Chicagský tribunál

Angažovaný film s obsazením snů. Skutečná událost, soudní drama a Sorkin - můj film snů! Opravdu marně pátrám, co bych vytknul, některé scény u soudu jsou víc statické, ale zkuste soudní drama natočit jako akční film. Moc mě překvapil Cohen, takové role jsou pro něho lepší, než všichni ti rádobyšokující Borati. Lahůdka, 90%. (15.02.2021)

"Pohrdáte svojí vládou, pane Hoffmane?" "Jestli pohrdám svojí vládou? Víte, v roce 1861 ve svém inauguračním projevu Lincol řekl, že 'Až všechny lidi unaví jejich ústavní právo změnit svou vládu, využijí svého revolučního práva tuto vládu rozložit a svrhnout'. Kdyby sám Lincoln tohle pronesl dnes, byl by postaven před soud s námi. Demokratické instituce jsou podle mě skvělé, jenže v nich působí špatní lidé. Takže vaše odpověď na to, jestli pohrdám vládou je taková, že v porovnání s tím, jak vláda pohrdá námi, to nic není." "Jak chcete tedy sesadit či rozložit vládu nenásilně, jak sám tvrdíte?" "Humorná otázka. V téhle zemi to děláme každé čtyři roky." aneb geniální procedurální drama pod neméně geniální scénaristickou a režijní taktovkou Aarona Sorkina. (24.10.2020)

„Chicagský tribunál“ je film, který se u mě po zhlédnutí okamžitě katapultoval mezi nejlepší filmy roku 2020. Film mě zaujal proto, že ho napsal i režíroval velice uznávaný a šikovný scénárista Aaron Sorkin, kterému tahle látka naprosto sedí a proto, že jde opět o další silný osobní příběh vycházející ze skutečných událostí z roku 1968, kdy údajně plánovaný protest několika demokratů a velké skupiny lidí vyeskaloval později do soudního procesu, do usvědčení a opravdu do něčeho co si pravděpodobně ti všichni zúčastnění ani nepředstavovali. V samotném středu téhle demonstrace byla sedmička zúčastněných. Od toho je ten originální název „The Trial of the Chicago 7“. Chicagská sedmička – těch sedm usvědčených – je v dnešní Americe takový pojem, něco, na co se odkazuje ve velkém a něco, co se stalo jakousi živoucí legendou. Pokud by si někdo náhodou myslel, že tento film je jenom další nastínění nějakých historických událostí, něco, co pochopí jen ten, kdo se orientuje v historii, koho zajímá soudní proces či něco podobného, tak se extrémně plete. Já sám vím o politice naprostý kulový. O téhle konkrétní události jsem slyšel jen z doslechu, takže jsem neznal žádné podrobnosti. Vlastně jsem ani netušil co přesně tam zanítilo ten rozpor a už vůbec jsem neměl páru, jak tohle všechno dopadlo a přesto, že mě toto téma tak trochu míjí, že mě moc nezajímá, tak ten film si mě naprosto získal. Aaron Sorkin už v minulosti díky psaní scénářů dokázal, že i relativně komorní ne úplně záživná témata dokáže díky své dravé podobě a formátu předat divákovi tak, jak bych prostě vůbec nečekal. Téma filmu fakt není něco, co by vás mělo extra bavit, ale Sorkin umí to téma na ploše dvou hodin neuvěřitelně dravě svěže a zajímavým způsobem podat. Musím pochválit skvělý casting toho gigantického obsazení. Všichni podávají neuvěřitelné výkony a každá postava si to krade pro sebe. Díky tomu, že chicagská sedmička nemá na všechno úplně stejné názory, tak tu mezi nimi vzniká hodně zábavná dynamika. Film je navržen a vykonstruován tak, že nemá úplně přímočarou linku, vždycky je prokládán nějakými flashbacky a vedlejšími příběhy, přesto to všechno drží pospolu velice tuhým lepidlem a já jsem zíral na to, jak to dohromady dává dokonalý smysl. „Chicagský tribunál“ je zkrátka dobře na jedničku s hvězdičkou vystavěn. Nemohl jsem uvěřit, jak ve mě toto téma dokáže vyvolat tolik emocí, kdy se dokážu usmívat, kdy se dokážu doslova smát, nebo kroutit hlavou nad tím, co tam ty postavy dělají, obzvlášť když vím, že je to podle reality, ale pak okamžitě přepnu do strachu, nějaké lítosti či nepochopení. Je to kolotoč emocí a já musím tleskat, protože tohle se jen tak nevidí. Film doporučuji naprosto všem. /90% + FILM ROKU/ (21.01.2023)

K čemu je takový film. Yahya Abdul-Mateen II, Kelvin Harrison Jr., Mark Rylance a Frank Langella skvělí, ale k čemu to je? Za všechny urážky jmenuji jedinou: v průběhu celého filmu soudce opakovaně dokazoval, jak velkou moc v soudní síni má a co mu všechno přísluší, ale jakmile dost lidí začne tleskat (a scénárista/režisér si náááááhodou vybral tento moment jako jásavý konec filmu), tak se najednou nezmůže na nic jiného než na bušení kladívkem? Wtf. (28.04.2021)

Záver je prepálený a scéna, jak sa ten chlapec postaví (ktorá je tam mimochodom dvakrát) je skrátka trapná, a podobné nezmysly dorazili Sorkinov predošlý film. Všetko ostatné je vršenie jedného diváckeho pôžitku na druhý. Šikovne si človeka omotať hneď uprostred úvodnej (!) prestrihovej scény a potom už len gradovať a striedať rôzne druhy emócií, postavené predovšetkým na satisfakcii a charakteroch. A tie charaktery! Ako píše ScarPoul, každá postava má vlastný - a to sú tam dobré dva tucty dôležitých postáv - každá má aspoň nejaké svoje malé čokoľvek. Ešte aj tí tajní policajti, ktorí sa zdržia na dve vety. Toto kedysi robil Spielberg, dnes to v Hollywoode nerobí nikto (Pokiaľ teda do Hollywoodu nerátame Tarantina. Rátame?). A okrem iného ten film krásne ukazuje rôzne úrovne herectva. Gordon-Levitt, Keaton a Langella sú na jednom, Cohen a Abdul-Mateen II. ešte vyššie a Rylance s Redmaynom hrajú súboj titánov. Rylance je boh. Ten človek jak keby ani nehral, jak keby sa ani nemusel stávať postavami a skrátka len pokračoval v žití. A Redmayne konečne hrá civilne normálneho týpka. Bez šaškární z Rowlingovej posledných recyklácií, bez fyzického hendikepu. A podáva svoj najlepší výkon. Možno je v klúčovom momente (flashback pri nácviku výsluchu) trošičku zle vedený, furt je to ale omnoho omnoho ďalej, než kam väčšina hollywoodskej špičky kedy dosiahne. “You killing it, Allen!” Ten film je presne, čo mám na kinematografii rád. (17.10.2020)