The Trial of the Chicago 7
The Trial of the Chicago 7
Réžia:
Aaron SorkinScenár:
Aaron SorkinKamera:
Phedon PapamichaelHudba:
Daniel PembertonHrajú:
Eddie Redmayne, Alex Sharp, Sacha Baron Cohen, Jeremy Strong, John Carroll Lynch, Yahya Abdul-Mateen II, Mark Rylance, Joseph Gordon-Levitt, Ben Shenkman (viac)VOD (1)
Obsahy(2)
To, co bylo v roce 1968 zamýšleno jako pokojný protest proti sjezdu demokratů, se změnilo ve vlnu násilí a střetů s policií. Organizátoři protestů, včetně Abbieho Hoffmana, Jerryho Rubina, Toma Haydena a Bobbyho Sealea, byli obviněni z podněcování nepokojů a soudní proces, který následoval, je jedním z nejznámějších vůbec. (Netflix)
(viac)Videá (2)
Recenzie (401)
Sorkin poňal tento historický exkurz ako nonstop súdnu drámu s krátkymi flashbackmi k onému osudnému dňu. Mohol urobiť inak, ale osobne si myslím, že pre dramaturgiu diela to bol správny ťah. Nie je tu ani sekunda nudy, čo sa nedá povedať o každej súdnej dráme. Samozrejme ide o film s vlastným, angažovaným postojom, ale to k tomu patrí a snáď len zarytí fanúšikovia Nixona The Trial of Chicago 7 odsúdia ako zavádzajúci. Paradoxne tak vám ale najviac ostane v pamäti dokonalý výkon Franka Langellu v úlohe tak trochu nesvojprávneho sudcu. ()
Lekce historie pro středoškoláky vedená marnivým učitelem, který rád předvádí, jak dovede popularizovat výklad i za cenu toho, že se podstatné věci ztratí. Je to takový sitcom ze soudní síně, který pořád visí na hraně karikatury. Spojení samotného soudního jednání s událostmi během demonstrace je režijně lopotné, scénář se přes dobrý rytmus umí překlopit v lehce onanistickou hříčku. Herecky to funguje uspokojivě, nenudí to, ale nemá to pro mě jakýkoli hlubší zásah nad rámec ucházející zábavy s pro mě trochu neohrabanými ambicemi stát se celospolečenskou událostí. ()
Záver je prepálený a scéna, jak sa ten chlapec postaví (ktorá je tam mimochodom dvakrát) je skrátka trapná, a podobné nezmysly dorazili Sorkinov predošlý film. Všetko ostatné je vršenie jedného diváckeho pôžitku na druhý. Šikovne si človeka omotať hneď uprostred úvodnej (!) prestrihovej scény a potom už len gradovať a striedať rôzne druhy emócií, postavené predovšetkým na satisfakcii a charakteroch. A tie charaktery! Ako píše ScarPoul, každá postava má vlastný - a to sú tam dobré dva tucty dôležitých postáv - každá má aspoň nejaké svoje malé čokoľvek. Ešte aj tí tajní policajti, ktorí sa zdržia na dve vety. Toto kedysi robil Spielberg, dnes to v Hollywoode nerobí nikto (Pokiaľ teda do Hollywoodu nerátame Tarantina. Rátame?). A okrem iného ten film krásne ukazuje rôzne úrovne herectva. Gordon-Levitt, Keaton a Langella sú na jednom, Cohen a Abdul-Mateen II. ešte vyššie a Rylance s Redmaynom hrajú súboj titánov. Rylance je boh. Ten človek jak keby ani nehral, jak keby sa ani nemusel stávať postavami a skrátka len pokračoval v žití. A Redmayne konečne hrá civilne normálneho týpka. Bez šaškární z Rowlingovej posledných recyklácií, bez fyzického hendikepu. A podáva svoj najlepší výkon. Možno je v klúčovom momente (flashback pri nácviku výsluchu) trošičku zle vedený, furt je to ale omnoho omnoho ďalej, než kam väčšina hollywoodskej špičky kedy dosiahne. “You killing it, Allen!” Ten film je presne, čo mám na kinematografii rád. ()
Politické procesy a sudcovia zjavne naklonení jednej zo strán sporu sú vlastné aj zavedeným demokraciám, akou bezpochyby tá americká je. S problémami zaujatých sudcov sa dnes boria takmer všetky postkomunistické štáty, kde každý na justíciu len nadáva. Priebeh jedného evidentne zmanipulovaného procesu krásne ukazuje jedna z najlepších súdnych drám, aká bola kedy nakrútená. Ako bonus ponúka množstvo myšlienok na uvažovanie. O povahe spravodlivosti, o tom, čo naozaj stojí za to, vyjsť do ulíc a prejaviť občiansku nespokojnosť, o efektívnych spôsoboch obhajoby, o tom, čo sa oplatí na súde povedať a čo je potrebné radšej zamlčať. ()
Galéria (51)
Zaujímavosti (13)
- Ve filmu byl Bobby Seale (Yahya Abdul-Mateen II) připoután k židli s nasazeným roubíkem na pouhých pár minut. Ve skutečnosti byl v tomto stavu několik dní, než William Kunstler (Mark Rylance) označil toto soudní řízení za středověkou mučírnu. (Clik)
- Původně měl film mít premiéru v normální kinodistribuci, ale kvůli pandemii koronaviru byla distributorská práva studia Paramount Pictures prodána Netflixu. (SONY_)
- Sacha Baron Cohen (Abbie Hoffman) sa priznal, že mal strach z úlohy Američana kvôli prízvuku. Vedel taktiež, že skutočný Abbie Hoffman má unikátny hlas, massachusettský akcent, ale taktiež napríklad, že chodil do školy v Californií. Aaron Sorkin mu poradil, že rola nemá byť "o imitácií, ale interpretácií", čo Sacha nakoniec pokladal za "radu, ktorá mu vôbec nepomohla". (belinko)
Súvisiace novinky
David O. Russell chystá další retro dobrodružství
Na pět Oscarů nominovaný americký režisér David O. Russell (Špinavý trik, Terapie láskou) za sebou nemá úplně úspěšné období. Po sedmileté režijní pauze poslal vloni na podzim do světových kin svůj… (viac)
Nominace na Oscara zveřejněny
Dnes ve 13:15 místního času začal přímý přenos vyhlašování kompletních nominací pro 93. ročník Cen americké Akademie filmového umění a věd, během nějž manželský pár Priyanka Chopra Jonas a Nick Jonas… (viac)
Byly uděleny Zlaté glóby
V noci z neděle na pondělí proběhl 78. ročník udílení cen Zlatý glóbus a celý ceremoniál se z důvodu pandemie odehrával ve velmi úsporném duchu s minimem přítomných diváků a ze dvou lokací najednou.… (viac)
Netflix ovládl nominace na Zlaté glóby
Dnes odpoledne byl zveřejněn kompletní seznam nominací pro 78. ročník Zlatých glóbů. A stále výrazněji se ukazuje, že streamovací služby v těchto oceněních upevňují svou pozici. Netflix si letos… (viac)
Film asi neni zamyslen jako dokumentarni. Tvurci si moc nedelali hlavu s historickou presnosti. Take to pusobi neusporadane. Z expozice filmu budete vědět, že ideologická východiska, taktika i cíle obviněných se různí. Všechny ale pojí nesouhlas s vládou. U soudu mají příležitost vyjádřit svá politická přesvědčení. A stejně jako předchozí Sorkinovi hrdinové. ani členové "chicagské osmičky" nemají problém artikulovat své myšlenky. Navíc nic neposlouchají raději než sami sebe. Protivníkem, který jim umožňuje zas a znovu dokazovat rétorickou zdatnost, je rasistický soudce Julius Hoffman (Frank Langella), zosobňující systém, proti němuž demonstrující vystupují. Budovu soudu opouštíme díky flashbackům. Retrospektivy se liší tonálně i tematicky. Zpravidla ale odkrývají rozličné projevy nerovného rozložení moci, ať jde o rasové předsudky, třídní rozdíly, nebo zneužívání policejních pravomocí. Nelze přehlédnout okaté odkazy k současným nepokojům v ulicích amerických měst, třeba v podobě policistů sundavajících si odznaky před zákrokem.Postupné odkrývání informací nám sice pomáhá vytvořit si ucelenější představu o demonstrantech, ale nevede k odhalení překvapivých skutečností, které by průběh soudního řízení zvrátily. Od začátku je zřejmé, že filmař stojí na straně protestujících a za nečestné považuje jednání vlády. Oproti režijně suverénnějšímu Davidu Fincherovi nebo Dannymu Boyleovi nevypráví Aaron Sorkin tak, jako by skládal jednotlivé dílky puzzle. Jenom předkládá další argumenty podřízené jedné a té samé tezi. Zejména díky pingpongově rychlým slovním výměnám nicméně vyprávění nestagnuje. Minimálně postava Richarda Schultze (Joseph Gordon-Levitt) navíc prochází jistým vývojem. Mladý žalobce, scénu od scény projevující čím dál více sympatií s obviněnými, rozšiřuje Sorkinovu početnou galerii nedokonalých mužů, kteří za pět minut dvanáct pochopí, že morální principy stojí nad profesními zásadami. Přes pestrost hereckých výkonů a rozmanitost idejí, k nimž se hlásí, jako by hrdinové promlouvali jedním hlasem. Mají podobnou dikci i smysl pro humor. V jejich emotivních proslovech, v nichž místo nuancí hrají prim efektní zkratky, splývá, kdo je marxista a kdo skaut. Ve výsledku neříkají nic, s čím by se většina diváků bez ohledu na politické přesvědčení nedokázala ztotožnit. Sorkin na základě vlastního přesvědčení proměnil protagonisty v mírumilovné centristy, kteří stojí na správné straně dějin a činí správná rozhodnutí ve správnou chvíli. Kdo z diváků by nepochopil, že tato chvíle ve filmu právě nastala, poradí mu návodná hudba, střih na detail tváře či jiný doklad nepříliš sebevědomé režie a málo důmyslné dramaturgie. Dynamické střihy z postavy na postavu sice udržují pozornost a bezeslovná scéna umlčení Bobbyho Seala patří k vrcholům filmu, jinak ale Chicagský tribunál mnoho vizuálních podnětů nenabízí. Neinspirativní je v něm práce se světlem, prostorem i rozmístěním herců. Sorkinův film působí jako levné televizní drama. Zvlášť scény z demonstrací připomínají spíš venkovní karneval. Na hollywoodské poměry skromný rozpočet 35 milionů dolarů ale nese i své ovoce. Brutalitu policie namísto inscenovaných momentů zpřítomňují černobílé dobové záběry, obohacující film o prvek autenticity, který strojené dialogy postrádají. K navození dobové atmosféry Sorkin nevyužívá žádných retro filtrů ani ostentativně neupozorňuje na dobový design. Oproti zvyklosti také nezapojuje dobové songy. Vystačí si s původní hudbou. Snáz se díky tomu můžeme napojit na postavy. () (menej) (viac)