Vykúpenie z väzenia

Nadstandartní kriminální drama především díky vynikajícím hereckým výkonům Dorffa a v nezvyklé roli viděného Vala Kilmera. Waugh přistupuje k vězeňské tématice velmi osobitě a v žádném případě se nesnaží natočit další Shawshank, i když některé atributy samozřejmě zůstávají stejné. Vězeňské prostředí je vykresleno velmi solidně a vše působí uvěřitelným dojmem, včetně provázanosti rodinných vztahů. Závěr kvalitní a voiceover velmi emocionální. I když se Felon nedostane do širokého povědomí, své kvality má. (30.10.2008)

Co se týče Felonu, tak ano, je to jedno velké klišé, ale příběh vychází částečně ze skutečných událostí, a hlavně – není život a realita také jedno velké klišé? Neměli bychom vinit spíše ty filmaře, kteří do svých příběhů, často nepřiznaně, přimíchávají kdeco a svým fištrónem balamutí diváky. Ke kladné odpovědi existují čtyři pádné důvody: (i) Za prvé jsou klišé a opakované stereotypy, spíše než údělem konzervativních filmařů, důsledkem tautologické logiky – pokud chceme například vědět, co určuje western a zařadit určitý film do žánru westernu, musíme analyzovat určitý počet určitých filmu, ale jak poznáme, jaké filmy máme analyzovat, pokud už neexistuje určitá definice westernu? (ii) Za druhé se každý tvůrce rodí do doby, kde klišé existují v tisících exemplářích a kde opouštět jedno klišé znamená pouze přimykat se ke druhému. Ano, jsou tu filmoví reformátoři, kteří chtějí modernizovat kinematografii tím, že ji zbaví všeho údajně zastaralého, všech klišé, a mají pocit, že představují avantgardu, která z kinematografie vymetá nepotřebné haraburdí. Mají cosi společného s reformátory neoliberálními – hovoří o modernizaci, ale myslí tím odbourání, nikoliv okysličení a oživení. (iii) Dále by se dalo namítnout, že i když kinematografie odpovídá potřebám publika, jež vyžaduje rychlou a snadnou rekreaci po odcizující práci, fantazijní únik před její monotónností, neměli bychom zapomínat, že umění nemůže být zdrojem poznání a krása (dle Tarkovského) symbolem pravdy, pokud dočista opustí realitu. (iv) A za čtvrté, byť jsou obecně klišé chápány jako něco hanlivého, jako řemeslničina stojící na protější straně vůči uměleckým počinům, domnívám se, že takové chápání filmů je mylné a nespravedlivé. Tenhle dalekosáhlý omyl a past, do které se lapili společně s publicisty i akademici, vychází z chybného ztotožňovaní filmů, pokládaných za svého druhu literární díla, s příběhem a z opomíjení filmového jazyka. Kritik tedy kupř. zmíní u filmu XY „staromilský styl práce, čili důraz na tzv. poctivý příběh a přímočarou režii“, ale dál to nerozvádí, nejde hlouběji, neptá se, jak je toho dosaženo. Zde nezbývá než vzpomenout Jana Němce, který si čtrnáct dní u střihacího stolu záběr po záběru pouštěl Bressonův snímek K smrti odsouzený uprchl, zapisoval si obsah záběrů, zkoumal, kde jsou celky, kde polodetaily, co rekvizity, kdy a kde se objeví ten který předmět, a tím se naučil filmovému jazyku. Filmový jazyk, filmová gramatika, je něco, u čeho ale vůbec nezáleží na tom, zda-li je film artový, nebo mainstreamový. Pokud natočí kterýkoliv kameraman úžasnou pětiminutovou scénu a umístí ji do žánrového filmu, nikdo tuto scénu nezaznamená. Naopak z rutinních scén poskládaný film, za kterým stojí vynikající scénář, to je něco, na co akademik, kritik i divák slyší. Ovšem to je fatální pominutí, které zdiskreditovalo už stovky filmů a které se táhne kinematografií, co je stará. (13.08.2009)

„When your life is defined by a single action, it changes the concept of time..“ Černobílé vězeňské pasáže z American History X, roztěkanou kamerou a v barvě. Odstíny strachu, bezmoci, odhodlání a naděje, které když správně smícháte s atributy rodiny a loajality, máte šanci vyváznout. Tak to aspoň tvrdí mentor a shit-pushed-in protector Val Kilmer, který v tomto století moc lepších filmů nenatočil. Autenticita je možná diskutabilní, ale mám za to, že Waugh vzhledem ke svým zkušenostem věděl, o čem točí. Předlohou mu byla kalifornská státní věznice Corcoran, která kromě Charlesa Mansona má ve své historii i podobné „gladiátorské“ škraloupy. Konec je sice trochu přitažený za vlasy, ale pokud je členem Árijského bratrstva, nemusí mu to vadit.. (08.06.2018)

filmov o base a z väzenského prostredia existuje naozaj veľa, no stále vznikajú nové, filmárov láka a priťahuje toto exotické územie, kde platia úplne iné pravidlá, než v bežnom svete za väzenskými múrmi, je lákavé to objavovanie limitov mužského ega, objavovanie vnútornej sily, hrubosti, násilia... veľmi zaujímavé je to balansovanie na hrane dobra a zla a zisťovanie, kto je dobrý, kto zlý, kto na akej strane stojí... tento film nepatrí spomedzi filmov o base a z basy k tým najlepším, no rozhodne nie je zlý; jednoduchý, rázny, jasný... no aj tak najväčším plusom, kladom, najväčšou devízou je tu na nespoznanie zmenený val kilmer, ktorý s pribúdajúcimi rokmi (kilami) naberá na vážnosti a začína sa profilovať po svojej transformácii na zaujímavého charakterového predstaviteľa vedľajších postáv - tuto je naozaj skvelý, vizuálne, herecky, dobre napísaná postava, ktorú si pán kilmer patrične vychutnáva; (23.01.2013)

Taký príjemný svieži vánok z väzenského prostredia,ktorý vedel zaujať. Film pôsobí úprimne, možno aj kvôli dialógom,ktoré sú naozaj dobré. Dej je síce jednoduchší, ale aspoň sa divák môže viac venovať psychológii duše odsúdeného a jeho márnosti. Ako málo stačí a človek sa ocitne presne tam, kde nechce - vo väzení. (17.05.2013)