1612: Útok križiakov

Bavil jsem se tedy náramně, i když se skutečně jedná spíš o dobrodružný film s prvky fantasy, než o nějaký kritický vhled do historie. Přesto se tu dějiny nijak výrazně nepřekrucují a že si Rusové hrají na svoji nacionalistickou notečku, to bych jim nevyčítal - přesně totéž a stejně dobře umějí i Poláci. Nejvýraznější postavou "1612" je jednoznačně zlotřilý hejtman v podání vynikajícího M. Zebrowského, ale ani představitelé Andreje, Kostky nebo knížete Požarského nejsou nejhorší (mimochodem - dva posledně jmenovaní si zahráli třeba i ve známé "9. rotě"). Kdyby si tvůrci odpustili toho prokletého jednorožce, otravné flashbacky a vlezlého ducha, mohl to být opravdu výborný snímek. Zajímavé komentáře: Červeňák, Cassandra, Horak. A ještě drobnost: Dělová koule tvořená dvěma polovinami spojenými řetězy, kterou "vymyslí" Andrej byla v 17. století poměrně hojně užívanou municí. Děsivé účinky této zbraně (určené původně k trhání lanoví a plachet v námořních bitvách) na pěchotu a jízdu, popisuje barvitě Peter Englund v knize "Nepokojná léta - historie Třicetileté války" (NLN, 2000). (23.11.2008)

Prvá cca polhodina je so svojimi flashbackmi a "mystickými" pasážami nesmierne únavná. Napriek tomu nevypínajte. Potom totiž príde tradičné romanticko-historické dobrodrúžo s celkom výpravnými bojovými scénami, šťavnatou brutalitou, parádnou scénou delostreleckého ostreľovania ruskej pevnosti a hlavne vynikajúcim, drvivo charizmatickým Źebrowskim v úlohe zlého poľského veliteľa. A nakoniec šťavnatý "bozk smrti" (treba vidieť). Nie je to ktovieako dobre napísané ani zrežírované, ale ako výpravná východoeurópska produkcia zobrazujúca udalosti, o ktorých väčšina z nás v dejepise nikdy nečítala, je to rozhodne zaujímavejšie než stodvadsiataôsma verzia legendy o Robinovi Hoodovi či kráľovi Artušovi. (29.05.2008)

Bejvalo na Rusi často zle a ještě hůře v časech takzvané Smuty, která dle moudrých knih a webů byla obdobím bezvládí či mnohovládí, jak se komu zrovna jeví, odehrávající se na počátku 17. století. Jak se dá tušit, dopracuje se film 1612 svým opileckým krokem ke konci této dějinné epizody a Rusko se dočká cara velikého, mocného, s ještě mocnějšími potomky. Pro Rusko je prostě důležité, aby bylo zjevné, který pán či paní mu zrovna vládne a aby to všem bylo jasné, že mu vládne. Třeba Michail Fjodorovič, Petr Veliký, Kateřina Veliká nebo Putin Veliký. Ale kdo ví, třebas je mé politické čtení šestnáctsetdvanáctky příliš přísné. +++++ Konečně, politika špiček té temné doby vstupuje do děje jen zřidkakdy a vzhledem k velmi tupému pojetí příslušných scén (primitivní dialogy, extrémní zkratkovitost) dobře tomu tak. Namísto toho nám film vnucuje nezajímavého skoroholobrádka, jenž je k ochraně ruské země motivován především pubertální vzpomínkou na nahou carevnu a schizofrenií (diagnostikoval Subjektiv), jež mu posílá do mozku vize jednorožce, ochránce carského domu a mrtvého žoldáka, šermu jeho učitele. +++++ Lyricko kýčovité jednorožčí vize nefunkčně kontrastují s naturálností středověkého bitvení, které, zdá se, má být jednou z nejdůležitějších diváckých atrakcí. Film zřejmě doufá, že mu zohavená lidská těla dodají na věrohodnosti, emotivnosti i chytrosti. Nic proti radosti z možnosti ukázat poletující dělové koule, kterak páchají paseku v řadách vojáků i na hradbách, ale je mým soukromým pocitem, že by neměly rozstřílet na cimpr campr děj s osobností hlavního hrdiny. Ale co "Muž z lidu - Nikdo" "saved the day" a teď už bude pod spravedlivým vládcem, jehož vynesl k moci, zase dobře. (31.08.2014)

Doba Lžidimitrijů, smrti mladého cara Fjodora Borisoviče (chápu, odpůrce zabít, ale proč při tom nejde zachovat jeho lidskou důstojnost?), jeho matky, Lžidimitrije (fůůůj, to jak pro svou věc zahořel a pak se rozptýlil bylo eklhaftní) a následných bojů byla nepřehledná. Jednotlivé kliky, frakce, malá a velká nepřátelství jsou chaos i dnes, natož v dobách, kdy bylo poměrně snadné se za někoho vydávat a případného protivníka zabít s tím, že než se jeho kolegové dozvědí o smrti svého vůdce (spojence, sympatizanta), tak může utéct den, ale taky rok. My little unicorn se mi vyloženě líbil, měl sloužit (nebo já ho tak chápala) jako symbol naděje, víry v lepší příští, krásy a štěstí, samozřejmě, že musel vypadat jako vánoční hit od Mattela. Andrejko tak vypadal taky (toho jednorožce bych brala, Andrejku ne, by se svými nápady z celého sídliště udělal kůlničku na dříví). Přítel Kostka byl lepší přítel než věrný Pátek. Kníže Požarskij byl echt ruský medvěd, podle něj by od minuty mohli malovat bohatýry. Bojové scény byly výborné, polibek smrti patřičně odporný a Xenie Borisovna jako poloviční Tatarka byla pozoruhodně blonďatá a modrooká. (08.11.2011)

Kronika smutných časů to rozhodně je, zejména co se týče času, který jsem strávil sledováním téhle kraviny. Tohle že je Rusko počátkem 17. století? Nenenene, takhle ruský venkov nevypadal. Všichni jsou tu vymydlení a nažehlení.... A k tomu ještě strašně nepravděpodobný příběh hlavního hrdiny, chudého chlapce zamilovaného do carevny. A navíc málo bitev. Těšil jsem se na špinavé ruské mužiky, polské nájezdníky, bezuzdné násilí.... a nic. Jsem zklamaný. (10.04.2014)