Terry Pratchett: Farba mágie

Barva Kouzel je jedina knizka od Pratchetta, kterou jsem cet. Sice uz si ji nepamatuju a ani jsem ji nedocet, ale to je detail. Film je jak jsem cekal zbytecne roztahanej a dlouhej, nejaky dve hodinky by bohate stacily. Nastesti dej nesmrdi na miste a hlavni hrdinove potkaj hromadu ruznejch charakteru (Barbar Cohen je libovej) na spouste mist, takze to pusobi dojmem, ze dej svizne odsejpa a furt se neco deje. Sice je videt, ze to rozhodne neni nejaky vysokorozpoctovy fantasy nebo uzasna komedie, nicmene triky nejsou nejhorsi a sem tam naka hlaska pobavi, takze ve vysledku docela slusna zabava, navic se sympatickejma hercema v cele s vymletym Astinem. (16.06.2011)

Formálne na tom nie je takmer nič zlé - kostýmy sú parádne a CGI obstojné. Dramaturgicky je to však natoľko rozťahané a nefunkčné, až to pôsobí ako absolútne zbytočná adaptácia - sucho prekladajúca scény z knihy do vizuálneho jazyka. Bez skutočnej motivácie, bez skutočných konfliktov, bez "drajvu" ktorý by diváka pripútal k príbehu. Dejú sa tam veci, pretože boli v knihách, ale ani jedna nie je skutočne zapamätateľná. Herci (najmä David Jason) prehrávajú, sú bezradní, bezducho recitujú scenár (ktorý bol vtipný možno tak niekde na papieri) a netušia prečo. Pôsobia - rovnako ako divák - že už to chcú mať za sebou. S tou premrštenou stopážou (190 minút!) je to skutočne na hranici pozerateľnosti - s polovičnou minutážou by to možno bolo o hviezdičku vyššie - a na vystrihnutie je tam toho nepochybne veľa, mal som pocit, že každý záber trvá o tri sekundy dlhšie ako by mal. (11.08.2022)

Hodnotit tento film je problematické jak pro ty, kdo si nečetl příběhy Prachetta o Zeměploše, tak i pro ty, kdo si je četl. Ti první moc dobře nevědí, o co jde, ti druzí konfrontují svojí vnitřní vizi s tou filmovou. Vlastně to je stejný problém, který vzniká při zfilmování jakékoliv knihy, kterou si někdo četl. Čtenář si totiž vytváří vlastní mentální představu toho, o čem si čte, a to znamená, že kolik čtenářů kniha má, tolik je individuálních mentálně obrazových příběhů. Je však snadnější zavděčit se zfilmováním nějakého realistického příběhu, románu, povídky, než fantastického či fantazijního, protože přes rozdílnost lidského vnímání a prožívání realita má víceméně vymezené hranice a podobu, kdežto fantaziím se hranice nekladou ... tedy kromě samotných hranic fantazírování. Dokážeme si sice představit draka jako létajícího ještěra a černou díru jako propast beze dna, ale představit si něco, co neexistuje v tomto Vesmíru, zřejmě nedovedeme. Takže zfilmovaná klasika nebo moderní próza sice nesednou všem stejně dobře, ale nevyvolají tak rozporné reakce, jako zfilmovaný Tolkien, Philip K. Dick nebo Prachett. Po špatné zkušenosti s Pánem prstenů, kde se pro mne osobně absolutně ztratil duch knihy, jsem s velkou nedůvěrou a jen ze zvědavosti zapnula Barvu kouzel a ... nehledě na to, že si představuji Mrakoplaše úplně jinak - vizuálně i charakterově - jsem se nakonec dodívala až do konce a vůbec toho nelituji. Rozhodně to nebyla pohroma jak Pán prstenů, ba dokonce nebylo to vůbec špatné, obzvlášť když vezmeme v úvahu i to, že to byl "pouhý" televizní film s několikařádově menším rozpočtem než ten Jacksonův. A během filmu jsem pochopila, proč je tomu tak. Vysvětlení je jednoduché - Prachett a jeho hravá kompilativní fantazie a humor jsou tak dobré, že je opravdu těžké je zkazit. Nejvíc mne ale překvapil a pobavil okamžik, kdy jsem uviděla horu Wyrmberg a draky. Ta hora se vznášela nad údolím a ten, kdo viděl Avatara, musel v ten okamžik strnout překvapením nad tím, že se zeměplošský Wyrmberg a létající ostrovy Pandory podobají jako vejce vejci. A pak že archetypy neexistují. Anebo si Cameron tu létající horu jednoduše zapůjčil. Ostatně nejen horu, ale zřejmě i samotnou Pandoru, ale o tom snad někdy jindy v komentáři k Avataru. Krátce řečeno nehledě na některé výhrady Barva kouzel mne mile překvapila i pobavila a proto jí dávám čtyři hvězdičky. Možná tím nakonec jen vzdávám hold Prachettovi. (03.04.2011)

Film podle úplně prvních dvou příběhů odehrávahjících se na Zeměploše - Barva kouzel a Lehké fantastično s čarodějem Mrakoplašem (mám mága a nebojím se ho použít) a turistou, který často neví, kde se nachází jeho zavazadlo Dvoukvítkem. Triky nejsou nijak oslnivé, ale vzhledem k lehké plynulosti příběhu, skvělým hereckým výkonům (Tim Curry je prostě padouch jak má být), se dají odpustit i některé chybky. Vše je postaveno na vynikajících dialozích, a skvělém příběhu věrně tak, jak pan Pratchett napsal. Škoda, že tento filmek nenavštívil kina. (12.10.2010)

Kniha je zábavnější. Tak to většinou bývá... Dokud se neobjevili draci, překonával jsem nudné pasáže bez vtipu a nápadu. Pak se příběh přeci jen rozjel. Mrakoplaš je mi v předloze sympatický, zde jsem místo něj stále viděl - nemohu si pomoci - ševce z Pyšné princezny... S postupujícím dějem došlo i na humor - pošlou nás domů v obálce - a akci. Triky značně nevyvážené, povětšinu mizerné. Jistě, jde o TV film, ale Kouzelná země skřítků či Merlin nebo Alenka z produkce Hallmarku ukázaly, že je-li dostatek financí, i TV film může triky oslňovat. Nu, Britové asi financí moc neměli, a tak svět Zeměplochy připomíná levné PC hry. Naštěstí herci, včetně Smrtě, vše zachraňují. Nejlepší je asi Tim Curry... (27.03.2011)