Mlčanie jahniat

Mlčení jehňátek funguje znamenitě i po skoro pětadvaceti letech od svého vzniku. Snad proto, že tu opravdu všechno dokonale ladí - famózními hereckými výkony počínaje přes perfektní práci scénáristy při adaptaci Harrisova románu až po sugestivní kameru a režii (nikdy dřív jsem si asi neuvědomil, jak moc se Demme zaměřoval na detailní záběry obličejů) a zmínit musím i Shoreoův pěkně depresivní soundtrack. (08.05.2015)

Svojho času ma Mlčanie jahniat sklamalo. Dlhé roky pred pozretím som ho (i vďaka povesti jediného hororu v histórii, ktorý získal 5 najdôležitejších Oscarov) považoval za horor. Pritom týmto žánrom ho označí len človek, ktorý tomu fakt nerozumie. Nech je Mlčanie jahniat akokoľvek temný triler, stále je to "iba" temný triler. Keď som si Mlčanie jahniat v 90. rokoch kúpil na VHS, znechutilo ma práve to, že to nebol horor. Trvalo dlhé roky, kým som sa s tým zmieril a až po čase som si k Demmeho trileru našiel cestu. Dnes film vnímam tak, že je skutočne skvelý, ale nie je to žiadna srdcovka a napríklad značne kontroverznejšieho Hannibala z roku 2001 vnímam oveľa pozitívnejšie. Každopádne faktom je, že Demmeho atmosféra je väčšinu času neskutočne depresívna a nechutne tiesnivá, v čom jej výrazne pomáha neznesiteľne ponuro pomalá hudba Howarda Shorea a krásne hnusná jesenná výprava. Dobrý dojem vytvárajú pochopiteľne aj vynikajúce herecké výkony (nielen Jodie Foster a Hopkins, ale i Heald, Glenn, Kasi Lemmons, či Frankie Faison) a plno kultových scén (studňa, nočné videnie, záverečný telefonát). Vrátane strašidelne otvoreného konca. Inak, snímku mal pôvodne ako svoj hollywoodsky debut natočiť Paul Verhoeven, ten sa však napokon rozhodol pre sci-fi RoboCop z dôvodu, že scenár Mlčania jahniat mu pripadal priemerný (napokon Oscar za najlepší scenár) a taký ponurý príbeh považoval za niečo, čo zrejme v kinách prepadne (nakoniec neskutočná celosvetová tržba 272 miliónov pri smiešnom 19-miliónovom rozpočte). Okrem toho si ako čerství prisťahovalec netrúfol natáčať "civilné" filmy o Američanoch pre Američanov a tak radšej nakoniec siahol po sci-fi žánri. (05.12.2004)

Vlajková loď žánru psychothrilleru devadesátých let, která tradiční kriminální thriller zkombinovala s hororovou atmosférou a morbidními detaily. Mlčení jehňátek dokázalo překonat žánrová omezení a získalo pro svůj "pokleslý" žánr pět oskarů a nadšené komentáře filmové kritiky. Při výrobě filmu se sešlo několik šťastných momentů - chytrý scénář, který se při vší bizarnosti svých antihrdinů pohybuje v realistickém prostředí, šikovný režisér, který přitažlivost snímku postavil nikoliv na zběsilé akci či krvavém, naturalistickém násilí, nýbrž na pečlivě budované atmosféře plné napětí, nejistoty a strachu. K úspěchu pochopitelně přispělo i skvělé obsazení s na první pohled křehkou J. Foster a typově přesným Hopkinsem, který svému Lecterovi dokázal vtělit zrůdný šarm a stal se nejpřitažlivějším masovým vrahem filmové historie. Celkový dojem: 95 %. (14.06.2006)

No ja neviem. Pozrel som sa na tento klenot už viac krát a nikdy ma nestrhol. Aspoň nie tak ako väčšinu. Každopádne uznávam, že je to fakt dobrý thriller, ktorý ma skvelé postavy, hercov (démonicky Hopkins!), scenár, kameru a predovšetkým dialogy, atmosféru a hudbu. Niektoré scény sú skutočne brilantné natočené a atmosféra sa dá doslova krájať (útek z väzenia, finále v dome), ale ako celok mi to tempo filmu príde niekedy zdĺhavé. Každopádne najlepší diel S Hanibalom Hopkinsom. 80% - 4* (29.08.2014)

Mistrovsky vystavěný mix procedurálního thrilleru a hororu. Když Mlčení jehňátek obdrželo Oscara, byl druhý uvedený žánr definitivně akceptován za pevnou součást mainstreamu. Z hororu si Demme vypůjčuje krvelačné monstrum, způsob svícení nebo koncept final girl. Film je mimořádně vtahující zejména díky napojení našeho hlediska na mladou „soon-to-be“ agentku FBI, jejíž proměna je tou nejzásadnější, která se ve filmu plném motýlů (tj. symbolů změny) odehraje. Poprvé ji opouštíme až po půlhodině vyprávění, kdy už jsme k ní zásluhou malé hloubky ostrosti, POV záběrů nebo velkých detailů tváře dostatečně přimkli. Clarice Starling má přitom daleko ke klasickým hororovým scream queens. Nejedná zbrkle, dokáže si zajistit respekt nebo vycítit sexismus na pracovišti. Psychopatickému doktorovi, z něhož mrazí i tehdy, když jen nehybně stojí ve své cele (a nemrká!), je i díky inteligentnímu herectví Jodie Foster vyrovnanou soupeřkou. Společné scény Clarice a Hannibala, jejichž dynamika je stále rafinovanější (s tím, jak pronikají stále hlouběji do hlavy toho druhého), jsou těžištěm filmu, který tak můžete sledovat i jako zvrácenou love story. V Hannibalovi se tato implicitní rovina bohužel stála explicitní a film se přiblížil campu. 90% Zajímavé komentáře: Lima, Lateef, lewwin, Cornon, Cimr, Bilky (06.04.2005)