Sigur Rós - Heima
Sigur Rós - Heima
Heima
VOD (1)
Obsahy(2)
Vizuálně ohromující záznam kapely Sigur Rós, která je produktem a zároveň součástí své rodné země s její dramatickou krajinou a úzce propletenou společností. Po návratu domů z dlouhého turné v roce 2006 se tato islandská kapela rozhodla zahrát řadu volně přístupných, většinou neohlášených koncertů. Hrála pro různě velké skupiny diváků všech věkových skupin, ve vesnických kulturních sálech, na společenských večírcích, v hlubokých údolích a širokých polích, v opuštěné rybárně a v ekologickém protestním táboře. Kontrast skromných a majestátních prostředí dokonale doplňuje zvukovou paletu kapely, známé pro skladby kombinující tichá rozjímání a extatická, bouřlivá vyvrcholení. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (181)
Hudební a obrazová čistota. ()
Nádherné. O Islande, rovnako ako o Siguroch, a pritom by sa to mohlo odohrávať kdekoľvek. Ja som mal hodinu a pol Island doma. Škoda len, že vonku nepršalo .. ()
S ohledem na pomalejší čtenáře jsem se rozhodl psát tento komentář pomalu. Před zhlédnutím dokumentu jsem byl samozřejmě patřičně skeptický. Hudba a Island. Nějak jsem si tato slova nedovedl spojit. Teď už to dovedu. Sigur Rós tvoří skutečně velmi zajímavou hudbu, kterou teď hodlám někde sehnat. Dokument je zpracován velmi pěkně. Islandská krajina je úžasná a když se dostane pod ruku kvalitního režiséra, tak může být ještě úžasnější. Přesně to se i přihodilo. Ten čtyř a více hvězdičkový zážitek mi však stále uniká. ()
Psát nějaké sáhodlouhé komentáře je v tomhle případě naprosto zbytečné. Pustě si to, poslouchejte, dívejte a kochejte se. Zážitek je úplně maximální. ()
Takovéhle dokumenty by zde měly mít vlastní kategorii, protože Heima se moc hodnotit nedá. Krásná hudba spojena s haldou vzpomínek, krásné záběry, které zatím bohužel vzpomínky nevyvolávají. Tři půlhodiny přemýšlivého kochání a pak to vypluje ven. Kdo má alespoň trošku kladný vztah k Islandu i k Sigurům by Heimu vidět měl, o tom žádná, ale ze mne ty hudební dokumenty vždycky tak rychle vyprchají. ()
Neexistuje dostatočný počet hviezdičiek, ktorými by sa dala ohodnotiť dokonalosť a nádhera hudby tejto islandskej kapely. Hudobný dokument Heima nám predstavuje členov kapely, ktorí okrem toho, že sú zdatní multiinštrumentalisti ovládajúci svoje často nezvyčajné nástroje na úrovni virtuózov, sú aj veľmi skromní ľudia, milujúci svoju krajinu a svojich krajanov. Predstavuje nám takisto Island, krajinu plnú nádherných scenérií, panenskej prírody, kryštálovo čistých bystrín, zelených lúk a zasnežených hôr. Hudba Sigur Rós (aj islandská krajina) je len zdanlivo chladná... keď sa do nej totiž ponoríte a splyniete s ňou, zohreje vašu dušu viac ako si viete predstaviť. ∞ / 10 ()
Nejlepší výběr písní skupiny Sigur Rós spojená s nádherným prostředím Islandu. Na relaxaci nenajdete nic lepšího. Škoda, že zde není "Starálfur" tak působivá ale "Hoppípolla" je i naživo dokonalá. ()
43rd KVIFF 2008 - 2008: A MUSICAL ODYSSEY - 2008: Hudební odysea, AUDIENCE AWARD - Divácká cena deníku Právo (Divácká cena: 1234) - 1.41/118 + 36. LFŠ UH 2010 - FOKUS: ISLAND - Hudba z ledovce (Heima / HEIMA / Heima) ()
Serenáda pro pár barevných domečků, ledovou tříšť, vodopády, opuštěné ruiny, vraky lodí a vlaštovičník. Účinkují: vítr, mlha, mořský příboj, hrající kameny, divocí koně, ovčí hlavy, stoletá rebarbora a Sigur Rós - a máme tu Island v celé své kráse... Rozhodně hudební zážitek, který jsem však schopna plně docenit jako atmosférický dokres filmů, častý a soustředěný poslech jako takový by v mém případě zaručeně vyvolal sebevražedné úmysly, v mírnější verzi osamělé pijanství :-) ()
Miluju Sigur rós, miluju Island. Tohle spojení asi ani nemohlo dopadnout jinak. Nápad neplacených koncertů po Islandu, v úžasných přírodních scenériích je fantastickej. Například když Sigur rós hrajou Vaka, uplně akusticky, bez jakékoli elektriky, na místě protestní akce proti přehradě. Natočený je to naprosto úchvatně, dechberoucí záběry, nemám co dodat, dokonalý dílo. ()
super proste super co dodat kdyz se hudba skloubi s obrazem a vy prozivate 94 minut (i s titulkama) neuveritelny zazitek ()
Tento dokument je určitou oslavou všetkého krásneho, čo ešte nezničil človek. Predstavuje nám tu - aj keď síce nie v takej miere aby to v nás mohlo rozpáliť oheň neskonalého úžasu - krajinu Island ako jednu z mála nedotknutých krajín Európy. Sigur Rós je skupinou, ktorej každý tón sa spája z určitým pocitom. Melanchólia, strieda nadšenie a to sa prelieva do šťastia. Ich nápadité, rôznorodé a hlavne neskonalé krásne piesne dotvárajú nie len scenériu ale aj dušu ľudí žijúcich na Islande. A aj keď je to skôr dokument o ich hudbe, než o Islande samotnou, príznačný názov Heima - domov, tu sedí viac ako dokonale. Vidieť vnútro skupiny akou je Sigur rós v prostredí ktoré im dáva neskonalý priestor pre ich tvorbu je naozaj nezabudnuteľné. Po skončení filmu som mal veľmi zvláštny pocit, pocit úžasu a zároveň určitej nedotiahnutosti. A to tiež len preto lebo by som jednoducho chcel vidieť aj počuť viac a bolo toho strašne málo čo som videl aj počul, vzhľadom na to o aký fenomén, aspoň teda v mojom ponímaní , sa jedná. ()
O R G A S M U S ............ 10/10 PS: díky podobným záležitostem jsem rád na světě, doufejme, že se Heima dostane do českých kin, i když prosadit distribuci bude asi velký oříšeḱ... PS: doporučuju shlédnout i nezkrácené záznamy vystoupení (je to součást DVD Heima) PPS: fakt, že se takto okrajová alternativní záležitost dostala do TOP200 pokládám za malý zázrak. A ještě poslední PSko - Heimu znám něco přes rok a už jsem ji viděl cca 10x, je to pořád to samé - husí kůže - tohle si budu pouštět celý život ()
Sám se divím. Hudba Sigur Rós mi nikdy nic neříkala. Až když jsem viděl, z jakého podhoubí vyrůstá, pochopil jsem. Režisérský um střídá nádherně syrové záběry islandské přírody (a pak že digitální kamera nikdy nenahradí klasický film), fanoušky od tří do osmdesáti let s prostou a jednoduchou aranží koncertů pod širým nebem a vše podkresluje podmanivá hudba, kterou jakoby vydestilovali ze skal a mořského vzduchu. Neexistuje krásnější hudební dokument. ()
Krása, 97 minut uplyne jako voda a každý fanda téhle melancholické party se bude zalykat blahem. ()
Islndská melancholická čtverka hraje a zpívá na domácí půdě. Zažil jsem Sigur Rós na koncertě v Praze a podobný zážitek jsem snad ještě z koncertu neměl. Nádherné záběry islandských exteriérů s hudebním podkresem tak syrově pochmurným a zároveň básnicky očistným jako Island sám - jsou v totální symbióze. Výtečný kus... ()
Dokonale relaxující a osvěžující audiovizuální balzám pro duši. ()
Dokument, ktorý by bol z časti akoby mystickým a z časti akoby bežnou výpoveďou o turné. Nápad dobrý, no zle zrealizovaný. Veľmi to po čase nudilo a veľa som sa nedozvedel ani z Islandu, ani o skupine, ale hudba bola krásna a prostredie ju dopĺňalo. ()
Během pokuku jsem spolkla krajinu, vypila vodopády mořských hroznů, navlékla vzorkovaný svetr. V krvi proudily tóny, melodie, ve lbi rezonovaly, až zapadly za víčka - a proměnily se v kapky. Dokument s místy, která se zachvějí, než ustrnou, ornamentální kresby bosých nohou v černém písku, pásmo běžících koní - za nimi vlající hory. V islandské nostalgii byla nalezena má heima: domov, vlast. - pozn. Tatatr.: Tento komentář je součástí islandského komentátorského cyklu. ()
Skupinu neznám, ale řekl jsem si, že se na to na youtube kouknu, když už je to v tom seznamu 200 nejlepších filmů. No a výsledek? Nevydržel jsem to víc jak dvacet minut. Příšerně nudná hudba, kterou bych nepustil ani v čajovně, otřesnej zpěv a do toho sem tam nějakej rozhovor se skupinou (už je ten fakt, že je koncert proložen kecama skupiny je u mě důvodem ke snížení hodnocení, protože to neskutečně brzdí samotný koncert) a obrázky islandské přírody. Ano Island je nepochybně krásná země a některé záběry, jako třeba voda tekoucí pozpátku mě docela bavily, ale jinak jsem měl pocit, že se kolikrát koukám spíš na fotku, protože plno těch záběrů bylo neuvěřitelně statickejch. Obecně si myslím, že dokumenty v top 200 nemají, co dělat, protože to je úplně jiný druh filmu a takovým jménům jako Kubrick, Spielberg, Hitchcock, Forman nebo Billy Wilder se jednoduše rovnat nemohou a o této nudě to platí dvojnásob. To už bych si tu spíš dokázal představit třeba Queeny a jejich Wembley nebo Budapešť, protože to je aspoň hudebně o něčem. ()