jako celek je ale plochý, bez zápletky, bez gradace. Příběh Salvatora není ničím zajímavý, žádné pořádně drama, to že kouří heroin a políbí za celý film jednoho chlapa z toho bombu opravdu neudělá. Takže super herecký výkon, ale film je nuda. (15.12.2019)

Seznámit se s Almodóvarem právě tímto filmem asi nebyl nejlepší nápad, protože jsem samozřejmě nemohla rozklíčovat všechny narážky na jeho život a tvorbu. Zaujaly mě především flashbacky do dětství hlavního hrdiny, protože ač mám Banderase ráda, nedokázala jsem se na jeho postavu dostatečně napojit. Oscarové nominace v tomto případě příliš nechápu. (30.01.2020)